Jak zatočit nadhoz, aby byl nechytatelný? Pokorný o tom ví své

Hodit míč, aby byl téměř nechytatelný díky své rotaci? Jde to. Pálkař pak jen promáchne pálkou a nemá nárok. Své o tom ví softballový nadhazovač Jiří Pokorný, který tuto doménu ovládá. Zajímá se také o výrobu léčiv, v čemž vidí svoji profesní budoucnost. A co softball? Kam až dokáže tým Joudrs Praha dojít?

Na chvilku se zkuste vžít do role pálkaře. Proti vám se nachází nadhazovač. Odpálit míček co nejdál, to je váš hlavní cíl. Jenže míček svojí rotací spadne dolů a odpálení se odkládá. To zkrátka nemůže pálkaře příliš bavit.

Kouzelné rotace zvládá právě Jiří Pokorný. Nahoru, dolů, pak uhne do stran. To je krátký popis chování míčku, když nadhazuje tento čtyřiadvacetiletý reprezentant v softballu.

Roky práce a detailů

„Zatočit ve velké rychlosti míč tam, kam chcete, může trvat rok nebo dva. Já se to v podstatě stále učím. To je na tom ale nejzábavnější,“ okomentoval Jiří Pokorný.

Pokud neznáte softball, tak je to sport, který se vyvinul z baseballu. Můžete tedy hádat, kde pálkový sport vznikl. Ano, samozřejmě v Americe. Zrodil se na Den díkůvzdání v Chicagu před více než 140 lety. Oproti baseballu letí míč o něco nižší rychlostí. Celková hra je ale mnohem rychlejší. Hřiště je menší a úspěšnost odpalů větší.

„O úspěšnosti nadhozu rozhodují nuance, detaily, třeba jemné motorické pohyby prstů. Nejtěžší je třeba stoupavý nadhoz, který vyžaduje až nepřirozené pohyby zápěstí a hodně drilu,“ zmiňuje softballový reprezentant.

Pokorný už říkal, že pro pálkaře nepříjemné nadhozy se trénují i několik let. Ale kolik jich sportovec zvládne za jednu tréninkovou jednotku? Kolem 250. Nejrychlejší míč pak letí rychlostí 120 km/h. Hází se samozřejmě spodem. Nikoliv vrchem jako při známějším baseballu. Pohyby podle Pokorného někdy připomínají číšníkovo nošení tácu nebo hod frisbee. Zdroj: Czech Softball

Změna sportu? Asi dobrá volba

S baseballem se ale Pokorný už potkal. Dokonce s ním začínal svoji kariéru. Hrál ho až do svých 12 let. Ve čtrnácti letech na gymnáziu se na Joudrs otevíral chlapecký tým. Jiří Pokorný neváhal a započal svoji softballovou kariéru, jež trvá do dneška.

Volba se ukázala jako trefa do černého. V minulém roce patřil mezi nejlepší nadhazovače softballové extraligy. Za loňskou sezonu zaznamenal 142 strikeoutů, což je devátý nejlepší výkon. Průměrný počet doběhů za devět směn byl pod 2,00.

„Hodně se zajímám o psychologii, poslouchám na tohle téma různé podcasty. Od přírody jsem ale mentálně stabilní, mám své rituály, které mě uklidní při špatných stavech. Hlavně je důležité říkat si vtipy, smích nabudí srdce a pak má vyšší tepovku. Proto je klíčové se v zápasech cítit dobře, se spoluhráči děláme různé srandičky. A když se nedaří, tak je důležité se v tom nepotápět.“ okomentoval Pokorný.

Léky, studie, softball

Softball je v České republice amatérským sportem.

Mladý sportovec tedy musí myslet na svoji budoucí profesi. Nadále také studuje. Plánuje se zaměřovat na klinické studie. Probírat s doktory nové léky a zkoumat, jak na ně lidé reagují. Právě proto si vybral studium na Vysoké škole chemicko-technologické, obor výroba léčiv. „V tomto oboru jsou právě statistiky a data důležitá stejně jako v softbalu."

Foto: Hana Stronerová

A letošní sportovní cíle? Joudrs Praha budou chtít útočit na titul v extralize. Minulý rok zakončil pražský mančaft sezonu na šestém místě.

„Vytvořili jsme tady funkční prostředí a hlavně je tu parta kluků, které to moc baví. To považuji za úspěch. Jinak bych chtěl cestovat, zahrát si v USA na turnajích, podívat se do Japonska a Nový Zéland. Poznat co nejvíce lidí kolem softbalu,“ uzavřel čtyřiadvacetiletý sportovec.