-->

Výročí smrti hokejistů v Rusku: Letadlo brzdil potentát s „vychlastanýma nohama“

07. 09. 202217:31
Výročí smrti hokejistů v Rusku: Letadlo brzdil potentát s „vychlastanýma nohama“
foto: Facebook Martin Záklasník/Pietní místo na Staroměstském náměstí v roce 2011

Staroměstské náměstí bylo na začátku tisíciletí místem radosti českého hokeje, kam mistři světa vždycky v květnu vozili ukázat svůj pohár. Davům fanoušků, které se tam shromáždily uprostřed září 2011, ale bylo smutno. Přišly se sem rozloučit se třemi svými oblíbenci, třemi mistry světa. Trojicí, která právě před jedenácti lety zemřela v ruské Jaroslavli, podle všeho zcela nesmyslně a zbytečně.

Jedenáctka není výročí, které by se obvykle připomínalo. Letos je to ale poprvé, co si smutnou události z letiště Tunošna připomínáme se znalostí závěrečné vyšetřovací zprávy, která mnohé šokovala podobně jako samotné neštěstí.

Od počátku byla známa základní fakta. Letadlo se po ranveji rozjelo normálně, pak ale najednou přestalo zrychlovat, naopak začalo brzdit. Ve snaze nabrat větší rychlost stroj přejel konec dráhy a ze země se zvedl asi 450 metrů za jejím koncem z trávníku. Narazil však do sloupu letištní signalizace a následně šel k zemi, kde se rozpůlil a začal hořet.

Konečná zpráva vyšla vloni v listopadu a potvrdila informace, které se objevovaly už dříve. Navíc je doplnila o další šokující detaily.

CELÝ TEXT ZPRÁVY V RUŠTINĚ

Příčinou havárie byl výhradně lidský faktor. Nejen v pilotní kabině, ale i na vyšších místech, letadlo totiž řídili lidé, kteří na to podle všeho vůbec nebyli připraveni. Kapitán letadla Andrej Solomencev měl i podle ruských vyšetřovatelů značně problematický certifikát pro řízení tohoto typu letadla. Ještě hůře na tom však byl druhý pilot Igor Ževelov.

Ten byl současně viceprezidentem letecké společnosti Jak-Service, která letadlo provozovala. Vyšetřování přitom konstatovalo, že po dobu jeho funkce vůbec nelze prokázat jeho certifikáty a práci pilota.

Kromě toho byly zprávou potvrzeny dřívější informace, že v jeho těle byly nalezeny stopy fenobarbitalu, látky s tlumivými účinky na nervovou soustavu, který je pro piloty zakázán. A rovněž se zjistilo, že tento druhý pilot letadla se již od roku 2000 léčil na neurologii s tzv. neuropatií, projevující se postupující ztrátou citlivosti a zhoršenou koordinací pohybů dolních končetin.

S podobnými problémy se potýká například i český prezident Miloš Zeman. A jeho oponent Miroslav Kalousek se mu za to posmíval, že jeho zdravotnímu problému lékaři v žargonu říkají „vychlastaná noha“. Alkohol je skutečně považován za jednu z častých příčin neuropatie.

Takový člověk samozřejmě není v žádném případě způsobilý pilotovat letadlo. Jenže pan Ževelov byl současně viceprezidentem aerolinek, ve kterých se podle všeho fixlovalo ve velkém. Po tragédii v Jaroslavli velmi rychle úplně přišly o licenci.

Vraťme se k nohám pana viceprezidenta, které v celém příběhu sehrají fatální úlohu. Podle vyšetřovatelů byl totiž klíčovou příčinou tragédie fakt, že druhý pilot Ževelov nevědomě šlapal na brzdu.

Vyšetřovací zpráva také zdůraznila, že pan Ževelov byl školen na letoun Jak-40, nikoliv Jak-42. V něm také působil jako instruktor. Mezi oběma modely je přitom zásadní rozdíl v tom, že starší typ měl u pedálů opěrky na paty, zatímco v novějším musí být nohy položeny na zemi. Případy, že piloti ze „čtyřicítky“ při přechodu na typ 42 nevědomě šlapali na pedál byly prý ve výcviku zaznamenány opakovaně. Jenže tento pilot nebyl ve výcviku.

K tomu připočtěme již popsané zdravotní problémy, kvůli kterým si druhý pilot nemusel být vědom, co jeho nohy provádějí.

Podle zprávy měl navíc právě Ževelov uplatněním své autority rozhodnout o pokračování vzletového manévru, zatímco pilot Solomencev chtěl zastavit.

Ve stresové situaci následovaly další chyby, třeba omyl při stanovení „kritické rychlosti“ (kvůli kterému pilot nezkusil vzlet přerušit, i když by to nejspíš ještě bylo možné) nebo nesecvičenost při samotném vzletu. Vše se ale odvíjelo od nízké rychlosti, způsobené nevědomým brzděním druhého pilota.

Síla, že?

V historii ruského letectví jsou zaznamenány ještě šílenější případy. Třeba v roce 1986 se jeden pilot vsadil, že dokáže s plným letadlem přistát „naslepo“ se zataženými roletami. Celkem sedmdesát lidí na palubě stála tahle sázka život, pilot přežil a odseděl si všehovšudy devět let. V roce 1994 šel zase k zemi Airbus společnosti Aeroflot, když pilot posadil za knipl své cestující děti a šestnáctiletý synátor tlakem na řídící páku omylem vypnul puštěného autopilota.

Rachna, kachna

V tomto případě ale ruský svéráz (kdekoliv jinde by se asi řeklo spíš „bordel“) způsobil tragédii celému světovému hokeji.

Nehoda připravila o život celkem 44 osob, celé mužstvo Lokomotivu Jaroslavl s doprovodem, které právě odlétalo k prvnímu zápasu nové sezóny Kontinentální hokejové ligy do Minsku. Mezi hráči jednoho z nejlepších týmů ruské soutěže byla i trojice českých reprezentantů.

Jana Marka si možná mnozí pamatují z jeho působení ve Spartě. V letech 2003- 2006 zářil v holešovické hale v prvním útoku společně s Petrem Tonem, jeho parádní rozlučkou byl mistrovský titul.

Pak odešel do Ruska, kde se Kontinentální liga právě asi nejvíce přiblížila zámořské NHL a hrál se tam opravdu kvalitní hokej. Rodák z Jindřichova Hradce ale vynikal i zde. Kromě jednoho titulu a jednoho druhého místa získal v sezóně 2008/2009 korunu nejlepšího střelce celé soutěže.

V roce 2010 byl jednou z největších hvězd týmu trenéra Růžičky na mistrovství světa v Německu. Hrál se svým parťákem z Ruska Tomášem Rolinkem a mladým Jakubem Voráčkem druhou lajnu a k nečekanému vítězství podceňovaného celku přispěl zejména dvěma precizně provedenými nájezdy ve čtvrtfinále a semifinále.

V létě 2011 se mu narodil syn Honzík a otec ani před novináři netajil, že jej ruská soutěž s náročným cestováním po občas bizarních destinacích už dost zmáhá. Nakonec souhlasil, že v Jaroslavli odehraje ještě poslední rok…

U slavného titulu z Kolína, zatím posledního, co náš nároďák získal, s ním byl i obránce Karel Rachůnek. Tenhle bojovník a hecíř tehdy zachránil naděje všech českých fanoušků, když sedm vteřin před vypršením základního času semifinále se Švédskem nechytatelnou bombou vyrovnal soupeřův náskok. „Rachna kachna, to to letělo,“ pamatují si fanoušci dodnes extázi komentátora Roberta Záruby.

O rok později ještě stihl mistrovství v Bratislavě, odkud si zase všichni pamatují jeho účtování s ruským bláznem Arťuchinem, kterému dřívější likvidační faul oplatil tím, že s ním vysklil mantinelové plexisklo.

I Josef Vašíček byl mistrem světa, z roku 2005. Tehdy na konci finále ustál před naší brankou zuřivost Kanaďanů a přesnou střelou do prázdné brány přes celý led potvrdil titul pro české barvy. Patřil totiž k žádanému a u nás dost nedostatkovému typu silných centrů, kteří se dokáží prosadit v tvrdých soubojích před brankou. Prosadil se v NHL, než v roce 2007 odešel do ruské Jaroslavle, kde odehrál čtyři sezóny až do katastrofy na místním letišti.

Katastrofy, která se nejspíš nemusela stát.

 

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných