foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Slavomír Lener
ROZHOVOR: Hokejový trenér Slavomír Lener v rozhovoru pro server PrahaIN.cz hovoří o budoucích olympijských hrách, ale také specifikách soutěže NHL. V nejlepší hokejové lize světa prožil několik let, jako asistent trenéra působil v Calgary Flames a Floridě Panthers.
Blíží se olympiáda, která bude mimořádná, po několika letech s hráči z NHL. Jak se těšíte?
Best on best. Jak se česky říká, olympiáda je nejvíc, co může být. My jsme měli to štěstí, že jsme vyhráli na olympiádě, kdy tohle bylo poprvé. Do té doby bylo pouze pár exhibičních sérií, kde byla Kanada, Rusko, dostali jsme se tam i my. Zaplaťpánbůh se teď NHL po dlouhé době dohodla. Myslím, že na tom mají velkou zásluhu hráči, respektive hráčská asociace. Ti kluci by jinak neměli šanci zažít takový svátek. Přeji to nejen našim klukům, ale také všem hráčům, co hrají v NHL. Je to podle mě i výzva pro hráče, co jsou v uvozovkách jen v Evropě. Uvidí, kde ten hokej je. Teď jsme měli možnost vidět turnaj čtyř zemí v Americe, to byl neskutečný hokej. A teď, myslím, to bude posunuté zase o stupínek výš. Všichni se musíme těšit, ať už jsme trenéři, nebo jenom fanoušci.
Zmínil jste turnaj Four Nations. Byl jste ve skupině lidí, co byla trochu kyselá a kritizovala, že nedostali Češi pozvánku? Nebo jste přijal, že to tak prostě je?
Já bych to nekritizoval, protože NHL byla v takovém časovém tlaku, že si nemohla dovolit velký turnaj. Samozřejmě nejstabilnější výsledky z Evropy má Švédsko a Finsko, tam to mělo logiku. Mají tam i nejvíc hráčů. Ale když si to vezmu jako fanoušek, tak jsem přesvědčený, že bychom tam obstáli. I když nemáme tolik beků, tak máme hráče typu Špačka či Jiříčka, ti by to mohli odehrát, doplnili bychom je o hráče z Evropy. Určitě bychom byli konkurenceschopní, máme tam pořád skvělé gólmany i forvardy. Ale k otázce, takhle to prostě je, musíme to tak vzít. To máte, jako když člověk udělá chybu, když nad tím bude brečet, není to správné. Lepší je říct si ano, má to nějakou logiku. Prvním krokem je udělat výsledek na olympiádě. Dalšími kroky je udělat co nejlepší výsledky postupně na mistrovství světa, hrát atraktivně nejen na MS dospělých, ale také dvacítek, osmnáctek a tak dále. Pak nás budou ty velmoci brát s mnohem větším respektem.
Zmiňoval jste konkurenceschopnost. Věříte tedy, že se na olympiádě dokážeme vyrovnat týmům jako Kanada či Finsko v plné palbě?
Věřím v to, že se dokážeme v důležitých zápasech semknout. Podívejte se na loňské MS, bylo to samozřejmě domácí prostředí, ale Švédi tady byli v plné palbě, jako byli teď na MS a dokázali jsme je úplně zničit. Dokázali jsme porazit i velmi silný tým Švýcarska, ten je přitom kompaktní po mnoho let. To je takový ukazatel toho, že nejen hráči NHL, ale i hráči z Evropy mohou udělat úspěch. Myslím, že my a Švýcaři můžeme na olympiádě uspět a leckteré země překvapit.
Hráči v NHL mají trochu jiný režim než v Evropě. Tolik se nemluví o náročném cestování. Jaké to pro vás bylo?
Zažil jsem dvě varianty. Když jsem byl v Calgary, tak jsme létali normální linkami, a to bylo strašně náročné. Až na Floridě jsme měli své letadlo, které jsme sdíleli s baskeťáky. Ten komfort je takový, že vlastně ani příliš neregistrujete, že někam letíte. Je to pořád stejná časová zóna po většinu zápasů, my jsme vlastně byli na východním pobřeží, tudíž to bylo všechno nahoru, ačkoli to byla jiná divize, New York, New Jersey, Filadelfie, pořád jste byl ve stejné zóně. Dnes je ten komfort ještě větší. Letadla jsou vybavenější, všichni hráči mají business třídu, je tam kvalitní jídlo, není to takové to letadlové, co zná běžný turista. Tam si vyberou i takzvaní, jak já jim říkám, avokádoví hráči, kteří mají striktní dietu a vědí, co mohou sníst. Z tohoto důvodu jsem trochu rozpolcený z toho, že NHL znovu schválila formát play-off, jako je doposud. První kola se hrají v rámci divize, ne konference. Když vidím, jaký je to luxus cestovat, klidně bych udělal, aby hrál play-off první s šestnáctým, druhý s patnáctým, a to napříč celými spojení státy. Asi by se nehrálo 2-2-1-1, ale možná v jiném formátu, nicméně by to pro lidi bylo atraktivnější. NHL ale má příjmy dobré, to samé návštěvnost, není tedy důvod to měnit. Až možná přijde někdy krize, bude to takhle.
K tomu létání s normálními linkami. Přijde mi, že vy to berete statečně, ale co někteří z vašich svěřenců?
O to víc zase byla sranda. Dřív, ještě než spadly věže v New Yorku, jste k letadlu přišel jak na tramvaj. Pět minut před odletem a proběhl jste z Ameriky do Kanady, z Kanady do Ameriky, nikdo vás skoro ani nekontroloval. To byl totální luxus. Pamatuji, že jsme kolikrát dobíhali na terminál na poslední chvíli. Doby se změnily. Byla větší sranda, byly tam různé příhody. Dnes už je to úplně jinde. Všechno je komfortnější, ale já s tím neměl problém ani kdysi. Ani u hráčů jsem vlastně nic extra nezaznamenal, byli samozřejmě hráči, co se báli létat, ale to se bojí i teď. Bojí se výšky a toho, kdyby se něco stalo, ačkoli víme, že pravděpodobnost nehody je mnohem nižší než v autě.
Jaká je vlastně v zámoří kabina? Často se mluví o jakési specifické české kabině, jaké je to tedy v USA?
Na to je jednoduchá odpověď: je lepší vyhrávat. To je předpoklad toho, že si můžete dělat, co chcete, když to přeženu. Protože povinnosti si samozřejmě plnit musíte. Když jsem byl v kabinách, kde bylo hodně českých hráčů, tak jsme úplně v pohodě mluvili česky, ne samozřejmě na těch oficiálních mítíncích, ale zkrátka se bavíte mezi sebou a nikomu to nevadí. Ale když pak prohrajete tři, čtyři zápasy po sobě, vždy je lepší mluvit anglicky, to vím, že to tak měli i kluci v New Yorku, kde jich byla spousta, nebo v Pittsburghu. Musí se vám dařit, potom je větší sranda, což platí i v Česku. Pamatuji, že na Floridě jsme první dva zápasy hráli opravdu dobře. Ve dvanáct skončil trénink, hráči si udělali rehabilitaci a tak dále, ve 2 už byli na golfovém hřišti a hrálo se. Je to o psychice, sranda k tomu patří, a pokud si plníte povinnosti, máte dobře vedený a poskládaný tým, tak pak je to skvělé.