Real Madrid naživo? Jedno velké zklamání

REPORTÁŽ: Real Madrid. Výstavní skříň španělského fotbalu, jeden z nejlepších klubů v dějinách tohoto sportu. Miliony fanoušků po celém světě a nesmazatelná historie. Každému se vybaví tato slova, když přijde na řadu řeč o Bílém baletu, jak se celku z hlavního města Španělska říká. Navštívit utkání tohoto týmu je pak životním snem mnoha lidí, kteří si představují nezapomenutelný zážitek. Naše zkušenost po návštěvě Santiago Bernabéu je však jiná.

Klubem v historii prošlo obrovské množství fantastických hráčů. Pro echt pamětníky z padesátých let minulého století zmíníme Alfreda di Stéfana, Miguela Muñoze či Ference Puskáse.

Mladší generace jistě vzpomene na ikony jako Raúla Gonzaleze nebo Zidana.

Novodobá a stále čerstvá historie pamatuje Brazilce Marcela, legendárního brankáře Casillase anebo po celém světě opěvovaného Cristiana Ronalda, který s Bílým baletem získal neuvěřitelné čtyři „ušaté“ poháry pro vítěze Ligy mistrů.

Real Madrid ale nežije pouze ze své historie.

I po „Ronaldově“ éře je stále úspěšným a v současné době zcela objektivně patří mezi tři nejlepší kluby na planetě. Dnes má v sestavě machry jako Jude Bellingham, Toni Kroos, Vinícius Jr. či Antonio Rudiger.

Nejen tyto hráče jsme měli možnost vidět, když jsme v Madridu vyrazili na utkání devátého kola španělské nejvyšší soutěže mezi domácím Realem a Osasunou, která vloni skončila na sedmém místě tabulky.

Očekávání byla velká.

Jak už jsme uvedli, Real Madrid má fanoušky v Praze, Přední Horoměři, ale i v malých afrických vesnicích, prostě všude. Návštěva utkání by tak pro miliony lidí znamenala splnění snu.

Očekávali jsme skvělou atmosféru na velkolepém stadionu, který prošel rekonstrukcí, která by z něj měla dělat jeden z nejmodernějších stánků na světě. Celá řada věcí ale ještě není hotová, to jsme viděli při pohledu na lešení nedaleko stadionu.

Na Santiago Bernabéu jsme vyrazili asi dvě hodiny před výkopem. Už to tady žilo. Na každém rohu se prodávaly dresy a šály, nechybělo ani občerstvení. Prodávaly se například pendreky či slunečnicová semena.

Dětem zase pobyt zpříjemňovaly postavy v dresech, nejvíc nás zaujal Mario a Luigi v dresech (postavy z videoher Super Mario).

Před stadionem. Zdroj: PrahaIN.cz

Na stadion jsme se dostali i kvůli našemu brzkému příchodu rychle a bez front.

Museli jsme se však připravit na pořádný „výšlap“, vstupenky jsme sehnali pouze do sektoru v nejvyšší části stadionu. Lupen mimochodem vyšel na 65 euro, což je něco přes 1.500 korun.

Předvést výkon jako Reinhold Messner jsme naštěstí nemuseli. V útrobách Santiago Bernabéu jsou eskalátory.

Občerstvení na fotbale se tady moc neřeší 

Pro fotbalového fanouška z Česka je nezvyklé také místní občerstvení.

Alkoholické pivo, ani „desítku“, si tady zkrátka nedáte. Alkohol na stadionu Španělé neznají. Real Madrid nabízel nealkoholické nápoje jako Coca-Cola či Fanta za čtyři euro, to je v přepočtu zhruba sto korun.

Klobásy tady samozřejmě také neznají.

Výběr byl pouze ze tří jídel, my ochutnali bagetu plněnou tradiční španělskou iberskou šunkou za devět euro. Nebyl to žádný zázrak, v této zemi jsme ochutnali už mnohem lepší, ale co bychom na fotbalovém stadionu očekávali.

Bageta s iberskou šunkou. Zdroj: PrahaIN.cz

Překvapilo nás, že mnoho návštěvníků si toho k jídlu moc nedávalo. Další nezvyk oproti Česku, kde si na utkání dává klobásu snad každý druhý. I v této souvislosti jsme se několika španělských fanoušků na občerstvení ptali.

Byl to boj.

Spousta Španělů totiž neuměla skoro ani slovo anglicky. Ti, kteří ano, nám však řekli dost podobné věty. Občerstvení na fotbale pro ně zkrátka není gró.

„Moc to neřešíme. V okolí stadionu je dost možností, kde se najíst, je tady toho spousta. Tak proč bychom jedli tady? Jdeme sledovat fotbal a fandit, ne jíst,“ řekl nám jeden z fanoušků Realu Madrid.

Slovo fandit použil i muž, který seděl ve stejném sektoru jako my. A nelhal, v horní části stadionu byl snad jediný člověk, co občas během utkání skandoval.

Ale nepředbíhejme, začátek utkání byl naprosto úžasný. Před nástupem a během nástupu fotbalistů na hrací plochu tradičně začala hrát hymna Realu Madrid. Především její refrén je dost chytlavý.

„Madrid Madrid Madrid

¡Hala Madrid!

Y nada más

Y nada más

¡Hala Madrid!“

Když to zpíval celý stadion, bylo to naprosto nádherné.

Těžko se to popisuje slovy, měli jsme husí kůži, chloupky na rukou se nám naježily a prodloužily o několik centimetrů, málem ukápla i slza. A to se přiznáme, že nejsme fanoušci Bílého baletu. Spíš naopak.

Neuvěřitelné, nepopsatelné.

Bohužel to bylo v rámci atmosféry tak všechno. Real Madrid má svůj kotel v sektoru za bránou. Vizuálně vypadal velmi dobře, všichni byli barevně sladěný, ani jeden člověk nebyl oděn jinak než v bílé barvě.

Jak v divadle

Připomeňme, že stadion má přes 80 tisíc. Kotel Realu ovšem není tak rozlehlý, aby dokázal udělat lidově řečeno bordel po celém stadionu. Slyšet byl, všichni v něm pravděpodobně fandili naplno a také skákali, fanatizovali, jako je tomu běžné u nás, v Německu nebo na Balkánu.

Ale slyšet v horní části stadionu to moc nebylo.

Zbytek stadionu kotel ve fandění takřka nepodporoval. A když měly tribuny odpovídat, jako to známe z Česka, kdy například sparťani řvou „Sparta-Praha!“ nebo slávisté „Červenobílá-síla!“, bylo to na Santiágo Bernabeu hodně mdlé.

Možná až nedůstojné.

Atmosféra byla chvílemi opravdu jako v divadle a my byli dost zklamaní.

V určitých pasážích byli dokonce víc slyšet i fanoušci Osasuny, kteří k nám sice byli blíž (sektory hostů ve Španělsku jsou většinou v horní části stadionu), ale bylo jich zhruba 200.

Komorní atmosféru alespoň vynahradil perfektní fotbal. Takový „ťukes“ jsme naživo asi ještě neviděli. Real hrál výborně, byla to skvělá reklama na nejglobálnější sport světa.

Dvěma góly se blýskl Jude Bellingham. A díky němu máme ještě jeden pozitivní fanouškovský zážitek. Po obou brankách začal kotel zpívat kultovní písničku od Beatles: „Na na na nananana, nannana, hey Jude...“, a to bylo super, dokonce se přidala i část stadionu a znělo to dobře.

Jinak jsme ale ze stadionu odcházeli v zvláštním rozpoložení. Viděli jsme jeden z nejlepších týmů planety, krásný fotbal, na který běžně koukáme v televizi, ale byli jsme nemile překvapení z tamní atmosféry.

Ze zápasu Realu Madrid. Zdroj: PrahaIN.cz

Nechceme fanoušky a klub nijak hanit, věříme, že dokáží udělat dobrou atmosféru, ale my to nezažili.

Pro fanoušky Realu Madrid je povinnost navštívit tento svatostánek alespoň jednou za život. Zážitek budou mít na celý život.

Kdo však tíhne po atmosféře a fanatismu fanoušků, bude muset zapíchnout špendlík na fotbalové mapě Evropy jinde. V Německu, na lepších zápasech v Polsku či v Srbsku a možná někde v Itálii.

Nezapomínejme však ani na český fotbal, poslední derby toho fotbalově moc nenabídlo, ale v rámci atmosféry to bylo opět skvělé. Podobné zápasy nám zůstanou v paměti déle než mač s komorní atmosférou na Realu Madrid.