foto: SK Slavia Praha (se svolením)/František Cipro na lavičce Slavie
Ztělesnění slávistického sešívaného „srdíčka“, to byl František Cipro, který v 75 letech prohrál svůj poslední dlouhý zápas s těžkou nemocí. Na trávníku si porážek moc neužil. V sedmdesátých letech byl u zdařilých sezón jako hráč, v devadesátých byl prvním trenérem po 49 letech, který Slavii přivedl k titulu. Charismatická osobnost, vyhledávaná pro trefné postřehy do fotbalových pořadů.
Dlouhé roky se sparťané slávistům vysmívali, že jsou to ubrečenci, kteří nikdy nic nevyhrají. Zatímco na Letné od začátku osmdesátých let sbírali tituly v téměř nepřerušované sérii, Slavii nepomohly ani miliony od Borise Korbela.
A pak se to všechno změnilo. „Sešívaných“ se ujal František Cipro. Klubový srdcař a trenérský praktik, který ve spolupráci s Josefem Pešicem dokázal Slavii hned v první sezóně dovést k titulu. A navrch se slavně zapsat v Evropě.
Ve Slavii odehrál devět let ve slavné éře Františka Veselého. Z pražských klubů byla v druhé polovině sedmdesátých let vedle Vízkovy Dukly Slavia nejlepší, což byla po dvou sestupech do druhé ligy v předcházející dekádě osvěžující změna. Charismatický levý obránce se schopností zaútočit, byl v týmu v té době kapitánem a idolem fanoušků.
„Začal jsem v útoku mezi Frantou Veselým a Zdeňkem Klimešem. Pak přišel trenér Rýgr s tím, že budeme hrát 4–3–3 a přesunul mě do zálohy. Dlouho jsme se tam střídali jen čtyři. Josef Jebavý, já, Zdeněk Klimeš a Jiří Grospič, který alternoval i v obraně. Pak skončil Bohouš Smolík a nebyl levý bek. Zkoušeli tam asi tři alternativy, až přišel trenér Jareš a povídá: ‚Franto, zkus to ty.‘ Po dvou zápasech ke mně přišel a suše sdělil: ‚Zůstaneš tam.‘ A zůstal jsem tam opravdu až do konce hráčské kariéry. Přibyla vlastně jen kapitánská páska. Později se mi to při trénování hodilo,“ cituje jeho vzpomínku slávistický web.
Trenérskou kariéru odstartoval v Brně a navázal exotikou na Kypru, od roku 1995 ale své trenérské působení spojil se Slavií. Ta toho léta ztratila titul v posledních kolech a navíc tvůrce hry Patrik Berger odešel do Německa.
Cipro s Pešicem dali tým dohromady tak, že se na to v Edenu vzpomíná dodnes. Mužstvo kolem Karla Poborského v životní formě, brankáře Stejskala, obránce Suchopárka nebo kanonýra Šmicera ovládlo ročník nejen v lize, ale i v evropských pohárech. Semifinále poháru UEFA (dnešní Evropské ligy) je od té doby pro jakýkoliv český tým nepřekonatelnou metou. A i tam hráli s Bordeaux kolem mladého Zinedina Zidana naprosto vyrovnaně.
Půlka Ciprovy základní sestavy odjela na Euro a pak se rozprchla na zahraniční angažmá. Trenér ale dokázal prakticky okamžitě postavit nový silný tým. S Ulichem, Horvátem nebo Kubíkem opět zle proháněl Spartu, nakonec vyhrál pohár a odešel do ciziny. Odmítl i reprezentaci. V Česku definitivně zanechal největší stopu ve Slavii.
Do ní se ještě několikrát úspěšně vrátil, jinak v lize trénoval Teplice, Plzeň, nebo České Budějovice.
Ve Slavii měl pozici legendy. Chodil na ni do poslední chvíle, dokud mu to zdravotní stav dovoloval. Poslední dva roky pan Cipro bojoval s rakovinou tlustého střeva.
„Děkujeme za vše, kapitáne a pane trenére! Čest vaší památce!,“ tweetoval šéf klubu Jaroslav Tvrdík.
„Prosím, uctěte památku tohoto člověka, ať už jako hráče Slavie či jejího trenéra tím nejlepším, co můžete udělat. A to je zisk mistrovského titulu,“ vyzval jeden z fanoušků hráče a trenéry dnešní Slavie.