Rodina vyrazila s českou vlajkou na West Ham. „To mě nenapadlo, co nastane,“ shrnul otec

23. 01. 202509:34
Rodina vyrazila s českou vlajkou na West Ham. „To mě nenapadlo, co nastane,“ shrnul otec
foto: PrahaIN.cz/Syn autora článku a zmíněná vlajka

REPORTÁŽ: Pokud byste se zeptali mého syna na nejlepší vánoční dárek, odpověď by byla jasná. Zájezd na fotbalový zápas do Anglie. O víkendu se konečně dočkal a my vyrazili směr Londýn, stadion West Ham United, na zápas týmu vedeného kapitánem Tomášem Součkem.

Pokud si hned na úvod říkáte, že se jednalo o velmi drahý vánoční dárek, zvlášť ve chvíli, kdy bylo třeba celou výpravu absolvovat ve dvou, není to tak docela pravda. Za pomoci příbuzných a známých se nám vše podařilo absolvovat za cenu velmi nízkou, ale o tom až příště.

Nicméně součástí těchto nízkých nákladů byly i lístky, které jsme obdrželi zdarma právě od kapitána české reprezentace. A pro mého syna od žijícího supermana Tomáše Součka.

Jako poděkování si tedy můj potomek nechal vyrobit českou vlajku, na které bylo napsáno Tomáš a číslo 28, což je dres, v němž Souček za svůj West Ham nastupuje.

To se nám však na téměř vyprodaném stadionu nakonec mohlo vymstít, jak rozvedu dál.

Začít musím organizací celého zápasu, která byla z mého pohledu naprosto bezchybná. Na zápas jsme dorazili s hodinovým předstihem a před vstupem do areálu bývalého olympijského stadionu jsme byli rychle, ovšem velmi důkladně prohledání detektory, zda nemáme něco, co by mohlo ohrozit bezpečnost ostatních.

Poté jsme byli vtaženi do klubového fanshopu, kde jsem byl přesvědčen, že syn nutně potřebuje dinosaura v barvách West Hamu a jako dárek pro dceru bude určitě nejvhodnější medvídek ve stejném klubovém provedení.

Když už byly lístky zdarma, proč ne…

Poté jsme dorazili do útrob stadionu, který je na naše poměry prostě obrovský. Nicméně stánky s pivem nepraskaly pod náporem fanoušků, protože jich jednak bylo poměrně hodně a také jejich obsluha se činila a práce jí šla od ruky.

A co by to bylo za fotbal, kdybych si tam, když už byly ty lístky zdarma, nedal pivo. Asi 11 liber (330 korun) jsem tedy za pivo a limonádu věnoval i místním stánkařům. A mohli jsme jít na svá místa.

Při vstupu do arény se vám vážně zatají dech, když začne stadion zpívat chorál I'm Forever Blowing Bubbles (v překladu: Věčně foukám bubliny) a do vzduchu se skutečně rozletí snad tisíce bublin. Mimochodem skladba byla také součástí zahajovacího ceremoniálu na olympijských hrách v Londýně, který proběhl právě na tomto stadionu. Pro tuto příležitost ji nahrála punková kapela Cockney Rejects s pomocí fanoušků West Ham United.

Zážitek nám tak pokazily pouze dvě věci.

Tou první byla špatná momentální forma borců z West Hamu, kteří v námi sledovaném zápase předvedli opravdu bídný výkon. Ale takový je sport.

Tou druhou byl poměrně nepříjemný zážitek, konfrontace s několika příznivci domácího klubu, kteří nás začali vykazovat ven z našeho sektoru. „Na budku“ jsem nakonec nedostal a výměnu názorů se naštěstí podařilo ukončit. Šlo prostě o to je přesvědčit, že syn nemá v rukou vlajku v barvách Crystal Palace, což byl zrovna aktuální soupeř domácích a shodou okolností jsou jeho klubové barvy červená, modrá a bílá, ale že hrdě mává českou vlajkou se jménem jejich kapitána. Neznalost sice neomlouvá, ale to nám bylo v daný moment dost lhostejné. Že bych se ale něco takového mohlo stát, mě nenapadlo.

Nakonec všechno skončilo omluvou a úsměvem…

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných