Reprezentant Jakub Brabec o návratu do Sparty. Řeckém fanatismu, ale i přestupech mezi pražskými S

ROZHOVOR Jakub Brabec je odchovancem Sparty Praha, narodil se v roce 1992, vyrůstal tak s hráči jako Ladislav Krejčí, Pavel Kadeřábek či Václav Kadlec. Na Letné také strávil svoji nejdelší část kariéry, než se rozhodl vyzkoušet zahraniční angažmá. Nejprve v belgickém Genku a poté v tureckém mančaftu Rizespor. Poté hlásil návrat domů, destinace ale byla překvapivá, odchovanec sparťanské akademie si vybral Viktorku Plzeň, nikoliv „svojí“ Spartu.

Velká část fanoušků byla rozhořčená a třeba do dnešního dne neví, jak to vlastně bylo. To nám Brabec objasnil v rozhovoru. Po třech sezonách ve Viktorce se vydal na další zahraniční dobrodružství. Jakub Brabec má v současné době za sebou první sezonu v týmu Aris Soluň. A byla úspěšná. S týmem se umístil na třetí pozici.

Máte za sebou první sezonu v Řecku, jak ji hodnotíte?

Tak já jsem s touto sezonou spokojený, i když nebyla úplně jednoduchá. Očekávání byla velká, nakonec jsem ale rád, že se nám podařilo dostat do pohárů, to byl také náš cíl. Sezonu jsme začínali s odpočtem šesti bodů, ty nám ale naštěstí nakonec přičetli. Musím říct, že do určité fáze to ovlivnilo naší sezonu, nebylo to nic příjemného to manko dohánět. Ta ztráta se nám povedla dohnat, ale pak když se to lámalo v play-off, tak nám body přičetli zpět, to nám potvrdilo účast v tom play-off.

Pak už se dá říct, že to byly zápasy za odměnu, proti těm nejlepším klubům, všude narvané stadiony. Posledních deset zápasů se nám podařilo porazit AEK i PAOK, tak jsme získali spoustu důležitých bodů. Nakonec jsme skončili třetí, takže úspěšná sezona. 

Říkáte zápasy za odměnu… vám se tento systém nadstavby či play-off líbí?

V Řecku je v horní skupině také šest nejlepších mančaftů, jako u nás. Akorát se hraje deset zápasů, každý s každým doma. Takhle to bylo i v Belgii. Myslím, že tenhle formát je zajímavý pro fanoušky, ale i pro nás hráče. V závěru se rozhoduje mezi těmi nejlepšími.

Derby s PAOKem…

Ty atmosféry v Řecku jsou neuvěřitelné. V rámci fanoušků a stadionů… jsou tady velcí fanatici. Jediné, co je takové trochu nešťastné, hostující fanoušci nemohou být na stadionu soupeře. Takže vždy jsou to pouze domácí. Ale i tak je tam ta atmosféra velkolepá, jak na našem stánku, tak také u soupeřů. Nejlepší utkání bylo asi s AEKem, kdy se nám povedlo za nějakých deset minut otočit zápas z 0:2 na 3:2, tím jsme potvrdili, že jsme v pohárech a AEK ne… to bylo takové velké finále.

Zápasy bez výjezdníků. Pociťujete to na hřištích soupeře?

Tak ono při tom fanatismu těch místních si myslím, že by tak velkou atmosféru nedokázali udělat. Ty zápasy tak i tak stojí za to, má to bouřlivou atmosféru. Skutečně ten hostující tým se cítí tak, že hraje venku.

Máte za sebou dvě zahraniční, ale i tuzemská angažmá. Dá se atmosféra srovnávat s nějakým předchozím působištěm?

Ta řecká kultura fandění je úplně jiná. Na podobnou úroveň bych to mohl srovnat asi s Tureckem. Slabší týmy mají těch fanoušků méně, ale silnější, tak ty stojí za to! Velká utkání jsou vyprodaná, atmosféra bouřlivá. Co se týká Česka, tak se to dá srovnávat například s derby. Tím nabyla česká liga zajímavost v nadstavbě, kdy ty největší zápasy se hrajou ještě jednou, Sparta, Plzeň, Slavia si to rozdaly o titul. Utkání jsou pak vyprodaná, atmosféra je skvělá.

Fanoušci současného týmu Jakuba Brabce

Sparta i Plzeň mezi sebou hrály o titul. Komu jste fandil?

Tak hlavně dobrému fotbalu, chtěl jsem góly, ty padaly. Nechci říct, že bych fandil jednomu týmu více, akorát bych se do toho zamotal, ačkoliv mám nějaké osobní přesvědčení. Nicméně v tuhle chvíli jsem měl více kamarádů na hřišti v základní sestavě Plzně.

V tuhle chvíli bych řekl, že jsem spíš antislávista, přál jsem titul Plzni i Spartě. To se povedlo, měl sem velkou radost za úspěch Plzeňanů.

Návrat do Česka, místo Sparty – Viktorka Plzeň. Spousta sparťanů dodnes třeba neví, jak to vlastně bylo?

Kdybych popisoval celý proces, tak bychom tu byli dlouho.

Kontakt se Spartou jsem měl několikrát, bohužel to nikdy nedopadlo. Já jsem se dohodl na ukončení v Turecku, chtěl jsem se vrátit do Česka. Nastala chvíle, kdy mi přišla nabídka z Plzně, zranil se totiž stoper Lukáš Hejda, potřebovali obránce. Když mi tohle agent nabídl, tak sem mu řekl, dobrý, jsem za to rád, ale nejdříve kontaktuj Spartu. Já potřebuju vědět, jestli má Sparta zájem, protože Sparta byla první volba a také sem si nechtěl třeba zavřít dveře tím, že budu jednat s Plzní. Spartě jsem dal na vědomí, že mám nabídku z Plzně… dopadlo to, jak to dopadlo. Šel jsem do Plzně.

Tak tahle zpráva na webové stránce Viktorie Plzeň mnoho lidí překvapila, především pak sparťany. Zdroj: fcviktoria.cz

Od Sparty proplouvaly informace, že jste chtěl přemrštěné finanční podmínky.

K těm financím, za které jsem byl probíraný. Můžeme se bavit o rozpočtu Sparty a Plzně. Můžeme hovořit o základních platech Sparty a Plzně. Jestli byl problém ve financích, tak proč jsem nakonec skončil v Plzni? Myslím, že tohle mluví za vše. Takhle je to pro mě uzavřené a už sem v tom nechci šťourat.

Zpětně nic Spartě za zlé nedávám. Já jsem zkrátka chtěl mít čisté svědomí, čistý stůl. Říkal jsem, až se budu vracet do Čech, tak jsem vždy doufal, že to bude do Sparty, jako bývalý a velký sparťan… stále jsem. Považuju se za něj, Spartě fandím. Věc se měla ale tak, že Sparta pro mě zkrátka nesáhla. Měli nějaký cíl, vidinu, za tou šli. Absolutně to chápu, mají na to právo.

Zažil jste několik angažmá. Je pravda, že ve Spartě je ten tlak zkrátka rozdílný? Větší než v jiných klubech.

Teď se mi to těžko popisuje. Nedá se to srovnávat. Já tam byl v jiném věku, v jiné pozici. V Plzni jsem pak nosil kapitánskou pásku, to pak člověk vnímá, že má zodpovědnost větší. Ve Spartě jsem byl zodpovědný vůči fanouškům a také tomu, co mi všechno dala vůči mému mládí a výchovy. Tam jsem měl obrovský vztah a závazek. Každopádně byla to jiná éra Sparty, takže se to teď těžko hodnotí. Zároveň je však pravda, že na Spartě je ten tlak určitě o něco větší.

Sparta nemá trenéra pro další ročník… zeptám se konkrétně. Fanoušci by rádi Davida Holoubka, ten má ale údajně namířeno na Slovensko. Byl by už připraven vést letenský tým?

Já mám upřímný názor, se kterým se nemusí Dejv, kamarád, či jiní fanoušci, ztotožňovat. Je to můj osobní názor. Myslím si, že na to vést Spartu a dělat s ní tituly, má Dejv ještě čas.

Určitě mu přeji, aby mu vyšlo nějaké angažmá, třeba na tom Slovensku. Nabíral by další zkušenosti, které by pak přenesl do Sparty. Určitě ho vidím jako velkého sparťana a budoucnost Sparty, v následujících štacích by mu Sparta mohla pomáhat a třeba si ho připravit do funkce trenéra A-týmu. V tuhle chvíli, jak se bavíme o tlaku a velkém očekávání na každý zápas, každou kvalifikaci o evropské poháry, tak si myslím, že momentálně by mu to mohlo spíše ublížit. Třeba by si zbytečně brzy zavřel dveře.

Jste osobností legendárního sparťanského ročníku 1992. Myslíte, že někteří hráči se mohli dostát dal, nebo vás naopak cesty spoluhráčů překvapily? Obecně.

Tak já obecně odpovím. Těžko soudit. Každý si tu cestu vybral jinou. Někdo odešel na hostování, někdo zůstal ve Spartě, někdo se chtěl rvát jinde, někteří to zase vzali přes druhou či třetí ligu… naopak se do toho áčka zase dostali. Osudy byly různé, je to individuální. Velkou roli hraje i štěstí, na trenéry, formu, rozhodující okamžiky. Povedl se jeden ročník, bylo nás víc, to je super. Ale zase nemám rád takové ty označení, to si můžeme říct třeba po ukončení kariéry, třeba na sebe budeme hrdí. Teď ty kariéry ještě probíhají, mohou se vyvinout nahoru nebo dolů.

Naťuknul jste kariéry, máte před sebou určitě ještě několik let. Čistě teoreticky, dokázal byste si představit život v Řecku k dlouhodobějšímu žití, třeba po kariéře?

Tak po těch devíti, desíti měsících mohu říct, že jsme moc spokojení. Ať už fotbalově, myslím, že mi to tam sedí, tak i životně. S rodinou si užíváme teplo, moře, jídlo. Hlavně i lidé nás tam mají rádi. Uvidíme, jak dlouho nás tam fotbalová kariéra udrží. Pak třeba i ten život. To ale asi ne napořád. U Prahy, kde bydlíme, tak stále máme rodinu, zázemí, známé. Ale nějaké části roku si dokážu představit strávit v Řecku. Prostředí je tam kouzelné.

Foto: Kateřina Brabcová

Prostředí. Důležitá je i kabina v týmu. Jak je těžké etablovat se pro cizince do zahraniční kabiny? Zažíval jste to potřetí v kariéře. Jsou tam i přátelské vztahy? Nebo čistě kolegiální?

Pro mě to nebyl problém, právě kvůli té zkušenosti z Belgie a Turecka. Těšil jsem se na tu zahraniční kabinu. U nás je spíše úředním jazykem španělština, protože tam máme spoustu latinskoamerických hráčů, Španělů, Portugalců. Každopádně našel jsem si tam sobě blízké. Třeba Rakušana či kluka z Bosny a Hercegoviny. Parta je v Řecku dobrá, i to nám pomohlo k úspěšné sezoně.

Od Řecka se zase vrátíme do Česka. Co říkáte na přestupy mezi pražskými S? Nedávno Stanciu, Plavšič, možná se přesune i Matěj Pulkrab.

Těžko se mi tom mluví, je to každého věc. Ať se každý rozhodne se svým vědomím a svědomím. Samozřejmě to vnímám, Sparta, Slavie, já v tomhle vyrostl. Je to nepříjemné.

Každopádně Stanciu, Plavšič, tak tihle kluci k těm týmům takový vztah nemají, takhle to určitě nevnímají. Jako zradu bych to bral od odchovance. Na druhou stranu, pokud se budeme bavit o Pulkym, tak on kdyby dostal nějakou nabídku od Sparty a šel do Slavie… tak jestli o něj Slavie stojí víc, měl by tam větší herní praxi, tak se mu úplně tolik nedivím. Do hry se ve Spartě nedostával, kdyby byl útočník Sparty číslo jedna a pak podepsal na druhém břehu, tak je to jiná situace. V tomhle je to strašně individuální a je to na každého osobním přesvědčení…

Ale vy si to asi nedokážete představit?

Já určitě ne. Jednou jsem nabídku od Slavie řešil, odmítl jsem.

Kdy?

Bylo to, když jsem řešil co dál po Belgii. Šel jsem nakonec do Turecka. Řešil jsem zájem, jestli bych si to dokázal představit. Neměl jsem konkrétní smlouvu na stole. Bylo to takové zjišťování na úvod. To bych ale nezvládl.

Českou reprezentaci bude nadále trénovat Jaroslav Šilhavý. Údajně to bylo na intervence hráčů.

Tak já mám zkušenost s dvěma reprezentačními trenéry. Zažil jsem pana Jarolíma i pana Šilhavého. Pod trenérem Vrbou jsem měl jeden reprezentační sraz, to nemohu soudit.

Za pana Šilhavého se postoupilo na Euru i v Lize národů. Evropský šampionát byl povedený. Teď se nepovedla kvalifikace na MS, to nás mrzí, ale určitě by se nemělo na trenéra zanevřít. Hráčskou podporu určitě má, odvedl kus práce, měl výsledky.

A jaký je váš nejpamátnější moment kariéry?

Je toho hodně. Ale když mi to takhle řeknete, tak se mi hned vybaví tři momenty.

Určitě gól proti Sonderjyske, když jsem věděl, že se na Spartě asi budu loučit. Šel jsem tam z lavičky, bylo to emotivní.

Pak určitě derby, kdy jsem rozhodl ke konci o vítězství 2:1, plný stadion na Letné, to je životní sen každého sparťana. Ale i slávisty, dát gól Spartě. To je prostě velká rivalita odjakživa, patří k tomu, když je zdravá, tak je správná.

A pak určitě branka Anglii. To je taky věc, o které sní každý fotbalista, gól za reprezentaci. Nebyl to žádný hezký gól, ale byl důležitý, pomohl v kvalifikaci na EURO.