Indisponovaný Robert Záruba prokomentoval Čechy k vítězství

Česká hokejová reprezentace na úvod Mistrovství světa v Turku porazila Velkou Británii a nejvíce v utkání zářila první řada, ve které vedle hvězdného Davida Krejčího a bleskového Matěje Blümela exceloval i kapitán týmu, fanoušky permanentně trochu podceňovaný Roman Červenka.

První český zápas na MS byl trochu jako komentář zjevně hlasově indisponovaného Roberta Záruby. Jásat a křičet se nedalo, ale v klidné tónině jsme se dopracovali k úspěchu.

Za vítězstvím 5:1 národní mužstvo vedl kapitán Roman Červenka. Po pomalejším rozjezdu byl ve 28. minutě na počátku kombinace, ve pak které David Krejčí vykroutil krásný pas „žabičkou“ a benjamínek první lajny Matěj Blümel v plné rychlosti zasunul kotouč přesně do gólmanova rozkleku.

O pět minut později bylo nařízeno trestné střílení za trochu nešikovné zalehnutí kotouče britským obráncem. Ze středového kruhu se na výborného brankáře Bownse rozjel právě Červenka, jehož dres kromě kapitánského céčka zdobí i legendární číslo 10, dědictví po minulých kouzelnících nájezdů Paterovi či Martincovi.

Švihem vyslaný puk cinkl o pravou tyčku, pak o levou a z ní vypadl ven z brány. Značná část diváků už zvedala ruce, ale hlavní rozhodčí zcela správně rozpažil. Puk po dopadu na led začal klouzat za čáru, ale brankář jej vymetl v poslední vteřině před tím, než ji přešel. Komentátoři jen kroutili hlavou.

Od konce druhé třetiny, kdy jsme vedli už 2:0, Britové zřetelně nestíhali tempo Jalonenova týmu. Takže si hned z kraje té třetí připsal premiérovou reprezentační branku osmnáctiletý bek David Jiříček (po další přihrávce kapitána Červenky), o pět minut později zvyšoval Jiří Černoch, karlovarský srdcař a asi největší překvapení nominace.

A o dvě minuty později si první útok Červenka- Krejčí- Blümel zopakoval svou souhru a bylo to 5:0. Následné snížení už nikdo moc neřešil, stejně jako smolně neuznaný druhý gól Jiřího Černocha v samém závěru.

I když si pro hodinky pro nejlepšího hráče týmu došel pardubický rychlonožka Blümel, zápas patřil druhému Krejčího křídlu. Včetně toho, že posledním bodem zápisu je jeho dvouminutový trest za podražení 33 vteřin před koncem.

Slávistický odchovanec a jedno z „dětí“ trenéra Růžičky je inventářem nároďáku a posledním pamětníkem zlatých medailí z Kolína (při absenci Jakuba Voráčka). Jenže „Červus“ byl vždy také oblíbeným hromosvodem fanoušků, kteří mu s gustem připomínali neproměněné šance nebo nešťastné fauly v nejnevhodnější dobu. Za jeden takový jej kdysi veřejně sepsul i trenér Hadamczik.

Reprezentační desítka za patnáct let kariéry nikdy nároďák neodmítla a trpělivě obrážela mistrovství s koncem ve čtvrtfinále nebo nejlépe na čtvrtém místě. Přesto fanoušci měli své hrdiny jinde.

Když byl vybrán za kapitána pro letošní olympiádu, na sociálních sítích se vášnivě řešilo, proč jím není raději David Krejčí, superhvězda z NHL.

Céčko mu však zůstalo i na mistrovství a hned v prvním zápase předvedl, jak vnímá kapitánskou odpovědnost, když se za nijak jasného stavu sám rozjel na trestné střílení.

Ale ten nájezd jako by byl stejný jako jeho reprezentační působení. Vlastně se mu nedalo nic vytknout, ale v brance neskončil.

Jenže ono to občas bývá tak, že po dlouhých letech šprťouchlat vás hokejový pánbůh odmění opravdu velkou ránou, která se pak roky připomíná v televizních sestřizích.

Třeba Davidu Moravcovi se kdysi předhazovalo, že v reprezentaci mu to nestřílí tolik jako v klubu a kolik nádherných přihrávek od Patery nebo Procházky zazdí.

Ale pak si jeden Paterův pas zpracoval naprosto luxusně a přes finského brankáře Nurminena skóroval gól, kterým jsme završili zlatý hattrick.

Třeba letos právě Jalonenova kapitána čeká podobný happy end za roky oddanosti nároďáku.

A doufejme, že už si u toho Robert Záruba bude moct pořádně zakřičet.