Autokrosaře Petra Nikodéma deptají současné změny pravidel

20. 04. 202210:01

foto: Martin Vávra, PrahaIN.cz, Petr Nikodém (archiv Petra Nikodéma)/Petr Nikodém má před sezónou nejvyšší ambice.

ROZHOVOR Redakce PrahaIN.cz navštívila elitního evropského autokrosaře Petra Nikodéma, který během své kariéry stihl být čtyřikrát mistrem republiky a dvakrát dokonce mistrem Evropy v kategorii Buggy 1600. Nyní patří mezi nejlepší závodníky v královské kategorii Super Buggy. V rozhovoru nám mimo jiné prozradil, jak probíhá příprava na novou sezónu a koho považuje za největší soupeře v boji o titul.

Kdy jste s autokrosem začal? Bylo závodění vaší vášní od útlého dětství?

Byl jsem do toho vlastně hozený. Když mi byly asi 3 roky, tak jsme se byli podívat na závodech a hned jsem věděl, že by mě to bavilo. O rok později už jsem začal jezdit Racer Buggy, což jsou závody pro ty nejmladší závodníky. Následně jsem za těch 19 sezón prošel všemi kategoriemi, až po současnou třídu Super Buggy (královská disciplína autokrosu). Nyní tu moji cestu kopíruje můj mladší bratr, tak uvidíme, jestli u toho vydrží.

Jaké novinky chystáte na vaší bugině pro nadcházející sezónu?

Náš hlavní vývoj byl zaměřený na loňskou sezónu, kdy jsme zkoušeli, jak bude vše fungovat, a také jsme se snažili vyladit turbo. Do té doby jsem jezdil jenom s atmosférickým motorem a musím říct, že je to opravdu velký rozdíl. Musel jsem si na to zvyknout. Pro letošní rok jsme se chtěli soustředit na výdrž auta. Vloni jsem jel o titul v Evropě i republice, ale doplácel jsem na to, že jakýkoliv kontakt mě stál umístění. Takže buginu jsme zesílili fyzicky. Máme také úplně novou elektroniku. Takže chceme být jednak rychlí a zároveň s autem vydržet až do konce.

Loňská sezóna pro vás byla hodně smolná. Bojoval jste, jak jste sám říkal, o titul v Mistrovství Evropy (ME) i v Mistrovství České republiky (MČR). Nakonec jste byl v ME na 5. místě a v MČR druhý. Jaké jsou ambice pro letošní sezónu?

Samozřejmě ty nejvyšší. Jdeme do toho s tím, že chceme všechno vyhrát. Když už se vám podaří být dvakrát mistrem Evropy (Buggy 1600), tak už lidé očekávají, že to budete opakovat. Těším se zejména na konfrontaci s Berndem Stubbem (nejúspěšnější autokrosař všech dob), který se má letos vrátit do závodů a na nás údajně zbrojí úplně nejvíce.

Jak hodnotíte nedávnou změnu předpisů, v rámci které musí mít všichni závodníci stejné pneumatiky a jednotný benzin?

Bohužel není změna jenom v tomhle. Většina lidí vypíchla tyto dvě věci, které nás zasáhly a ta změna je hrozně vidět. Mě úplně nejvíc deptá, že o tom rozhoduje někdo, kdo ta auta v životě neviděl a „bouchá“ nám tam technické změny, jako třeba rámy. Teď nově vymysleli, že musíme mít přepážku za zády. Mluví se taky o tom, že od příštího roku bychom měli mít rovné podlahy, což je naprostý nesmysl už jen z toho hlediska, v jakém terénu jezdíme. Kouzlo autokrosu bylo v tom, že si každý mohl vymyslet vlastní koncept. Oni se to snaží sjednotit a inspirují se pravidly velkých aut, ale autokrosu to škodí.

Zkoušeli jste jako komunita autokrosařů přijít s nějakou iniciativou, která by těmto věcem mohla zabránit?

Zkoušeli, ale FIA (Mezinárodní automobilová federace) začala vyhrožovat, že by se mohla odtrhnout a udělat si jiný šampionát. Nikdy si nenechali cokoliv vysvětlit. Nyní jsou alespoň tedy lepší v té komunikaci, protože nastal velký odliv závodníků. Probíhají diskuze, kdy si říkáme, co je dobře a co špatně. Bohužel člověk, který nám je nejvíce nakloněný, nemá v rámci FIA takové postavení, aby to mohl nějak zásadně ovlivnit.

Koho považujete za největší letošní soupeře, kromě již zmiňovaného Stubbeho?

Když jsem ještě jezdil v kategorii Buggy 1600, tak jsme se o titul prali zhruba ve čtyřech lidech. V Super Buggy je to ale deset vyrovnaných závodníků. Je tam Ervins Grencis, který už tři roky jezdí v absolutní špičce, je tam Radek Jordák. Ten se vloni příliš nesžil se svým autem. Nevím, jestli bude jezdit loňský mistr Florent Tafani. Pak je tam Jakub Kubíček, Milan Vaněk, Johnny Feuillade, Vincent Mercier. Nevzpomenu si na všechny, ale bude tam deset lidí, kteří můžou na každém závodě vyhrát. Samozřejmě hraje velkou roli štěstí a technika. Myslím si, že to bude hodně zajímavé.

Jaká trať je v rámci celého seriálu závodů vaše nejoblíbenější a kterou naopak příliš nemusíte?

Mě vždy bavily všechny tratě. Člověk se na každé z nich musel naučit jezdit a pokud chtěl něco zajet, tak musel porazit všechny. Samozřejmě v rámci Česka máme nejvíce najeto v Nové Pace a v Přerově, protože se tam jezdí ME. Pravidelně tam chodí neskutečný počet lidí a ta atmosféra je úplně jinde. Blíží se tomu závody ve Francii. Tam ale přijde ten samý kotel lidí, který však sedí a je ticho. U nás lidé umějí dělat ten „bordel“, který nás závodníky baví. Mám ale rád i ostatní české tratě jako Humpolec, Dolní Bousov atd. Spíš bych vypíchnul tratě, co nemám rád, což je Vilkyciai v Litvě. Byli jsme tam už šestkrát a já byl ve finále jen jednou. Tam je to pro nás zakleté, máme tam smůlu a ta trať je nezáživná. Navíc je to daleko. Pak bych ještě zmínil trať Mollerussa ve Španělsku. Ani mi tolik nevadí, že je to daleko. Ta trať je zajímavá technicky, ale povrch tam je tak strašně kluzký a ta trať úzká, že nikdo nikoho nemůže objet venkem. Kdybych tam jel 10 km/h, tak mě nikdo nepředjede. To mě úplně nebaví.

Dá se mezi autokrosaři najít pravé přátelství, nebo jde výhradně o konkurenční prostředí?

Víte, každý žije jinde a jsme od sebe hodně daleko. V rámci Junior Buggy a Buggy 1600 jsme hodně soupeřili s Čmoudíkem (Milan Vaněk). Chtěli jsme ale, aby to bylo čisté a sportovně zajímavé. S tím jsme stále dobří kámoši. Jinak se v depu všichni bavíme normálně, ale blíž k sobě logicky mají závodníci podobného věku. Já patřím v Super Buggy k těm nejmladším. Zároveň u těch starších se ale někteří mezi sebou rádi nemají, protože za ta léta mají v sobě různé křivdy. Co se týče autokrosu, tak si pomáháme, když to jde. V normálním životě ale velký kontakt není, protože jsme od sebe zkrátka daleko.

Připravují se autokrosaři na sezónu kromě najetých kilometrů i fyzicky?

Pravidlem to není, ale určitě je to lepší. Snažím se hrát občas florbal, který jsem dříve hrál závodně. Samozřejmě u autokrosu je to zejména o zkušenostech v hlavě, ale ta fyzická výdrž je taky důležitá. U některých závodníků jsem vypozoroval, že jim třeba zbývají dvě kola do konce a už přestávají být tak ostražití jako na začátku. Je potřeba udržet tu koncentraci stejnou po celý závod.

Závody probíhají v sobotu i v neděli. Co se v depu děje během sobotního večera?

Pravidelně, konkrétně u nás, probíhají grilovačky. Obecně se ale spíš řeší něco ohledně auta, což trvá většinou až do večera. V podstatě si nepamatuji závody, kdy by bylo úplné volno. Většinou se něco sváří, protože se vždycky něco stane. Jinak samozřejmě pokecáme mezi sebou a snažíme se udržet dobrou náladu.

Jak se koncentrujete na závod pár minut před finálovou jízdou?

Horší než finále je pro mě semifinále. Na finále už je člověk v pohodě. Samozřejmě je něco jiného nastupovat do finále, když jde člověku o titul, než když je v půlce sezóny. Já si většinou představuji všechny možné situace, co se můžou stát v místě, odkud startuju, a promýšlím si, jak být nejrychleji v té dané zatáčce. Samozřejmě musím vnímat, kdo vedle mě stojí.

Kdo byl vašim autokrosovým vzorem, když jste začínal?

Když jsem byl malý, tak jsem vždycky fandil tomu, kdo jel první. Vždy jsem ale fandil Petrovi Bartošovi a jinak jsem sledoval jezdce, kteří jezdili kategorii, kam jsem se chystal přestoupit. Když jsem toužil po tom jezdit závody ME, tak jsem sledoval tyto závody.

A máte nějakou ikonu v rámci všech motoristických sportů?

No, když jsem byl v dětském věku, tak mě zaujal Michael Schumacher, protože se o něm mluvilo všude. Pro mě je ale borec všech borců Sébastien Loeb z WRC, který jezdí ještě dnes.

Uvažujete, že byste přešel do jiného motoristického sportu?

My máme výhodu, že náš sport je stále levnější než ostatní motoristické sporty. I tak to ale stojí hodně peněz. Chtěl bych si třeba vyzkoušet rallye, ale stejně by mě to asi nebavilo tolik, jako autokros. Nejbližší autokrosu je rallyecross, ale tam se toho během závodu příliš neděje. Okruhy u formulí jsou zase jen o čase. Já mám rád ten kontakt. U nás jsou ty souboje, každé kolo vypadá trať o něco jinak a člověk na to musí reagovat, takže myslím, že máme hezký sport. Jen je škoda, že je v Česku špatně medializovaný.

Jaké jsou vaše další oblíbené sporty?

Již zmíněný florbal, který jde nyní hodně nahoru. Baví mě také sledovat NHL. Dříve jsem vyzkoušel snad kromě šermu všechny sporty, ale v jistém věku se člověk musí rozhodnout, co bude dělat naplno.

Co rád děláte ve volném čase?

Když nemusím vůbec nic, tak si užívám to, že mám volný víkend a nemusím nikam jít. Klidně jsem celý den v županu, protože vím, že pak budu tři čtvrtě roku jezdit po celé Evropě. Jinak rád hraju PC hry. Nejvíce asi tanky kvůli technice a také válečné hry. Závodní hry mě nikdy nechytly, jelikož vím, jak závody vypadají reálně. Všechno je diametrálně jiné.