foto: Profimedia, na základě licence Flowee s.r.o. (0824782086)/Kateřina Neumannová v Turíně
O knize známého fyzioterapeuta Pavla Koláře psala PrahaIN.cz už dvakrát. Labyrint bolesti postihuje jeho profesní kariéru a balancuje na rozmezí odbornosti a beletrie. Prozatím jsme se věnovali dvěma případům jeho praxe, které přiblížily případy osmnáctileté dívky a čtyřicetileté ženy.
První jmenovanou Kolář poznal v americkém Chicagu, kam za ním s rodiči přišla na prohlídku během takzvané demonstrace pacientů. Jak se dozvěděl, v roce 2001 si vykloubila rameno a rodina chtěla znát odborný názor na to, zdali má podstoupit svou už jedenáctou operaci.
V případě druhé ženy jsme se vrátili do hlavního města České republiky. Pavel Kolář na této mamince jednoho dítěte rozvedl, jak ze zdánlivě banálního výronu kotníku může díky špatné diagnóze člověk přijít o dolní končetinu.
Nyní jsme se naposledy rozhodli zmínit jeho zkušenosti. Vybrali jsme si úspěšné sportovce. Kolář je znám zejména díky své práci pro hokejový nároďák, stejně jako ho můžeme pravidelně vídat na utkání tenisového Davis Cupu. Ve své knize zmiňuje hned několik případů. Ať už šlo o zlomený malíček Jaromíra Jágra během mistrovství světa ve Vídni v roce 2005 anebo o anabázi skifařky Mirky Knapkové na OH v Londýně v roce 2012. Miroslava Topinková Knapková tehdy získalo zlato, už předtím byla mimochodem mistryní světa.
V obou případech Pavel Kolář hovoří o silných emocích, které se do něho propsaly.
PrahaIN.cz však pro čtenáře vybrala až třetí, téměř osudové svědectví. Jde o nezapomenutelný příběh běžkyně na lyžích Kateřiny Neumannové, jež uspěla na trati třicet kilometrů během olympijských her v Turíně v roce 2006. Nejenže šlo o historicky první zlato v běžeckém lyžování pro Českou republiku, ale také o zářnou ukázku, jak lze odevzdat maximum a předjet dvě famózní soupeřky „pár“ metrů před cílem. Šlo o Juliji Čepalovovou a Justynu Kowalczykovou. Jejich jméno rezonuje dodnes.
Kdo tehdy závod viděl, jistě si vybaví nejen komentování Pavla Čapka, ale i první gratulantku, dceru Lucii. Právě fotografie jejich objetí se dostala do všech světových agentur. To je však až konec příběhu. K jeho začátku se po téměř dvaceti letech vrátil právě fyzioterapeut Pavel Kolář. Noc před tímto závodem bylo totiž Neumannové špatně a ona ho požádala o pomoc.
„Měla pocit, jako když jí začíná viróza. Domluvili jsme se, že přijedu na běžecké tratě den před závodem a přespím v místním areálu,“ vzpomíná fyzioterapeut.
Ten večer jí prý bylo opravdu špatně a měla zvýšenou teplotu.
„Mojí velkou výhodou bylo, že jsem Katku dlouho znal a měl jsem i tu zkušenost z Ramsau (MS v klasickém lyžování, 1999, pozn. red.). Věděl jsem, že není nakažená žádnou bakterií, ale prožívá obavy z rozhodnutí a nejasného očekávání. Moc se jí do třicetikilometrové tratě nechtělo, ale zároveň existovala šance na medaili, která vstupovala do jejího rozhodování. To vše způsobilo, že se její tělo a mozek začaly bránit „onemocnění“. Ten večer jsem se u ní pokusil různými technikami, včetně akupunktury, navodit maximální relaxační schéma a zklidnit její obavy. Katka mě vyzvala, abych konečné rozhodnutí o jejím startu udělal sám. Přiznám se, že to byl strašně těžký okamžik, ale věděl jsem, že to musím udělat,“ vrátil se Pavel Kolář k v roce 2025 k tomu, co předcházelo vysněnému zlatu.