Vyjeli jsme na třetiligový Mnichov. S Českem nesrovnatelné

REPORTÁŽ: Reprezentační pauza je za námi a kolotoč nejvyšší české fotbalové ligy se tento víkend znovu roztočil. Nejvyšší soutěže po Evropě se během duelů národních týmů logicky nehrály, ale ty nižší ano. My se vydali na třetí německou Bundesligu do Mnichova.

V německém Mnichově jsou kluby dva. Bavorský gigant a šestinásobný vítěz Ligy mistrů FC Bayern a TVS 1860 München. Rozdíl mezi nimi je velký.

A ten druhý podstatně zaostává. 

Nepomohla ani vize jordánského podnikatele Hasana Abdullaha Ismaika, který v roce 2011 koupil více než poloviční podíl tohoto klubu (více ZDE).

Zatímco Bayern měl během reprezentačního srazu téměř všechny hráče v národních týmech a pomalu se připravuje na čtvrtfinále Ligy mistrů proti Manchesteru City, Mnichov 1860 hrál toho času zápas třetí ligy proti rezervě Borussie Dortmund. 

Lahváče všude

Atmosféra fotbalového zápasu na nás dýchla už při přestupu na stanici metra, která je nejblíže stadionu. Vlaková souprava narvaná fanoušky s šálami, vlajkami, ale i džínovými bundami, na kterých jsme vypozorovali několik desítek nášivek s motivy méně slavného klubu z Mnichova, byl jen začátek

Všichni, až na děti, měli v ruce lahvové pivo. V Německu je typické, že se v okolí stadionu prodává silnější pivo, než je k dostání na stadionu. A to jak na otevřených prostranstvích nedaleko dějiště utkání, tak i přímo v metru. Byla sice neděle, kdy je u našich sousedů téměř všechno zavřené, ale stánek v metru, kam si fanoušci chodili pro další „lahváče”, byl otevřený.

U okénka byl k dispozici i otvírák, v Mnichově myslí na všechno.

Taková běžná trafika v metru v okolí německého fotbalového stadionu. Zdroj: PrahaIN.cz

V okolí stadionu to žilo. Fanoušci s „lahváči” a plné podniky okolo. Až na jednu výjimku, a tou je McDonald's, mimochodem ten vůbec historicky prvně otevřený v Německu.

Retro zájezd

Mnichov 1860 hraje od svého pádu do třetí nejvyšší soutěže na Grünwalder Stadionu, který byl otevřen ještě před první světovou válkou a v letech 1926 až 1972 zde hrál i Bayern Mnichov. Inu, moc se toho za tu dobu pravděpodobně nezměnilo...

Stadion je opravdu retro. Standardy druhé nejvyšší Bundesligy by už nesplňoval. Nedivíme se. Více než polovina stánku má místa pouze ke stání a celková kapacita činí asi patnáct tisíc diváků.

I my jsme měli vstupenky takzvaně na stojáka. Jeden vyšel na necelých dvacet euro.

Co nás ale rozhodně překvapilo a na co nejsme zvyklí, byl počet policejních příslušníků. Na první jsme narazili až v blízkost mnichovského kotle. 

Do té doby nebyla ani jeden. Zapomeňte však na těžkooděnce se psy, případně prolétající vrtulníky nad hlavou, kteří by ve vás mohli vyvolat pocit, že jste gauner, protože jste na fotbalové utkání vyrazil do kotle či snad do jeho blízkosti. Zde byli strážci zákona v normálních uniformách a popravdě byli dost sympatičtí. Kontrola u vstupu proběhla naprosto bez problémů a bez nepříjemného osahávání genitálií. 

Stáří stadionu jsme už zmínili. Musíme ale dodat, že celkový servis (včetně občerstvení a toalet) má lepší než některé prvoligové stadiony u nás. Tedy alespoň naše sektory hostů. Fronty byly, ale stánků tu je dostatečný počet. Záchody nebyly naleštěné jak v pětihvězdičkovém hotelu, ale byly důstojné.

Západní část Grünwalder Stadionu. Zdroj: PrahaIN.cz

Velkolepá atmosféra

Starý stadion a nekrytá tribuna si vybírá svou daň. Zvlášť, když se spustí prudký déšť. Bohužel jsme si to vyzkoušeli na vlastní kůži, lilo jako z konve od rozcvičky hráčů až do konce utkání. Takže jsme byli mokří od hlavy až k patě. Zajímavé bylo, že téměř u nikoho jsme neviděli deštník. Jedna z mála vybavených proti dešti byla žena z ostrahy, která si na utkání přinesla pláštěnku. 

Lehce se fandilo už při rozcvičce. 

A to i na druhé straně od domácího kotle v sektoru hostů. Do Mnichova dorazilo podpořit rezervu Borussie Dortmund asi přes dvě stě fanoušků. A byla to pořádná show. Fandili o sto šest, ale oproti narvanému a enormně hlasitému domácímu publiku, neměli téměř žádnou šanci. Atmosféra byla skvělá. 

Domácí kotel zpíval velmi chytlavé chorály, do kterých se často zapojovaly i okolní tribuny a zkrátka to mělo velké grády. Troufáme si říct, že z fanoušků byla cítit i velká hrdost. Aby také ne, Mnichov 1860 se už léta potácí po nižších soutěžích a postup do druhé Bundesligy by byl zázrak, stadion i přesto naplňují. 

Fandění kotle nezměnil ani jednoznačný průběh zápasu pro hostující tým. Starobylá tabule, z níž by člověk, co neumí ručičkové hodiny nevyčetl, kolik je odehráno, hlásila po sedmnácté minutě stav už 0:3 pro Dortmund. 

Kotel Mnichova 1860. Zdroj: PrahaIN.cz

Závěr? Atmosféra byla fantastická, fotbal průměrný. Fanoušci a hráči rezervy Dortmundu si z Mnichova odvezli tři body za vítězství 1:4, my zase velký zážitek, na který rozhodně jen tak nezapomeneme.

Návštěva „toho druhého” fotbalového týmu z Mnichova je opravdu typická od začátku do konce a můžeme ji jen vřele doporučit. Hlavní město Bavorska je mimochodem krásné město, se spoustou vyžití, jeden den je na jeho návštěvu málo.

Umíme si tady představit i kratší dovolenou. Nejlépe s návštěvou obou fotbalových týmů.