I na vozíku pozná svět. Boccistka Jiřina Kreibichová patří ke světové špičce

ROZHOVOR: Nedostane se ani na polovinu turnajů, přesto byla loni bronzová ve světové konkurenci na Světovém poháru v Soulu a dotáhla to až na desáté místo ve světovém žebříčku. Čekají jí další výzvy, opět světový pohár, mistrovství světa a nominační sezóna na paralympiádu. Ve svém dalším životě chce pomáhat postiženým a dětem. PrahaIN.cz hovořila s Jiřinou Kreibichovou.

Jiřinko, jak jsi k tomu sportu dospěla?

Já jsem nejdříve navštěvovala občanské sdružení Kontakt bez bariér na Strahově, zaměřené na plavání pro seniory a zdravotně postižené. Ze zdravotních důvodů už jsem to postupem času nezvládala, tak jsem hledala jiné sportovní vyžití. Našla jsem si, že při Jedličkově ústavu se provozuje právě sport boccia. Zalíbilo se mi to a už jsem u toho zůstala. Teď už je to asi deset let.

Jak ses dostala až na úroveň reprezentovat Českou republiku? Šlo ti to hned, nebo to stálo hodně tréninků?

Musela jsem hodně trénovat. V každém sportu se musí makat. Když trénuješ dvakrát v týdnu, plus nějaká ta soustředění, tak časem tě to vyhodí na vyšší úroveň.

Můžeš shrnout ty poslední úspěchy?

Moje největší úspěchy jsou čtvrté místo na Mistrovství Evropy v Záhřebu a bronzová medaile ze Světového poháru v jihokorejském Soulu. Tam se bude letos konat také mistrovství světa.

Ten Světový pohár je ale ekvivalentem MS, protože tam startuje stejná špička, ne?

Ano. Pohár ještě nemá takovou tradici a zázemí, ale jezdí tam stejné závodnice.

Můžeme tě očekávat na paralympiádě?

To ještě nevím. Právě začíná kvalifikační sezóna. Kdyby se mi podařilo dostat se na MS na stupně vítězů, tak si myslím, že mám zajištěnou letenku do Koreje.

Jak sport boccia vlastně vznikl?

Vznikl v Itálii už podle názvu. Když se mě lidé ptají, co je boccia, tak to srovnávám s pétanque. Ta pravidla se velice podobají. Je to vlastně skoro stejné, akorát se to nehraje venku, ale v hale.

Jak ta hra probíhá konkrétně?

Hrají spolu dvojice, které mají sadu červených a modrých míčků. Hráči cílí na bílý cílový míček, tzv. Jack. Zápas se hraje na čtyři směny a v každé směně se střídáme, kdo hází Jacka. Zápas začíná červená a snaží se přiblížit bílému Jackovi. Modrý se pak snaží o totéž a může červené odstrkovat.

Bocciu hrají i ti těžce postižení?

Ano. Jsou na to kategorie BC1 až BC4. O jejich rozdělení rozhoduje neurolog. BC1 hráč například míček hodí sám, ale už si ho nepodá. Já jsem BC2, jsem na kurtu kompletně sama. Mám speciální vozík a sama si míčky podávám. Hráči BC3 mají rampičky, po níž míček sjede a hráč do míčku strká prsty nebo hlavou. Tomu asistentovi BC3 se říká operátor rampy a po celou dobu hry musí být zády hře, aby to neovlivnil.

Jaký je první velký turnaj, který tě čeká?

První bude v kanadském Montrealu, bude to opět Světový pohár, kam jsem opět nominovaná.

Jak se shánějí peníze na takové cestování po světě, to ti asi někdo nezaplatí všechno najednou?

Musím shánět peníze z různých nadací, protože můj výjezd třeba do Soulu, odkud mám bronz, stál na dvě osoby, tedy včetně asistenta, asi 160 tisíc korun. Naštěstí tady v Nuslích máme Nadaci Jedličkova ústavu, takže já tady žádám o tu nejvyšší částku, o níž můžu žádat a většinou ji poskytnou. Také si musím zajistit asistentku.

Nejvíce ti asistuje maminka, ne?

Já ani mamka ale nechceme. Sehnala jsem si profesionálku.

Kolik je v reprezentaci lidí?

Momentálně kolem dvaceti.

Jak probíhá příprava na světový pohár?

Trénujeme pořád stejně, ale na soustředění dvoufázově, dvakrát denně.

Jaké závody tě ještě čekají v letošním roce?

Letos jedu tři soutěže. Světové poháry v Kanadě koncem dubna, pak ještě v portugalském městě Póvoa v červenci a zmiňované Mistrovství světa v Soulu, které se koná na přelomu srpna a září.

Co pro tebe vlastně ten sport?

Pro mě to znamená, že se i přes ten můj handicap můžu věnovat intenzivně nějakému sportu. Také poznám nové lidi, nová prostředí. Prostě mám nějakou náplň, která mě baví.

Kdyby to ale nebyla boccia, bylo by to asi něco jiného, že?

Určitě.

Jaké máš ohlasy na úspěchy?

Teď poměrně silné, protože jsem se v únoru stala boccistkou roku. Takže teď mi zpětná vazba nechybí. Moje mamka na tom má strašně velký podíl, protože se hodně obětuje. Chodí se mnou na tréninky sbírat míčky a má na mém úspěchu ohromný podíl.

Ty chodíš do školy sem na Jedličkův ústav?

Ano. V červnu budu už končit střední školu.

Co plánuješ po škole?

Chtěla bych se dostat na Klárův ústav, a pokud mi to nevyjde, tak jsem domluvená, že budu tady pomáhat dětem s doučováním matematiky, psaním a čtením.

Jiřina Kreibichová (13. července 2000) je česká reprezentantka ve vozíčkářském sportu boccia. Soutěží již deset let, a to na nejvyšší světové úrovni. Stala se nedávno boccistkou roku ČR za rok 2025. Momentálně je ve světovém žebříčku na desátém místě z celkových 67 závodnic, ale absolvuje jen část turnajů. Světovou špičku tvoří zejména asijské reprezentace.

Je postižená od malička, prodělala dětskou mozkovou obrnu.