foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/135. Velká pardubická
REPORTÁŽ: To bylo slávy! V neděli se pozornost fanoušků společenských i sportovních událostí upnula na východ Čech, kde nemohla chybět ani naše redakce. Kdybych to vzal odzadu, pozdě odpoledne se konalo hokejové derby mezi Hradcem Králové a sousedními Pardubicemi.
Sázkové kanceláře sice lehce favorizovaly domácí, ale vzhledem k fazóně „perníkářů“ jsem měl pochyby. Nakonec Mountfield srdnatým výkonem zápas otočil v prodloužení a tým trenéra Pešána poslal domů s jediným bodem. Plný stadion, skvělá atmosféra i povedené choreo zaslouží velký obdiv.
Hlavním důvodem mé cesty na východ Čech však byla 135. Velká pardubická se Slavia pojišťovnou. Média mají podle pravidel uvádět celý název, takže nebudu výjimkou, i když jsem o akreditaci nežádal. Svátek koňských dostihů je především společenskou událostí, což dokazovaly zaplněné příjezdové cesty, parkoviště i tribuny. Organizace každopádně šlapala bez větších zádrhelů.
Prodírat se mezi davy, kde dominují dámské klobouky a perfektně vyžehlená saka pánů, je jako ocitnout se v jiném světě. Stačí si předtím na pumpě koupit vodu a kontrast je patrný na první pohled.
Velká pardubická má dlouho dopředu daný program, takže si každý přijde na své. Brány areálu se otevřely už v 9 hodin ráno a krátce po jedenácté odstartovala Cena Laty Brandisové. Následovaly další tradiční závody, Cena ČASCH, Memoriál Jiřího Šindlera, Cena Vltavy a Cena Labe. Přesně v 15:30 pak přišlo očekávané finále.
Nadával jako špaček!
Vítězem letošního ročníku se stal irský Stumptown, pro znalce senzační zpráva, pro mě jako laika trochu sci-fi.
O to víc jsem se soustředil na okolní dění. Stánky praskaly ve švech, zájem byl o pivo, klobásy, párky, čaje i něco ostřejšího. Atmosféra byla výborná, lidé se jednoduše bavili. Nedělních 17 stupňů a příjemné počasí navíc přidaly na pohodě.
Na místě jsem mluvil s řadou lidí. Jelikož o koních moc nevím, zabředl jsem do rozhovorů o žokeji Josefu Váňovi. Každý ho znal, nejen z televize a dostihů, ale i osobně. A také jeho pověstný slovník. „Sprostý jako dlaždič!“ směje se pan Pavlík, který zná Váňu léta. Jeho manželka potutelně přitakává „Prý je pan Babiš sprostý. To si musí s Váňou rozumět,“ poznamenali s humorem oba.
Připomněli loňský ročník, kdy Josef Váňa údajně pobíhal po zákulisí závodiště a klel („no nadával jako špaček!“) tak, že se všichni okolo smáli.
O tom, že nejde pro peprné slovo daleko, jsem se v neděli doslechl hned několikrát. Zároveň všichni zdůraznili, že neznají většího srdcaře, více pomláceného závodníka a chlapa, který by pro koně skočil do ohně. „Super chlap, dříč,“ shrnul manželský pár jejich dlouholeté přátelství.
Na závěr jsem ještě jednou obešel celý areál, abych nasál dostihovou atmosféru, a vyrazil zpátky do Prahy. O kolonách asi netřeba mluvit…