„Můj žebříček priorit se začíná měnit,“ říká beachvolejbalista Ondřej Perušič

Při vyslovení jména Ondřej Perušič příznivci sportu hned jedním dechem dodají David Schweiner. Jde o dva české plážové volejbalisty, kteří loni v říjnu získali v Mexiku titul mistrů světa. Letos na pařížské olympiádě honba za medailí nevyšla. Ondřejovi Perušičovi to však optimismus nevzalo. Ke svému jménu stačil přidat titul JUDr., ale může si psát za jméno i nový titul OLY. Ten je určen pro všechny výjimečně úspěšné olympioniky. Ondřeje jsme zastihli v pražském dobrovolnickém klubu Letokruh, kde měl se seniorskými dobrovolníky besedu. Ti ho svými dotazy jen tak nepustili z křesla pro hosta.

Patříte k lidem, kterým můžeme být vděční za to, že plážový volejbal není jen exkluzivní a exotický sport z jižních pláží, ale že si tento sport vytvořil v českých podmínkách docela slušnou oblibu a podhoubí. Když se na to všechno díváte, jste ve vleku spíše pokory před výsledky, kterých jste dosáhl, anebo převažuje odpovědnost za to, jak se ta situace bude vyvíjet dál?

Určitě se nedá zapomenout ta cesta, která vedla k zisku titulu mistrů světa anebo ta cesta, kterou jsme ušli při do olympijského turnaje, a to včetně všech dílčích kroků. A možná i proto si uvědomuji, jak důležité je štěstí a jak někdy souhry okolností hrají roli v tom, zda se stanete úspěšným sportovcem, nebo ne. A ta odpovědnost přichází vlastně s těmi dosaženými úspěchy. A to by měl mít každý sportovec. A také by měl mít jistý díl odpovědnosti za rozvoj svého sportovního odvětví, ale i za to, jaký signál vysílá do veřejného prostoru.

Z různých stran prosakují informace o tom, že beachvolejbal nemá ale zase takové podmínky a zázemí, jaké by si zasloužil. Nepřispěli k tomu ani vaše velké úspěchy?

(Chvíli přemýšlí). Je to pravda, že ty podmínky nejsou ideální. Z části je to způsobeno tím, že beachvolejbal je relativně mladé odvětví sportu. Jsem rád, že právě s úspěchy poslední doby se ty podmínky zlepšily, je tu dobrý základ v národním týmu, ale jako všude můžou věci působit lépe a efektivněji. A věřím, že brzy dojde třeba i k osamostatnění beachvolejbalu od Českého volejbalového svazu.

Jaká je současná hráčská základna plážového volejbalu v našich podmínkách?

Je těžké uvádět ta konkrétní čísla, protože zvláště v dětských kategoriích hrají děti většinou jak plážový, tak i klasický volejbal. K nárůstu v oblibě plážového volejbalu došlo každopádně v první vlně úspěchu našich žen na olympiádě v Londýně. Ale těch pravidelných soutěží se zúčastní tisíce dětí. U dospělých je pak tak hráčská základna pochopitelně mnohem menší.

Netajíte se názory, že sport by měl mít přesah. Ať už lidský, morální nebo společenský. Není to trochu v rozporu s tím, co nám nabízejí současné olympiády? Kdy jsme svědky soutěže o to, která bude nejdražší, nejvýstřednější, nejnákladnější?

Je to v rozporu, a v některých případech to jde dokonce ostře proti sobě. A je to jeden ze zdrojů mé frustrace ze světa profesionálního sportu. A nemusíme se bavit jenom o olympiádách, ale i o tom, kam vlastně v některých odvětvích míří celá sféra profesionálního sportu. Pro mě ten přesah, o kterém mluvíme, má částečně sebezáchovný charakter. Dřív nebo později, pokud se pohybujete ve světě profesionálního sportu, se musíte ptát, jaký má smysl to, co vytvářím. A pokud se věnujete pouze tomu sportu, tak to vlastně moc smysl nedává. Prostě hrajete jen nějakou hru s vymyšlenými pravidly, pokud to doženeme až do krajní polohy. A souvisí to vlastně i s tou první otázkou o zodpovědnosti, a hlavně s tím, jakou roli má hrát sportovec ve společnosti.

Na druhou stranu tu máme sport jako zdroj úžasných zdravotních návyků, postojů, hodnot a jsou to spojité nádoby, které nesmíme oddělovat. Ale všechno je otázkou poptávky, i samotný sport. A současná poptávka je hlavně po emocích a po zábavě. A to už nemůžeme vytýkat jen sportu, ale nám všem, že místo hodnot upřednostňujeme povrchní zábavu.

A jak se díváte na astronomické a nesmyslně nadhodnocené výdělky vrcholných sportovců v některých sportovních odvětvích? Musíme poznamenat, že plážový volejbal mezi ně nepatří.

Sport, ve kterém lze vydělat ohromné peníze, je velmi nebezpečný v tom, že když si nedáte pozor, zjistíte, že jste se chytili do zlaté klece, kvůli které nejste už schopen rozeznat, že život není jen o sportu. A právě v těchto nadhodnocených odvětvích je řada smutných příkladů, kdy jedinci vydělávající astronomické částky nezvládli psychicky svou pozici a vedlo to k ovlivnění jejich charakteru i dalšího vývoje. Známe příklady, kdy sportovci v relativně mladém věku nezvládli to, že vydělají desítky miliony korun a stejně bychom mohli dokazovat na některých případech, že se těžko zvládá odchod z takto placené sportovní pozice. A pak tu máme ten společenský rozkol, že zjistíme, že tyto peníze vydělávají jedinci, které vlastně nemůžeme za nějaké vzory počítat. Čest výjimkám.

Téměř přesně před rokem jste přivezli zlato z mistrovství světa, letos jste se zúčastnili pařížské olympiády. Prosakují informace o tom, že na další olympiádě vás ale už neuvidíme. Co k tomu můžete říct?

Rozhodně nepřemýšlíme tak daleko, a to myslím, že můžu mluvit i za Davida. Jsme předběžně domluveni, že příští sezonu ještě hrát budeme. Fanoušci nás uvidí asi na méně zahraničních turnajích než doposud, ale z písku zatím rozhodně nemizíme. Ale olympiáda je až za čtyři roky a oba máme také rodinné plány a plány spojené s vlastní kariérou. Oba jsme vystudovali vysoké školy, a tak je celkem logické, že se budeme orientovat jiným směrem. A za sebe můžu říct, že můj žebříček priorit dozná určitých změn, protože rodina je pro mě velice důležitá.