Stay cool, Jan. Dnes slaví jediný gólman, co vychytal titul Spartě i Slavii

Dnes je mu šedesát. Ale asi nikdo z těch, kteří mu tleskali z letenských i vršovických tribun, si nedovede představit, jak jubileum bujaře oslavuje. Brankář Jan Stejskal měl pověst flegmatika a spolehlivé jistoty, která neokouzlovala spektakulárními zákroky ani zářivými dresy, ale obvykle svým úsporným a nenápadným chytáním zařídila týmu výhru.

První listopadový víkend roku 1996 jela fotbalová Slavie hrát ligu do Ostravy. Zápas pískal rozhodčí Brabec, který se o deset let později stane nesmrtelnou divadelní figurou v představení Ivánku, kamaráde. „Volal Pelta“…

Dvanáct minut před koncem se po jednom odpískaném trestňáku proti pražskému týmu na rozhodčího zničehonic vyřítí hostující gólman. S pěnou u úst se po něm sápe a chrlí jednu nadávku za druhou. Když dostane červenou kartu, musí ho držet dva spoluhráči, aby „Milánka“ neinzultoval, protože z toho by už koukala kontumace.

Devadesátky

Nikdo nechápe, co se to děje. Devadesátky byly i na fotbalových trávnících hodně divoké, ale slávistický brankář Jan Stejskal je ve vší té magořině pilířem klidu a rozvahy. Pokud i jemu přetekl pohár trpělivosti, musí to být skutečně mimořádný zářez. Jinak si jej totiž fanoušci pamatují spíše jako toho, co vytočené spoluhráče od rozhodčích tahá.

V Anglii, kde chytal čtyři roky za Queens Park Rangers, mu přezdívali Jan „Stay cool“. Jednak to znělo stejně jako Stejskal a jednak skutečně ohromoval svým klidem. Parádním kouskem bylo, když pustil míč s jistotou, že do branky nepůjde a ten vzápětí zazvonil o tyč nebo břevno. Prostorový odhad a oko měl jako nikdo jiný.

Rodilý Brňák a juniorský gólman místní Zbrojovky přišel do Prahy v roce 1984. Nikoliv ovšem do Slavie, ale do Sparty. Dodnes je jediným gólmanem, který vychytal titul oběma pražským S. Slavii ten slavný z roku 1996 před stříbrným Eurem, Spartě všechny slavné výhry party trenéra Ježka v osmdesátých letech. Do letenské kabiny přibyl právě včas, aby v roce 1984 stihl první titul slavné éry. Za dalších osm sezón jich bylo sedm a Stejskal se podílel na všech z nich.

V Ježkově slavném týmu nebyl hlavní hvězdou. Vedle Chovance, Haška nebo Skuhravého byl spíš nenápadný, dokonce se říkalo, že to, co on by za skvělým mužstvem pochytal každý. Ale když se podíváte na ligové tabulky z té doby, tak Sparta pravidelně dostávala nejméně gólů ze všech, obvykle s velmi výrazným rozdílem.

Klidná síla v bráně nepatřila k idolům fanoušků, jako jeho extravagantní brankářští souputníci (třeba Zdeněk Jánoš, rocková star mezi tyčemi, co svou životní jízdu zakončil smrtelnou bouračkou ve vysoké rychlosti). Stejskal byl spíše úsporným gólmanem, který přesně věděl, kdy a jak po míči sáhnout.

Ojojojoj, to bola chyba

Chytal i v reprezentaci a jeho zápis z kvalifikace o mistrovství světa v Itálii dneska vypadá jako z říše snů. Za osm zápasů dostal tři góly, a to ještě jeden z nich byl kuriozitou do silvestrovského sestřihu.

V kterékoliv jiné situaci by se mu diváci možná zasmáli, ale on bohužel přišel za těch nejšílenějších okolností. V rozhodujícím zápase na Letné s Portugalskem. Vítěz bude velmi blízko k postupu na mistrovství, poraženému bude zbývat jen hodně divoká matematika. Vedeme 1:0 díky Bílkově penaltě, ale od 18. minuty hrajeme v deseti, když nahecovaný útočník Griga se žlutou kartou zajede do gólmana. Portugalci se stěhují před naší bránu a diváci aplaudují každému odkopu na tribunu. Je zázrak, že v 75. minutě je to pořád 1:0.

Soupeř kope trestňák kousek za vápnem. Pomalý oblouček přes zeď by Stejskal mohl v pohodě vyrazit, ale gólman chce radši zklidnit hru a chytá míč oběma rukavicemi. Jenže mu propadne a odrazí se od břevna. Přesně do míst, kde stojí portugalský útočník Águas. Prázdnou bránu nemůže minout a vyřízený gólman padá do kolen.

Za vše hovoří televizní komentář Karola Poláka: „Vítor Paneira a jeho priamý kop. Žrď. A gól. Ojojojoj, to bola chyba“.

Jenže ten zápas naši ještě vyhrají a o měsíc později se slavně postoupí na mistrovství do Itálie. Tam si Stejskala všimnou Angličané a od podzimu chytá v Londýně Premier League. Nezíská takový statut legendy jako jeho věčný rival Luděk Mikloško, kterému ve West Hamu dokonce složí vlastní chorál, ale odchytá ve slavné soutěži 108 zápasů.

Po čtyřech letech se vrátí domů. Ve Spartě je nesesaditelnou jedničkou Petr Kouba, zkusí to tedy na pravém břehu v Edenu. Slavie chce konečně utnout kralování letenských a brankářský flegmatik má být základem úspěchu.

Málem to vyjde hned v první sezóně. Slavia vede ligu většinu ročníku, ale pět kol před koncem se v Edenu hraje derby se Spartou. Je to zápas, na který se i skoro po třiceti letech pořád vzpomíná. V nouzi o obránce obuje kopačky sparťanský manažer Chovanec, který už rok předtím ukončil kariéru. Ve vyhecovaném zápase povolí nervy slavistickému kapitánu Suchopárkovi a Stejskal se jej marně snaží odtáhnout od rozhodčího. A nakonec, když je to v devadesáté minutě pořád 0:0, dá sešívaným K.O. krásnou bombou mladíček jménem Pavel Nedvěd.

Závěr sezóny se odehraje jako ve snu. Pro Slavii tedy spíš v noční můře. Od derby ji rozhodčí zjevně řežou, zatímco Sparta třeba zápas s Budějovicemi vyhraje po dvou penaltách a dvou červených pro soupeře. Píská ho jistý Roman Berbr.

Vzdávám se reprezentace

Po posledním zápase, ve kterém sešívaní po dalším podivném rozhodování definitivně ztratí titul, přichází Jan Stejskal mezi novináře a oznamuje, že vzhledem k tomu, co se v českém fotbale děje se na protest vzdává reprezentace. V klidu, jasně a stručně, tak jak ho všichni znají. Připraví se tím o stříbrnou medaili z Mistrovství Evropy v Anglii 1996.

V sezóně před ním ale bude psát dějiny Slavie. Mužstvo z Edenu kraluje v lize celou sezónu, Karel Poborský se chystá na své slavné Euro jako největší hvězda ligy a z brány vše jistí zkušený Stejskal. Na konci po 49 letech Slavia přebírá pohár pro mistry. A Stejskal je prvním brankářem, kterému se to podařilo v obou mužstvech (po něm stejný kousek zvládne už jen jeho tehdejší náhradník Jaromír Blažek, kterého ale do branky skoro nepustil).

Současně se Slavia dostane až do semifinále poháru UEFA. A nikdo tehdy netuší, že se to za dalších 25 let nikomu dalšímu z českého fotbalu nepovede. S Girondins Bordeaux tehdy do Prahy přijede začínající Zinedine Zidane a moc nechybí, aby Slavia vyřadila i francouzské vinaře a hrála finále.

Stejskal chytá ve Slavii ještě další tři roky, pak se na poslední sezónu uchýlí pod vysílač do Viktorky Žižkov. Roduvěrný Brňák tak projde tři nejlepší pražské kluby devadesátých let.

Později začne připravovat své následníky, je trenérem brankářů ve Spartě i v reprezentaci. Jeho pověstný klid a rozvaha na hráče fungují.

V plné formě se dožívá šedesátky. Ta spoustu dalších let pohody a duševní vyrovnanosti, trenére.