foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Štěpán Šebrle
ROZHOVOR: Příjmení Šebrle má ve sportovním světě velký význam. Málokdo by neznal olympijského vítěze v desetiboji z roku 2004 Romana Šebrleho. Do centra dění se ale dostává také jeho syn Štěpán, který letos poprvé okusil nejvyšší fotbalovou soutěž v dresu Dukly Praha. „Táta pro mě byl vždy vzorem a nikdy mě to nějak nesvazovalo,“ má jasno. V rozhovoru jsme mimo jiné probrali jeho působení na sociálních sítích.
Profesionální fotbalista Štěpán Šebrle totiž kromě běhání a kopání na prvoligových trávnicích také natáčí videa na sociální sítě Tik-Tok a Instagram. Většinou se jedná o fotbalovou tématiku a pomalu nabírá nemalá čísla.
Na první zmiňované platformě ho sleduje přes 22 tisíc lidí, na Instagramu ještě o dva tisíce víc, za influencera ale sám sebe zatím nepovažuje.
„Za influencera se nepovažuji, protože zatím taková čísla nemám, ale vyloženě influencerem bych být ani nechtěl, spíš takovým tím sportovním, který motivuje mladé fotbalisty a fotbalistky k tomu, aby hráli fotbal, protože tvrdou dřinou to jde dotáhnout co nejdál,“ říká v rozhovoru pro server PrahaIN.cz.
Šebrle, velké jméno v českém sportu. Zdroj: PrahaIN.cz
Když zmiňuješ slovo sportovní influencer, první, kdo se mi vybaví, je Honza Mejdr ze Sparty.
Je to tak. On je v podstatě jediný z českého profesionálního fotbalu, kdo něco takového dělá, já bych ale chtěl dělat něco trochu jiného, trochu víc odhalit zákulisí profi fotbalu, jak to všechno vypadá, to on má těžší, jak je ve Spartě. A také to má těžké, že když se mu pak nepovede zápas, někteří lidé ho odsuzují za to, že natáčí, ale s tím jsem smířený i já, to se mi bude dít také.
A jak se na tvoji tvorbu koukají lidé v Dukle?
Narážky tam samozřejmě jsou. Ale v kabině to vzali úplně v pohodě, jak jsem říkal, občas tam nějaká narážka je, to je ovšem kamarádské.
Co Petr Rada?
Ten o tom neví a myslím, že ani žádné sociální sítě nemá (úsměv), ale trenér Horňák o tom třeba ví.
Kdy to vlastně začalo?
Videa jsem začal natáčet někdy začátkem prosince minulého roku a moc jsem nevěděl, jak na to, tak jsem si zjišťoval nějaké informace a nebylo to ideální, na tvorbě to bylo poznat. Pak mě oslovil Vojta Bláha, sociální sítě dělá a extrémně mi pomohl a dnes to děláme spolu. Většinu z toho, co na sítích mám, je jeho know-how.
Jako rostou tvoji sledující, určitě roste tvoje sportovní výkonnost, letos poprvé hraješ nejvyšší soutěž, asi je to rozdíl, že?
Je to hodně cítit. Tempo hry je úplně jiné. Druhá liga je možná trochu soubojovější, v čemž je tedy první liga pro mě lepší. Herně je to ale opravdu velký rozdíl.
Rozdílná je také kulisa, už jsi poznal kouzlo plného stadionu.
Je to tak. Měli jsme také krásnou návštěvnost na Julisce, když jsme dvakrát hráli doma, proti Plzni i Bohemce přišlo kolem pěti tisíc lidí. Pak jsme hráli na Letné, kde bylo vyprodáno, a mně se splnil sen z dětství. Pamatuji si, že když jsem jako malý podával míče na Julisce, tak jsem si vždy chtěl zahrát na top stadionech.
Zaplněná Juliska. Zdroj: PrahaIN.cz
Říkáš splněný sen, ten se ale splnil také tvému otci. Když se vrátím do tvého mládí, byla popularita a sportovní úspěchy táty spíš překážkou nebo motivací?
Táta pro mě byl vždy vzorem a nikdy mě to nějak nesvazovalo, to vůbec, spíš naopak. On je olympijský vítěz, což pro mě ve fotbale bude velmi těžké dohnat, ale motivace je stále obrovská. On mi vždy šel příkladem a maximálně mě podporuje. Když jsme postoupili do první ligy, byl moc hrdý a řekl bych, že stále je.
Je obecně fotbalový fanoušek? Nebo jen tvůj a Dukly?
Do osmnácti fotbal hrál, pak se zranil a dal se na atletiku, možná bohudík, to nevíme. Je to náš fanoušek, když může, tak chodí na každý domácí zápas a myslím, že kouká i v práci (usmívá se). Fotbal ho baví a teď se pojede podívat na AC Milán, škoda, že nemohu, protože se to kryje s naším zápasem.
Co vím, tak v tréninkových dávkách rozdíly mezi první a druhou ligu není.
Máš pravdu, je to stále profesionální fotbal.
Volného času máš tedy stejně málo, co ale děláš, když zrovna netrénuješ nebo nenatáčíš na sociální sítě?
Rád si zajdu na golf, taťka je profík, ve volnu si s ním rád zahraju. Občas si zahraju tenis, ale to jen málokdy, protože je to docela náročné, ten golf je na tohle ideální, vezmeš si buggynu a párkrát odpálíš, skvělé vyčištění hlavy.