Pulkrab nasadil rolničky a zařídil Spartě tři body. Co se žolíkem dál?

Matěj Pulkrab opět nastoupil až v druhém poločase a opět byl hlavní postavou vítězství Sparty. V Karviné to bylo tento podzim už počtvrté a hlavně díky jemu mělo v sobotu karvinské nebe „rudej pruh“, jak zpívá skupina YoYoBand.

Slovo „žolík“ by mohlo patřit na stránky „Pavel Čapek vulgo Čapoun a jeho nefotbalové pozice“, kdyby jej kromě Pavla Čapka nepoužívali i všichni ostatní fotbaloví mistři pera i mikrofonu. Kartářský termín označující gólově úspěšného náhradníka patří k nejoblíbenějším slovům fotbalových komentátorů.

V posledních zápasech Sparty je takovým „žolíkem“ Matěj Pulkrab. Dvakrát se trefil proti Teplicím, proti Boleslavi rozhodující branku připravil pro Adama Hložka, před týdnem takto rozhodl důležitý zápas s Libercem. A teď vše stvrdil v náročném utkání v Karviné.

Sparta, která v tabulce honí rozjetou Slavii i euforické Slovácko, v Karviné potřebovala vyhrát. Ale domácí v záchranářském souboji s Teplicemi také potřebují každý bod. V první půli rudí proti urputné obraně trefovali brankovou konstrukci, takže se o přestávce začal rozcvičovat hráč s číslem 18.

Na plac šel místo Karabce už v 52. minutě. O pouhých osm minut později Hložkovi nevyšel křížný lob zprava a domácí brankář Bolek si už myslel, že míč půjde za čáru, takže se místo chytání věnoval hlasitému školení chybujících stoperů. Jenže Hložkova svíce poskakovala před čárou, čerstvý Pulkrab zasprintoval a balón umístil do sítě. 0:1.

O sedmnáct minut později ustál ve vápně souboj s bekem a narazil zpět Haraslínovi, který ranou od šestnáctky překonal Bolka podruhé. Karviná už jenom snížila.

Říká se, že jedno opakování ještě neukazuje trend, ale dvě už ano. Pulkrab během podzimu vytrhl Spartě trn z kopačky už počtvrté. V roli zachránce druhých poločasů se evidentně našel.

Výhoda? Jak kdy

Být „žolíkem“ je zcela specifické fotbalové řemeslo. Musí to být adaptibilní hráč, který po střídání rychle naskočí do plného tempa zápasu, dovede překvapit rozbitím dosavadních mechanismů a v krátkém časovém úseku zvládá využít překvapení a únavy soupeřovy obrany ke skórování.

Karel Brückner v reprezentaci nasadil žolíkovskou čapku Milanu Barošovi, pak Marku Heinzovi. Ve slavné éře Slovanu Liberec Ladislav Škorpil a Josef Csaplár v této roli úspěšně experimentovali s Janem Nezmarem.

I Pulkrab má všechno, co musí takový žolík umět. Svými výkony si ale říká Pavlu Vrbovi o větší minutáž, a přímo o základní sestavu.

Matěj Pulkrab byl v mládežnických kategoriích považovaný za největší útočný talent ročníku 1997, srovnávali jej s o rok starším Patrikem Schickem. V osmnácti se prosadil na hostování v Liberci, pak se mu dařilo i ve Spartě, kde ale jeho nadějně rozjetou kariéru zazdil příchod trenéra Stramaccioniho a řady zahraničních akvizic. Přes působení v béčku a v Bohemce se vrátil do prvního týmu, který letos na podzim z pozice náhradníka střelecky drží.

 

I když má Sparta jeden z nejnabitějších kádrů v lize, role „chlápka s rolničkami“, jak se triumfu do druhých poločasů po kabinách říká, mezi fotbalisty není moc populární. „Neznám žolíka, který by chtěl být dlouhodobě žolík,“ řekl nedávno pro Sport zkušený trenér Pavel Hoftych. 

Přece jen, popularita je fajn, ale každý fotbalista chce co nejvíce hrát. Mladý teenager podle Hoftycha takovou roli skousne, zkušený hráč jen velmi těžko.

Matěji Pulkrabovi bude v květnu pětadvacet...