foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Marek Nikl
ROZHOVOR: Někdejší zadák Bohemians Praha a Norimberku Marek Nikl stál ještě v polovině listopadu na lavičce prvoligových Českých Budějovic. Fotbalový kouč ale v novém roce začal trénovat Viktorii Žižkov, kde se jeho cesty znovu protnuly s Pavlem Hoftychem. „Jsme kamarádi,“ usmívá se Marek Nikl a přiznává, že rodinné prostředí na Žižkově mu hodně připomíná to bohemácké.
Marek Nikl má jako nový hlavní trenér druholigového Žižkova za sebou první tři zápasy v zimní přípravě. Žižkované minulý týden poměřili síly s Viktorií Plzeň, která rozhodně nenastoupila v béčkové sestavě. Západočeši nakonec vyhráli 2:0.
Druhé utkání v novém roce čekalo Viktorii Žižkov na umělé trávě v Satalicích a opět proti prvoligovému klubu. Jablonec si na sever Čech odvezl pět inkasovaných branek, vstřelil pouze tři. V sobotu se Viktorka utkala s Bohemians Praha.
V den našeho rozhovoru s Markem Niklem to bylo přesně čtrnáct dní, co nastoupil na lavičku tradičního pražského klubu. A zatím mluví jen a jen v pozitivech.
„Cítím se velmi dobře. Už od prvního dne, když jsem přišel k realizačnímu týmu, tak jsme si hned sedli. Z tohoto pohledu je dle mého názoru výborná atmosféra, je tady výborná skupina kluků a holek. Po této stránce jsem absolutně spokojený. Tým zatím poznávám. Měli jsme dva zápasy na poznání, ale už mohu říct, že se orientuji. Už vím, co kdo umí, co kdo potřebuje nastavit, poradit, jsem spokojený,“ říká spokojeně vítěz Deutscher Fußball-Bund-Pokal ze sezony 2006/2007 a dnes fotbalový trenér.
Koho nemusíte poznávat, je Pavel Hoftych. Jako sportovní manažer je vaším blízkým spolupracovníkem. Ve vaší hráčské kariéře vás vedl tři roky v Bohemce. Jaký to je pocit?
Je to vlastně podobné. Pořád je v uvozovkách můj šéf. Spolupráce bude úplně v pořádku a on je pravděpodobně ten hlavní důvod, proč tady jsem, že jsem se dostal na tuto pozici.
Vztah mezi vámi se musel nějak vyvinout, že? Nebo je to podobné, jako když vás trénoval?
Já si myslím, že je to hodně podobné, možná úplně stejné. Hofťa byl v té době trenér, který dbá na vztahy a komunikaci s hráči. Náš vztah mi tedy přijde úplně stejný.
Takže přátelský. Potykali jste si už během vaší hráčské kariéry?
Ano. To už jsme si tykali.
Pavel Hoftych a Marek Nikl. Zdroj: PrahaIN.cz
Můžete to porovnat. Ještě před několika týdny jste působil v první lize. Jaké jsou rozdíly v tréninkových dávkách mezi první a druhou ligou? Liší se to nějak zásadně?
Řekl bych, že ne. Tohle je asi stejné. O rozdílech se můžeme bavit pouze v podmínkách k trénovaní a komfortu okolo. V Budějovicích to bylo na velmi vysoké úrovni. Tady jsme zhruba o ten level níž. Ale co se týká tréninkových dávek, je to totožné.
Viktorka je hodně rodinný klub. V souvislosti se slovem rodinný se často hovoří také o Bohemce, ve které jste udělal velkou stopu. Připomíná vám prostředí na Žižkově nějakým způsobem Bohemku?
Určitě ano. Už jsem někde říkal, že Viktorka Žižkov je můj druhý nejoblíbenější klub v Praze. Právě i kvůli té podobnosti s Bohemkou, je to menší klub a je to na rodinné bázi. Je mi to hodně sympatické a cítím se jako doma.
Pro vás se profesním přesunem z jižních Čech v osobním životě něco změnilo?
Bydlím kousek za Dobříší a v Budějovicích jsem měl byt. Ta změna je veliká, v Budějovicích jsem měl dva kluky, Matouš je v áčku, Vincent v sedmnáctce, do Budějovic šel na školu, tak tam to bylo malinko obtížné, že musel na internát. To je taková velká změna. Tam jsem defakto bydlel, teď jsem doma.
Už jste nakousl vaše syny. Matouš byl v Českých Budějovicích vaším svěřencem. To musí být obtížné, jak pro vás, tak pro něj.
Řekl bych, že je to obtížnější pro oba. Pro trenéra i hráče. Pořád tam jsou vlivy zvenčí a každý se na to může koukat jiným úhlem. Ale já jsem to tak nebral, trénoval jsem ho už v mladších kategoriích, tam to bylo možná ještě těžší. On to má asi těžší, než kdyby měl trenéra odjinud. Myslím, že u Matouše to byl také důvod, proč začal v dospělém fotbale až trochu později, byl to můj syn a nechtěl jsem ho tam tlačit. Výkonnostně už byl na takové úrovni, že měl hrát, ale ještě jsme ho tam nedávali. Kdyby nebyl můj syn, možná by už hrál.
Můžete tedy říct, že se vám ulevilo? Že už netrénujete svého syna.
Ulevilo, neulevilo, to je složité říct. Já trénování beru tak, že chci ty hráče rozvíjet a zlepšovat. U něj se to povedlo, že se nastartoval, tak v tom snad bude pokračovat.