„Sport neberu jako terapii," říká Thompsonová, jež pomáhá Ukrajině a autistickým dětem

Česká softbalistka Eliška Thompsonová nerozdává pouze sportovní radosti. Během reprezentování České republiky na světových akcí také studuje a pracuje. Zaměřuje se především na děti se specifickými poruchami. Práce ji naplňuje a také ji není lhostejná aktuální situace na Ukrajině. Po invazi ruských vojsk neváhala ani minutu a pokusila se přidat ruku k dílu na pomoc Ukrajině.

Softbal sice nepatří v České republice k nejsledovanějším sportům, ale i tak si najde spoustu fanoušků. Zároveň známe i řadu špičkových sportovců, jenž sport, který se vyvinul z baseballu provozují. Mezi ně patří třeba bronzová medailistka z mistrovství Evropy a vítězka španělské extraligy Eliška Thompsonová.

Pomáhání druhým a sport

Šestadvacetiletá sportovkyně je důkazem, že vrcholový sport se dá propojit s pomocí druhým. Vybrala si proto studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Konkrétně obor Aplikovaná tělesná výchova osob se specifickými potřebami. K tomu stíhá pracovat ve volnočasovém centru Národního ústavu pro autismus, kde se věnuje dětem jako asistentka.

Sport by se tedy mohl jevit, jako útěk od reality a jakási terapie. To ale Thompsonová odmítá.

„Sport neberu jako terapii, jde o moji součást. Práce mi pomáhá relaxovat. S dětmi si nemohu dovolit odbíhat s myšlenkami. Musím se soustředit na péči o ně,“

Zrovna péče o děti se v její práci liší případ od případu. Někteří vyžadují naprosté základy, jako přebalování. Jiné zase připravuje na významné etapy života, například nástup do školy.

„Učíme je sedět u stolu a držet tužku. Pokud se to podaří, emoce jsou stejně silné jako při homerunu finálového klání,“ popsala Eliška Thompsonová.

Zklamání překonala v práci

Dle svých slov získala Thompsonová díky své práci nadhled a trpělivost. To jí může pomoct také v softbalu. Například během komunikace s rozhodčími, trenérem ale i spoluhráčkami. Děti ji ale prý pomohly překonat největší zklamání kariéry.

Česká reprezentace se dlouhou dobu snažila probojovat na olympiádu v Tokyu. Dva roky tento sen žil. Na konci dlouhé cesty měla být účast na hrách v japonském hlavním městě. Vše šlo podle plánu. Češky se dostaly až do závěrečné kvalifikace. Tam to ale nevyšlo.

„Bezprostředně po vypadnutí jsem odjela na tábor. Neměla jsem čas na sebelítost. Bylo to pro mě osvobozující,“ popsala své kroky po neúspěchu v kvalifikaci na olympijské hry.

„Svět se ani po velké prohře nezhroutí,“ doplnila Eliška Thompsonová

Úspěchy pro rodnou zem

Minulý rok ale přišel pro české softbalistky velký úspěch. Sladší byl o to víc, když se zavzpomínalo do historie a spočítalo, po jak dlouhé době přišla medaile. Češky se staly medailistky na mistrovství Evropy. Rozhodl o tom zápas proti výběru z Izraele. Český tým překvapivě táhla mladá nadhazovačka Kateřina Kindermannová.

No a co další reprezentační akce? Čeká se na další mistrovství starého kontinentu, jenž se bude konat už příští rok. V případě opětovného zisku medaile by se Česká republika dostala do kvalifikace na světový šampionát.

„Těším se, ale vím, že to bude náročné. Bude tam panovat vedro. Důležité bude, jak se na něj zejména mentálně připravíme,“ zmiňuje Thompsonová.

Šampionát evropské špičky softbalu se bude konat ve Španělsku. Tato destinace není pro Thompsonovou žádná neznámá.

„Třetí místo je náš nejmenší cíl,“ dodala.

Starost o Ukrajinu

Eliška Thompsonová ale v současné době neřeší pouze sport, práci a studium. Zasáhla ji také válka na Ukrajině. Neváhala ani minutu a ihned se spojila s charitou, které nabídla svoji pomoc. Ruku k dílu připojila v administrativních věcech.

„Snažím se být aktivní, jen musím hlídat, aby to bylo v rámci mých možností."

Pro ukrajinské uprchlíky připravila dva pokoje. „To je samozřejmost. Nic zvláštního nedělám. Jen mluvím s lidmi, zajímám se o jejich pocity a hledám formy pomoci. Chci mít čisté svědomí, že jsem udělala, co jsem mohla,“ uzavřela Eliška Thompsonová.