Hlaváčková: I pralesní fotbalová liga přitáhne víc lidí než tenis

Dvojnásobná grandslamová vítězka ve čtyřhře Andrea Sestini Hlaváčková v rozhovoru pro PrahaIN.cz vysvětluje, proč jsou Češi tak úspěšní v deblu a popisuje specifika Wimbledonu i postavení tenisu ve společnosti. Nezapomíná ani na světovou jedničku Arynu Sabalenkovou, která ji baví nejen herně, ale i svou osobností.

Dvakrát jste vyhrála grandslam ve čtyřhře. Čím to je, že jsou čeští tenisté a tenistky tak skvělí v deblu?

Řekla bych, že tomu pomáhá český systém, kdy se na turnajích dbá na singl i debl. Pokud mám mluvit z vlastní zkušenosti, mě to vždy hrozně bavilo. V Česku je debl přirozená součást tenisového života a je škoda, když jej někdo vynechává. Na druhou stranu chápu, že tenisový kalendář je dost nabitý a fyzicky náročný, takže spousta hráčů debl omezuje.

Je to jiný sport? Když se občas do deblu přihlásí špičky jako Sinner nebo Djoković, mnohdy neprojdou přes první kolo.

Není to úplně jiný sport, ale zatímco singl je fyzicky náročnější, debl je techničtější. Pořád jde o to, jak dobře returnujete a servírujete, ale rozdíl je v postavení na kurtu a v herních návycích. Žádný učený z nebe nespadl. Když to kluci nebo holky nehrají, nevědí, jak reagovat, chybí jim naučené scénáře a podobně. Platí to i naopak.

Jaký je nejoblíbenější povrch Čechů? Je to antuka?

Antuka je určitě v naší historii silně zakořeněná a máme ji jako náš tradičně silný povrch. Ale hráčky jako Petra Kvitová, Lucie Šafářová nebo Karolína Plíšková měly rády rychlé halové povrchy. Ty už se dnes ale používají málokde, většinou se hraje venku na pomalejším betonu.

A vy?

Já mám ráda rychlou trávu. Být úspěšnější ve Wimbledonu byl vždy můj sen. Povedlo se mi tam alespoň finále olympiády, ale zlato jsem bohužel nezískala.

Je Wimbledon oproti ostatním grandslamům opravdu tak jiný?

Ve vůni, v atmosféře, ve všem. Přijdete tam a jste prostě ve svatostánku. Je to tam nádherné, bez reklam, velkých billboardů a celého toho haló. Za mě tam ještě bývaly dřevěné sloupky, celé je to hodně tradiční.

Dojde někdy nějaký tenisový svátek i k nám? Ano, máme tady WTA 250, ale není to málo? Mužská kategorie je na tom ještě hůř.

Možná je škoda, že nám stále nevyšlo uspořádat Turnaj mistryň. Stojí to ovšem sto milionů dolarů, musel by se na tom podílet stát, město, kraj i sponzoři. A ještě by museli přijít lidé, aby se to všechno zaplatilo. Nejde jen o prize money pro tenistky, ale i o celé zajištění akce. Je to logisticky neskutečně náročné, takže je v Česku složité něco takového uchopit. Třeba ale není všem dnům konec.

Jaké myslíte, že má tenis postavení v Česku? Je hned za fotbalem a hokejem?

Cítím, že je asi třetí nejvyšší. Fotbal a hokej jsou u nás úplně na špici. I kdyby se hrála pralesní liga, bude o ni větší zájem než o výsledky světového tenisu. Je to tím, že se s tím lidé dokážou ztotožnit. Chlapi v hospodě si ten sport někdy sami zahráli a sledují něco, co je jim blízké. To naprosto respektuji.

Na tenis je podle mě vyvíjen poměrně velký tlak, protože lidé vědí, že je v něm hodně peněz. Samotní tenisté si také vydělávají hodně, ale už třeba nevidí, že opravdu velké peníze si vydělá jen zhruba padesát nejlepších hráčů světa, zatímco ve fotbale jsou to tisícovky lidí.

Když mluvíte o penězích, ozvaly se kvůli nim i ty největší hvězdy. Aryna Sabalenková, Novak Djoković nebo Jannik Sinner kritizovali odměny na blížícím se Roland Garros. Zaregistrovala jste to?

Samozřejmě. Chápu, o co jim jde. Nejde o to, že by na turnaji bylo málo peněz, ale o poměr mezi tím, kolik turnaj vydělává a kolik vrací do odměn.

Když se o tom už před lety začalo mluvit, byla jsem ještě na tour a ten poměr byl podle mě pod deseti procenty. Cílem Rogera Federera, Rafaela Nadala a Sereny Williamsové bylo dostat se nad deset procent. Teď jsme někde pod dvaceti, ale cílem je dostat se nad 23 procent, aby se grandslamy vyrovnaly tomu, co zpátky hráčům dávají klasické turnaje ATP a WTA.

Rozumím tomu, ale podle mě by se peníze měly víc rozdistribuovat, a to nejen směrem k vítězům, ale mezi všechny hráče. Nemohu je v tom úplně podporovat, protože když jsem hrála já, byly ty peníze mnohem nižší než dnes.

Ženskému tenisu nyní vládne Aryna Sabalenková. Je to skvělá světová jednička?

Jsem za to ráda. Aryna mě baví, líbí se mi i jako osobnost. Je trochu škoda, odkud pochází (Bělorusko – pozn. red.) Je to škoda pro celý tenis, protože kdyby to byla Američanka, Jihoameričanka nebo někdo z velkých evropských národů, bylo by to pro tenis marketingově ještě lepší. Tohle je asi její jediná vada.

Myslíte to tak, že jsou některá média v souvislosti s ní opatrnější a možná ji trochu upozaďují kvůli probíhající válce na Ukrajině?

To si nemyslím. Ona je taková megastar, že ji ani nejde odsunout do pozadí. Ale východní Evropa je prostě marketingově méně zajímavá, mimo jiné i kvůli tomu, co se tam děje.

Tenisově je ale úžasná a velice jí fandím. Je extrovertní, zábavná a je slyšet, protože mne nebaví takové ty tiché holky, které se jen soustředí na výkon. To je samozřejmě také v pořádku, ale mě osobně to tolik nebaví.