foto: Facebook Bun Viadi/Hala v Davosu, dějiště Spenglerova poháru
Mezi zasněženými alpskými štíty kolem švýcarského Davosu je ještě jeden, také impozantní. Dřevem pobité podhledy místního zimního stadionu vytvářejí luxusní kulisu nejstaršímu evropskému setkání hokejových klubů. Mezi stovkami hor již téměř sto let píší hokejové dějiny i hráči z města sta věží. Jejich účast patří k tomu nejskvělejšímu, co se českým hokejovým klubům na mezinárodním fóru podařilo.
Hokejisté pražské Sparty měli už vše připraveno na odjezd do Davosu na slavný Spenglerův pohár. Pár hodin před začátkem byl ale kvůli koroně v domácím týmu letošní ročník turnaje odpískán. Je to už podruhé za sebou - vloni se na vrcholu vlny nákazy nekonal rovněž. Pražským hokejovým fanouškům tedy nezbývá než vzpomínat na časy po všech stránkách lepší, kdy si jejich hrdinové hokejový Davos podmaňovali.
Hokejový turnaj ve švýcarském alpském letovisku je považován za nejstarší kontinuálně hraný na světě. Pojmenován po Dr. Carlu Spenglerovi, davoském rodákovi, lékaři a aktivistovi mezinárodní spolupráce, se poprvé uskutečnil už v roce 1923 a hraje se obvykle ve vánočním týdnu.
Fenomén LTC Praha
Jeho sedmý ročník v posledním týdnu dvacátých let dvacátého století vyhrál LTC Praha.
Založil tak dlouhou sérii úspěchů českých hokejistů na tomto oblíbeném mítinku. Než tradici poprvé na dva roky přerušila druhá světová válka, stačil tým ze Štvanice vyhrát ještě třikrát a k tomu skončit dvakrát druhý.
LTC Praha, to byl prvorepublikový fenomén československého hokeje.
Původně tenisový klub sídlící na Letné měl také odnož „bandy hokeje“, kuriozity s míčkem. V roce 1927 ale bohatí majitelé dokázali přetáhnout několik mladších hráčů hokejové Sparty, zklamaných z nedostatku příležitostí. A kolem trojice Josef Maleček, Jiří Tožička a Jan Peka (brankář) postavili nejlepší mužstvo v zemi, které už po dvou letech dokázalo zazářit i v mezinárodní konkurenci v Davosu.
Po čtyřech hvězdných účastech za sebou (třikrát první místo) a reprezentační medaili z prvního MS v hokeji na nově otevřené pražské Štvanici roku 1933 (mužstvo LTC v té době už prakticky kompletně obsadilo sestavu národního týmu) ale přece jen došlo k drobnému útlumu.
Přichází slovenský Kanaďan
Mimořádným impulsem k dalšímu skoku v úrovni bylo roku 1935 angažmá kanadského centra a hrajícího trenéra Micka Buckny. Syn slovenských rodičů se v Praze představoval jako Matej Buckna a pod tímto jménem se zapsal do hokejových dějin.
V roce 1937 LTC pod jeho vedením počtvrté vyhrálo pohár Dr. Spenglera, když už rok předtím bylo druhé. Josef Maleček byl v té době považován za nejlepšího hokejistu Evropy.
Celebrita Maleček si zahrála i v reklamě s Vlastou Burianem.
Švýcarský zájezd v prosinci 1938, už po mnichovském okleštění republiky, probíhal ve smutné atmosféře. Přesto ale parta LTC s řadou mladých tváří (včetně nové brankářské hvězdy Bohumila Modrého) získala druhé místo.
Rok poté už byla válka, takže se v Davosu nic nehrálo. A v roce 1940 také ne.
Od toho následujícího se tradice obnovila, ale jen se švýcarskými kluby. Pražané se pod Alpy vrátili až v roce 1946. A byl to návrat s plnou parádou.
Zábrodský- Konopásek- Roziňák
O mrazivých válečných zimách, kdy brusle a puk byly v protektorátě jedním z mála rozptýlení, vyrostla zcela nová a ještě lepší hokejová generace. Vladimír Zábrodský, Stanislav Konopásek, Václav Roziňák… Na lavičce opět Matej Buckna, který za války uprchl před Hitlerem do Kanady. Plný nových poznatků ze zámoří začal se svým týmem drtit Evropu více než kdy dříve.
LTC Praha v roce 1947
Tři výhry LTC Praha za sebou v letech 1946- 1948 představují jednu z nejlegendárnějších kapitol dějin davoských hokejových Vánoc. A nejspíš by pokračovalo i čtvrtým, pokud by na konci roku 1949 Švýcaři turnaj uspořádali. První pětka LTC totiž v této sezoně představila taktickou novinku zvanou „karusel“, která zcela změnila pojetí hokeje.
Když to nevyšlo v Davosu, chystali si ji na mistrovství světa v Londýně. Jak tento příběh dopadl, to bohužel znají i ti, kteří se o sport tolik nezajímají.
Hlasování jako vlastizrada
Komunistický režim v obavě z emigrace hokejisty (úřadující mistry světa) do Londýna nepustil a po vyprovokovaném hospodském incidentu skončil prakticky celý národní tým ve vazbě. Následovalo přelíčení, které zcela zapadalo do kontextu politických monstrprocesů padesátých let.
Pro výstrahu všem sportovcům vyjíždějícím do ciziny byl včerejším hvězdám přišit paragraf vlastizrady a byli odsouzeni k šíleným trestům až 15 let. Nejhůře dopadly hvězdy LTC Modrý a Konopásek.
Slavné mužstvo bylo rozprášeno.
Právě Spengler Cup sehrál v procesu velmi smutnou roli.
Jako jeden z hlavních důkazů vlastizrady hokejistů byly obžalobou uváděny události ze zájezdu v prosinci 1948. Při poslední výhře LTC se neřešil jenom sport. Bylo deset měsíců po Vítězném únoru a komunistická moc už začala poměrně jasně ukazovat, jak její vládnutí bude vypadat.
S některými hráči se měl v hotelu v Davosu sejít jejich bývalý vzor Josef Maleček. Ten po Únoru emigroval do Švýcarska a plánoval vytvoření exilového týmu Československa. Hráčům předložil nabídku s přísliby angažmá v západních klubech. Hokejisté v kabině o jeho návrhu hlasovali, většina se rozhodla vágní nabídku odmítnout a vrátit se do Prahy. Samo hlasování ale bylo pro komunistickou justici důkazem vlastizrady.
O dva roky později za to největší hvězdy skončily v uranovém lágru v Jáchymově. Jediný, kdo nebyl stíhán, byl Vladimír Zábrodský, který přitom jako kapitán reprezentace i LTC byl do věci namočen ze všech nejvíce.
Role Zábrodského je o to záhadnější, že jediným hráčem, který po osudném Spengleru zůstal v zahraničí jako emigrant, byl jeho mladší bratr Oldřich. Přesto se mu stíhání jako jedinému zcela vyhnulo.
Mnozí jeho bývalí spoluhráči kvůli tomu spekulovali, že Zábrodský byl spojen s StB proti nim. Žádný důkaz pro toto tvrzení se však nikdy nenašel, kromě toho, že informaci o hlasování v kabině v Davosu poskytl vyšetřovatelům otec bratrů Zábrodských, vyslýchaný hned po emigraci mladšího syna.
Nastupuje Sparta
Vladimír Zábrodský nebyl odsouzen, dál hrál hokej a stal se nepostradatelnou hvězdou nové reprezentace. Onálepkované LTC ovšem opustil a přestoupil do Sparty, která se stala novým centrem pražského hokeje.
Popularita pražských hokejistů v Davosu přivedla na Spenglerův pohár i jeho nové mužstvo. Účasti na počátku šedesátých let vynesly Spartě dvě vítězství po sobě (1962, 1963). Kromě Zábrodského byli v té době hvězdami především obránci Karel Gut a František Tikal a křídlo Miloslav Charouzd.
Švýcarští organizátoři z Davosu měli československé hokejisty v oblibě i nadále. V šedesátých letech třikrát Spenglera vyhrála Dukla Jihlava, v sedmdesátých zase Slovan Bratislava.
Ale poslední významnější český úspěch pod ikonickými dřevěnými krovy v hale Eisstadion je opět spojen s pražským týmem. Byla to Sparta a její slavné mužstvo kolem Petra Břízy, Jana Marka a Viktora Ujčíka, kdo v roce 2004 hrál finále proti domácímu Davosu.
Ten je po výběru Kanady s patnácti výhrami druhým nejúspěšnějším týmem v dějinách místního poháru. Ale kdyby se posčítala československá vítězství, bylo by jich více. Jen pražské LTC a Sparta mají devět vítězství.
Nejslavnější hokejový pohár Evropy by zkrátka bez našich hokejistů nikdy nebyl takový, jaký je. A i když jsme si zde už 17 let nepřipsali výraznější úspěch, můžeme doufat, že se naši borci zase jednou pod alpské velikány slavně vrátí.
Psali jsme
Spenglerův pohár byl letos zrušen, stejně jako v roce 2020. Stalo se tak opět kvůli dopadům pandemie. V důsledku epidemiologické situace…