foto: Rudolf Komár pro PrahaIN.cz/Matěj Turek
ROZHOVOR: „Když začala válka v Íránu, předtím na Ukrajině, mělo to okamžitý vliv na spoustu odvětví. Fotbal? Ten je vůči těmto externím vlivům imunní. Je imunní dokonce i vůči konkurenčnímu boji,“ uvedl v rozhovoru pro server PrahaIN.cz Matěj Turek, většinový akcionář a předseda představenstva fotbalové Dukly Praha.
Jak zatím hodnotíte své působení v Dukle?
Čtenářům připomenu, že první rok jsem byl v Dukle jako menšinový akcionář, poslední dvě přestupová období řídím Duklu jako většinový akcionář. Mohu zopakovat to, co jsem už říkal v minulosti. Jsem velmi příjemně překvapený, jak fotbalový byznys funguje. Dám jeden konkrétní příklad: když začala válka v Íránu, předtím na Ukrajině, mělo to okamžitý vliv na spoustu odvětví. Fotbal? Ten je vůči těmto externím vlivům imunní. Je imunní dokonce i vůči konkurenčnímu boji. Ve fotbale soutěžíte, ale nekonkurujete si. Snažíte se být lepší než ostatní, ale nijak vám nepomůže, když se těm ostatním nedaří. Naopak ideální situace je, když se všem daří. To je na tom to krásné: můžete se soustředit na sebe, na svůj klub, nemusíte se trápit tím, co dělá někdo jiný.
Do českého fotbalu vstupuje mnoho nových akcionářů. Co vím, tak s některými máte velmi dobrý vztah, třeba s majitelem Liberce Ondřejem Kaniou. Je to tak?
S Ondrou Kaniou se známe asi dvanáct let. V době, kdy jsme se poznali, jsem byl investor, on začínající podnikatel. Od začátku jeho kariéry jsem sledoval, jak mu novináři, konkurenti a další říkali: „To je blbost, co chceš udělat, nesmysl, jsi velký optimista, je to kravina.“ On tyhle řeči nebral v potaz, protože věděl, co chce a co má dělat. A věděl, že když to bude dělat, výsledky přijdou. S Ondrou Kaniou tedy nemáme vztah přes fotbal. Podobně to mám s Ondrou Tomkem, spolumajitelem Hradce Králové. Líbí se mi také práce Milana Kratiny v Teplicích, stejně jako Karla Pražáka v Pardubicích, a mnohem delší dobu se mi líbí, co dělá Václav Brabec v Baníku. Nejsou to ale samozřejmě jen oni. Slavia, Sparta a Viktoria Plzeň jsou příklady toho, že když se fotbal dělá systematicky, přináší to ovoce. To, že jsou to úspěšné kluby, se nestalo náhodou, nýbrž díky dlouhodobé kompetentní práci.
Říkal jste, že se nechcete montovat do sportovní stránky klubu. Máte i přes současnou situaci, kdy jste na posledním místě tabulky, důvěru ve sportovní úsek? Co sportovní ředitel Martin Hašek?
Stručná odpověď je kladná, v náš sportovní úsek vedený Martinem Haškem mám plnou důvěru. Odpovím ovšem komplexněji, protože to může být pro člověka zvenčí zajímavé. Martin Hašek nepřevzal sportovní vedení úseku Dukly, nýbrž je vybudoval od nuly. Dukla předtím žádné sportovní vedení neměla. Dnes tady máme čtyři oblasti založené na plnohodnotné, dennodenní práci.
Když jsme klub přebírali, byl tam nějaký kádr asi o pětadvaceti fotbalistech. Měli jsme na výběr mezi třemi strategiemi, všechny jsou obhajitelné a mají svůj smysl. První je taková, že si necháte kádr, který tam je. Trenér, kterého přivedete, si tým doplní, jak potřebuje, a pomalu si ho začíná tvarovat k obrazu svému. Druhou možností je postavit celý kádr znovu. Snažíte se ho dlouhodobě rozvíjet, což znamená, že se musíte připravit na období, než se stabilizuje, což odhadujeme na čtyři přestupová období. Až po této době můžete najet do původního módu, kdy se změní logika práce sportovního úseku. Třetí strategii pak použil například brněnský Artis: vyberete trenéra a kádr složíte s velmi specifickým účelem. Může to být záchrana v lize, postup do vyšší soutěže, kvalifikace do evropských pohárů či ambice vyhrát ligový titul. Tomuto dílčímu cíli podřídíte stavbu celého kádru.
Zachránit se s původním kádrem by bylo těžké?
Cestu postavit kádr tak, abychom se zachránili, jsme nakonec nezvolili. Stejně tak jsme se rozhodli, že nepůjdeme cestou, kdy tým necháme v původní podobě, protože tam bylo, jak se ptáte, extrémní riziko pádu do druhé ligy. S novým kádrem jsme šanci udržet se odhadovali na padesát procent, se stejným kádrem na deset procent. Jsme realisté a pragmatici, žádní blázni. V loňské sezoně měly všechny týmy v průměru o pět bodů víc, než budou mít na konci letošní sezony, protože v soutěži hrál klub, který byl mimo úroveň první ligy.
Mluvíte o Českých Budějovicích?
Ano, o budějovickém Dynamu. My už jsme tehdy sledovali vzestup Zlína ve druhé lize a věděli jsme, že to určitě nebude tým, který všem dalším těch pět bodů také nechá. Zvyšovalo se tedy riziko, že pokud budeme dělat věci jako dřív, můžeme spadnout. Dukla měla jeden z nejstarších týmů v lize a všechny kádry se postupně omlazují.
Už jste v minulosti zmiňoval plány, že by Dukla mohla mít nový stadion. Já bych se spíš zeptal, zda za dva roky, co jste na Dukle, pozorujete, že značka tohoto klubu může mít potenciál? Ať už pravidelněji naplňovat tribuny, ale také například prodávat merch?
To je správná otázka. Nejde o to, jestli si já myslím, že je tady potenciál, my ho totiž máme spočítaný a dokonce se nám už projevuje v číslech. Když se podíváte napříč první ligou, jsou tam drobné rozdíly, které jsou dané tím, jak se klubům v dané sezoně daří, ale ze statistického pohledu existují v podstatě jen čtyři kluby, které mají výrazně odlišnou fanouškovskou základnu. Jde o dvě pražská S, Baník a ještě Viktorii Plzeň, u které oproti loňskému roku máme v tomhle ohledu už jistotu, ale před dvěma lety bych řekl jen Sparta, Slavia a Baník. My na Dukle dnes máme domácí průměrnou návštěvnost asi dvanáctou nejlepší v lize. Řeknu to pragmaticky: návštěvnost je víc demografické téma, než věc, kterou by se dalo ovlivnit krátkodobými výsledky.
V angličtině je krásné rčení: „If you build it, they will come.“ Kdo postaví stadion, tomu tam fanoušci přijdou. A pod to se podepíšu krví. Není to o tom přetahovat se mezi Baníkem, Boleslaví a nevím kým. Je to tak, že každý, kdo postaví moderní stadion, odpovídající 21. století, tam dostane fanoušky. Starší generaci se to nebude líbit, ale ve světě to takhle funguje a zavírat oči před tím nemůžeme.