Sympaťák David Závoda. MMA zápasník, který se živí jako studnař

Hned od nástupu do prvního zápasu na IAF Streetfigher na sebe David Závoda upozornil. Uvolněnost, úsměv od ucha k uchu, boj ve stylu „padni, komu padni“. Přestože vstupoval do pyramidy těžké váhy bez výhry v MMA, probil se až do semifinále, kde prohrál po velké bitvě s ranařem Matějem Daňkem. „Strašně jsem si to užil, skvělý projekt,“ vypráví ve velkém rozhovoru pro IAF třiaatřicetiletý zápasník z Poděbrad.

David Závoda měl před závody IAF Streetfighter dlouhou pauzu, protože si v přípravě „utrhl“ koleno a bylo po zápasení. Do Streetfightera šel coby velký outsider, ale nakonec se dostal své váze až do finále.

„Kamarád z gymu Martin Chalupnicek mě vlastně trošku hecnul, abych se přihlásil. On jako všichni od nás ví, co umím a jakou mám úroveň, jen se mi to nedařilo nikde ukázat. Když přišel mail, že mě vybrali, zrovna jsme byli v Záhřebu v American Top Teamu. Ve středu jsme se vraceli a v pátek byl zápas, chvilku trvalo zařídit všechno okolo, abych mohl bojovat, ale vzal jsem to a užil jsem si to. Streetfighter mi prostě sednul,“ řekl v rozhovoru Závoda.

„Mě to celé neskutečně bavilo, navíc jsem mohl ukázat MMA Brothers Gym. Když se mnou chtěl někdo vyfotit, bylo to něco navíc, skvělý pocit. Prostor parkoviště, také to bojiště mělo něco do sebe. Blízkost fanoušků, které jsem mohl pozdravit při oběhnutí bojiště, prostě pecka. A ta atmosféra? Promotéři IAF vymysleli super projekt. Je fakt, že do gymu nám pak přišlo pár nováčků, kteří se ptali na Streetfightera i na další zápasy,“ pokračoval se svém vyprávění.

David Závoda sám o sobě říká, že je „stará škola“. Čest, hrdost a upřímnost. „To se dnes moc nenosí. Prostě dělám srdcem to, co dělám, nejlíp jak umím, učíme se nové věci, jezdíme na tréninky do ATT, občas jedu někam na lapy, nebo pozvu někoho k nám. Trénujeme, pořádáme dětské dny, sportovní dny, spolupracujeme s Rallye sport Poděbrady, se kterými se účastníme akce pro Kapku Naděje,“ popisuje.

Se sportem začal ve 13 letech na kickboxu u Vlasty Smolíka v Poděbradech. Pak přišla puberta, zkoušel i box a pak začal s MMA. Dvakrát, někdy třikrát týdně, ale jen jako hobby.

„Co se týče startu jako takového, je to hodně zamotané, ale trhli jsme se a ze mě a Miloše (Miloš Petrášek, pozn.red.) se stali kamarádi. Vzal mě sebou na tréninky do různých klubů, na sparingy atd., otevřel mi oči. V tu dobu se to ve mě otočilo a já začal trénovat na sto procent. Chtěl jsem zápasit a ukázat co ve mě je. Vznikl MMA Brothers Gym a já tomu začal dávat víc a víc. Chci se pořád posouvat dál a dál. Mám v hlavě několik věcí, které se začínají plnit. Chci zápasit a urvat nějaký pás, nebo cokoliv, co má pro mě hodnotu, teď jsem byl na Streetfighteru hodně blízko.

Hlavně si to chci užít a ukázat, že když člověk něco dělá srdcem, že to má cenu. Spousta lidí nevěří v Brothers a v to co dělám, ale mě to nijak netrápí. Jak jsem řekl, jsem taková stará škola, co má šťastnou rodinu a jezdí Amerikou, ale hlavně, dělám, co mě baví. MMA mě neživí, ale je to jeden z mých cílů, chtěl bych se věnovat zápasení a vedení klubu. Makám rukama, jsem studnař. Děláme ručně kopané studně. Rýč, lopata a jdeme na věc, jedna skruž váží cca 450 kg,“ říká Závoda, vyučený kuchař – číšník, který také dělal barmana či vyhazovače. Posledních třináct let je studnař.

Jak sám přiznává, manželka Iva je mu obrovskou oporou. „MMA dávám v normálním režimu cca čtyři až pět hodin denně a žena mi v klubu pomáhá. V životě jsme překonali spoustu překážek a problémů. Jsme pár, který jen tak něco nerozhodí. Syn Tomáš trénuje třikrát týdně, Tom trénuje třikrát týdně, Anet už jede s dospělými. Je skvělé vidět je makat. Každý má rád něco jiného. Anet baví hlavně postoj, Tomík má rád wrestling a práci na pletivu,“ říká v rozhovoru pro IAF.

Připraveno se spolupráci s organizací IAF.