Na počátku zápasu se Švýcarskem se český národní tým dostal do vedení. Pak ale stačilo třináct vteřin, aby Švýcaři vývoj otočili a diváci na sociálních sítích si začali dělat legraci z „podařeného prostřihu“ na překvapeně zírajícího trenéra Pešána.
Ve druhé třetině Švýcaři při druhé přesilovce opět skórovali a bylo to tři jedna, zatímco českému týmu cinkla jenom jedna tyčka.
A ve třetí (a úplně poslední) dvacetiminutovce Švýcaři nejen hlídali svůj náskok, ale ještě ho zvýšili. Snížení na 2:4 už nic neřešilo.
Ještě než padla úvodní buly, komentátoři Robert Záruba a Martin Hosták přáli do Česka k padesátým narozeninám Jaromíru Jágrovi. Což byla poslední radost našeho hokeje pro tento den a turnaj.
Dorty pro Jaromíra
Když jste se narodil 15. února a rozhodnete se stát hokejistou, máte celou kariéru narozeniny v nejhektičtější části sezóny. Když jste tak dobrý, že si vás pravidelně všímá reprezentace, máte šanci, že je budete slavit na olympiádě, která se tradičně koná v nepřestupných sudých letech právě uprostřed února. A pak je tu třetí kategorie - můžete být Jaromír Jágr.
Když se v Naganu 1998 otevřela olympiáda i hokejistům z NHL, bylo jasné, že právě číslo 68 bude pilířem české nominace. Na pravém křídle první formace si jako centra vyžádal Vladimíra Růžičku a šestadvacetiny slavil na utkání s Kazachstánem. Pozůstatek sovětské hokejové výchovy dokázal postoupit z kvalifikační skupiny mezi osmičku nejlepších.
Hned ve čtvrté minutě oslavenec svým klasickým stylem ujel od mantinelu a našel Martina Straku, který otevřel bodový účet zápasu. Na konci druhé třetiny nahrával Růžičkovi, a když si to na konci dali se Strakou a obráncem Hamrlíkem, uzavřeli skóre na stavu 8:2. Vydařená oslava byla završena o týden později slavnými zlatými medailemi a sto čtyřiceti tisíci gratulantů na Staroměstském náměstí.
Víc lidí na šestadvacetinách tu nikdy nikdo neměl.
Céčko s třicítkou
Skóre 8:2 se stalo přiměřeným výsledkem Jágrových oslav. O čtyři roky později jsme 15. února takto porazili Německo v Salt Lake City.
Jágr vstoupil mezi třicátníky jako reprezentační kapitán. Turnaj na kterém poprvé nesl odpovědnost za národní mužstvo symbolicky začal desetiletí, ve kterém více než slávu v NHL bude sbírat úspěchy s národním týmem. Čekaly jej ještě dva tituly mistra světa a několik dalších medailí.
Do narozeninového zápasu vstoupil opět gólem ve čtvrté minutě, který tentokrát sám dal, v přesilovce po kombinaci s Langem a Ručínským. Souhra Kladna s Litvínovem přinesla ten večer čtyři góly, Jaromír z nich sám dal dva.
Ten turnaj ale skončil smolně. Ve čtvrtfinále jsme branku Ruska zasypali čtyřiceti jedna ranami, ale brankář Chabibulin toho večera čaroval. Jeden únik útočníka Afinogenova postačil sborné k vedení. Závěrečný šílený tlak, při kterém trenér Augusta poslal na led to úplně nejlepší, shrnul plačtivý dotaz Roberta Záruby: „Kde je kotouč?“
Naopak slavný brankář Treťjak po zápase spokojeně zkonstatoval, že Češi už potřebovali konečně srazit hřebínek.
Německá reprezentace v roli uctivých gratulantů ozdobila i Jágrovy čtyřiatřicetiny o čtyři roky později v Turíně. Z oslav bohužel hned po pár minutách odpadl zraněný Dominik Hašek, kterého vystřídal Tomáš Vokoun a zahájil tak zvláštní experiment trenéra Hadamczika, který bude s brankářským duem Vokoun - Hnilička točit jak na orloji.
Němci se v první třetině dostali do vedení, ale do té druhé Jágrův tým vletěl. Osmašedesátka přihrála na druhý gól Kaberlemu a ve třetí třetině Jágr sám zvyšoval na 3:1.
Turnaj skončil bronzovými medailemi, které byly vnímány trochu rozporuplně. Všichni cítili, že zlato na tomhle turnaji viselo ze všech olympiád se zámořskou účastní asi nejníže. Semifinále ale zvládli lépe Švédové, kteří si pak nechali zahrát hymnu o starém, svobodném, horském severu.
Táta mistrů světa
Jágra jeho někdejší parťák Růžička nominoval i v roce 2010 do Vancouveru. Bylo mu sice už třicet osm let, ale v ruské KHL byl stále králem. Narozeniny tentokrát strávil jen tréninkem, zápasy začaly až o dva dny později. Česko začínalo čtyřčlennou skupinu proti Slovákům a Jágr hrál s Romanem Červenkou a Petrem Čajánkem.
„Klíčový podíl na tříbodové výhře měli brankář Tomáš Vokoun a útočník Jaromír Jágr, který dal gól a dvě minuty nato připravil další,“ shrnul novinový referát utkání bývalých federálních partnerů.
Na konci první třetiny přitom fanoušci měli o svého milovaného veterána strach, když se svíjel na střídačce po ráně od řízného beka Sekery. Druhá část ale patřila slavící osmašedesátce. Nejprve Jágr předvedl samostatný únik s přesným zakončením mezi nohy gólmana Haláka, dvě minuty nato ze své oblíbené pozice na pravém křídle dirigoval českou přesilovku, kterou završil statečný boj Tomáše Plekance na brankovišti.
Velký slovenský tlak ve třetí třetině Češi ustáli a připsali si první výhru. Další průběh turnaje, ve kterém se poprvé experimentovalo se třemi skupinami, už tak radostný nebyl. V osmifinále Jágrova parta až v prodloužení porazila Lotyše, aby ve čtvrtfinále po oboustranně opatrném hokeji vypadla s Finskem, když jediná branka padla v situaci, kdy náš obránce nemohl hrát po spadnutí přilby.
Zato Slováci do semifinále přes Švédsko postoupili a napsali svou nejslavnější olympijskou hokejovou rozprávku, když v semifinále zle naháněli kanadské superhvězdy s Crosbym a Heatlym v čele.
Náladu si osmatřicetiletá osmašedesátka spravila o tři měsíce později. Trenér Růžička jej nominoval i na mistrovství světa do Německa. Jágr nechtěl být kapitánem (od Salt Lake City céčko odmítal vždycky, zjistil prý, že jej kapitánská odpovědnost příliš svazuje při hře), ale v mužstvu bez hvězd byl „tátou“ party kolem Rolinka a Voráčka.
Na ten turnaj fanoušci s láskou vzpomínají dodnes. Poslední velká bitka s Kanadou, poslední velké drama v nájezdech, a ve finále poslední slavná výhra nad zdánlivě neporazitelnou ruskou mašinou.
Rusové totiž podobně jako my vypadli ve Vancouveru už ve čtvrtfinále, navíc od nenáviděné Kanady dostali sedm kusů. Mistrovství v Kolíně tedy mělo být rehabilitací slávy Bykovova výběru, který vyhrál předcházející dvě mistrovství. K Rýnu se sjeli Ovečkin, Malkin, Kovalčuk, Dacjuk - prostě to úplně nejlepší.
A po dvaceti vteřinách finále Rusové prohrávali. JJ 68 na sebe navázal čtyři hráče a úplně volný Jakub Klepiš pálil do prázdné. Dvě hodiny na to měl Jágr svůj druhý titul mistra světa.
Slavit na olympiádě narozeniny, to se povedlo mnohým. Třeba Kateřina Neumannová je pod olympijským ohněm také slavila čtyřikrát.
Pátá olympijská oslava Jaromíra Jágra ale překonala všechno. Už proto, že se jednalo o 42. narozeniny. V Soči chtěli Rusové uspořádat nejhezčí hry všech dob, ale český tým opět vedený Aloisem Hadamczikem se turnajem spíše protrápil. Závěrečné čtvrtfinále s Američany bylo nečekaně jednoznačnou záležitostí z kategorie „nedali nám ani čuchnout“.
„Narozeninový“ zápas v Bolšoj Ice Dome Češi hráli se Švýcarskem a po porážce se Švédy se jednalo o mimořádně důležitý zápas. A naši ho nejen prohráli, ale nedali ani gól. Mnoho fanoušků napadlo, že čtvrtfinálová porážka s tímto soupeřem o rok dříve na mistrovství světa možná nebyla náhoda.
O osm let později český národní tým opět nastoupili 15. února proti Švýcarsku. Jaromír Jágr to sledoval už jen doma u televize, i když zaznívaly názory, že v české nominaci by křídlo ligového Kladna, které v letošní lize zaznamenalo několik pozoruhodných zápisů, stále mělo co nabídnout.
Tým čekající už deset let na jakoukoliv medaili nebyl proti helvétskému kříži, který se za tu dobu dvakrát dostal do finále, v žádném případě favoritem. Porážka, znamenající nejhorší olympijský výsledek českého týmu v historii, tak bohužel rozhodně není šokem, ale možností, se kterou se dopředu kalkulovalo.