S Martinem Kisugitem, florbalovým vicemistrem světa: Kde nastal zlom a proč Češi nepřivezli zlato

ROZHOVOR: Čeští florbalisté zaznamenali historický úspěch. Z mistrovství světa přivezli stříbrné medaile. Na výkon Švédů ve finále bohužel nestačili, ti ukázali svou extratřídu a Čechy porazili rozdílem 9:3. Týden po stříbrném úspěchu Vám přinášíme rozhovor s obráncem Martinem Kisugitem, který si zahrál již své třetí mistrovství světa. V Praze působí ve Fbš Bohemians a kromě Finska si zahrál nejvyšší soutěž ve všech top čtyřech florbalových zemích světa.

Gratuluji k druhému místu na mistrovství světa, je to pro český florbal obrovský úspěch. Jak se cítíš s odstupem času, vystřídala smutek z prohry ve finále radost?

Je to přesně tak jak říkáš, s postupem času vyprchávají ty negativní emoce, a to zklamání z prohraného finále, naopak zůstávají pozitivní vzpomínky a dojmy z našeho výsledku. Přeci jenom je to teprve podruhé co jsme získali stříbro na mistrovství světa. 

Ještě bych se vrátila k semifinále, co bylo příčinou takové demolice domácího Švýcarska?

Dle výsledku to možná vypadá na demolici, ale ten zápas měl nějaký vývoj a výsledek se rodil postupně. My jsme byli hodně efektivní v zakončení a podržel nás výborný gólman Lukáš Bauer. My jsme si Švýcary výborně nastudovali na videu, nepustili jsme je do moc šancí a byli jsme naopak velmi efektivní ve využívání těch našich. Švýcaři byli s každou přibývající brankou víc a víc frustrováni, cítili to zklamání z vyprodané Swiss Life Areny, kde dvanáct tisíc lidí vůbec nevědělo, co se děje. Fanoušci byli úplně šokováni tím průběhem a takový výsledek vůbec nečekali, takže se to v samotných hráčích dle mého názoru kumulovalo, a nakonec úplně rezignovali. 

Hrál jsi pražské mistrovství světa, tudíž se dokážeš vžít do role Švýcarů. Florbal je přeci jen mladý sport a hráči nejsou zvyklí hrát před tisícovkami lidí, mohl být tento tlak příčinou prohry?

Na některých zápasech ty vyšší stovky až tisíce návštěvníků na florbale najdeme, především tedy ve Švédsku potažmo i ve Švýcarsku, ale přeci jen vyprodaná Swiss Life Arena, která má kapacitu tuším dvanáct tisíc lidí, je o level výš, než na co jsme zvyklí. Takže je to tak jak říkáš, vliv to určitě mělo. Já si vzpomínám na pražské mistrovství v roce 2018, kdy nás hnala dopředu vyprodaná O2 Arena a ten tlak lidí byl obrovský. Každý se s tím pere jinak a někdy to ve výsledku může i trochu uškodit. 

Finále pro nás bohužel skončilo prohrou, kde nastal rozdíl oproti zápasu ve skupině, který skončil remízou?

Hlavní rozdíl vnímám v defenzivě. Nedali jsme si pozor na věci, které Švédi rádi hrají a přesně z těch věcí, které jsme si ukazovali na videu jsme dostávali góly. Tady byl určitě počátek. Pak pokud se Švédy prohráváte 4:1 po úvodní třetině, tak je velice těžké to dohnat. Oni mají velkou spoustu kvalitních individualit, které na mezinárodní úrovni hrají již třeba 6, 7, 8 či více let. Dostat se tedy zpět do zápasu proti takovým hráčům je skoro nadlidský výkon a nám se to bohužel nepodařilo. Možná je to určitá daň za to, že ta naše generace byla ve finále poprvé, tudíž jsme neměli žádné předchozí zkušenosti s takovým zápasem. 

Druhá třetina dle mého názoru potřebovala nějaký trenérský impuls, který například Švýcaři předváděli v semifinále s námi, tím myslím brzkou hru v šesti. Je něco, co bys na tom změnil ty? 

Tak jak se říká, po bitvě je každý generál. Určitě tam šly vymyslet nějaké změny, ale to je spíš otázka na trenéry. My jsme to stáhli na dvě lajny, možná jsme do toho mohli jít trochu dřív, nicméně pak jsme poměrně brzo ve třetí třetině také odvolali gólmana a hráli jsme celkem dlouho v šesti. Teď by určitě i náš trenérský staff udělal spoustu věcí jinak, ale už se to bohužel vrátit nedá a my se musíme soustředit na to pozitivní co nám turnaj přinesl. 

Můžeš se nyní na mistrovství podívat s odstupem několika dní, je něco, co ti stále leží v žaludku?

Stále mi samozřejmě leží v žaludku to finále a ty individuální chyby, kterými jsme Švédům darovali jednoduché góly. To mě asi stále nejvíc mrzí. 

Kdyby sis mohl vybrat pět hráčů včetně brankáře se kterými bys chtěl hrát, kteří by to byli a proč?

Do obrany bych si určitě vybral spoluhráče a našeho kapitána Ondru Němečka, který má neuvěřitelný přehled a dovolí si jeden na jednoho a je z něj cítit sebevědomí. Působil i ve Švédsku, takže má i jistý respekt od Švédů a je to na něm vidět.

Na pozici centra bych si vybral Hampuse Ahrena ze Švédska, je to zase hráč, který výborně rozdává přihrávky, nebojí se udělat jeden na jednoho a věří si. Často volí nějaké kreativní a překvapivá řešení, na což se dobře dívá.

Na pravé křídlo bych si vzal spoluhráče Marka Beneše. Za mě je to nejlepší pravé křídlo na světě. Je neuvěřitelný v napadání, chytře čte hru, s balonkem je strašně nebezpečný a je od něj prakticky neoddělitelný, a hlavně zlepšuje své spoluhráče, které nachází ve výborných pozicích, ze kterých pak oni mají možnost střílet.

Na levé křídlo bych si vybral Petera Kotilainena z Finska. Na hřišti je to neuvěřitelně silná osobnost, má skvělou střelu tahem, dokáže velice kvalitně střílet i z první po krosové nahrávce. Takže z důvodu perfektní střelby bych si vybral nejspíš jeho.

Do all stars se dostal náš brankář Lukáš Bauer a já bych nevolil jinak. Je to zkušený gólman, který už je v reprezentaci několik let a opakovaně dokazuje, že patří mezi nejlepší brankáře na světe, pokud tedy není vůbec nejlepší. 

Je něco, co bys chtěl říct čtenářům PrahaIN.cz?

Moc bych chtěl všem fanouškům poděkovat za podporu. Vnímal jsem, že nám fandilo opravdu velké množství lidí. Stále ještě dostávám spoustu pozitivních reakcí a jsem rád, že florbal zajímá stále víc a víc lidí a dostává se už i mezi širokou veřejnost.