foto: ČUS, se svolením/Jan Boháč
ROZHOVOR: „Kdyby se o sportu více mluvilo, nemohl by v Česku takto strádat, měl by daleko vyšší prioritu a pozici ve státní politice, jako má v jiných zemích, ve Skandinávii, Polsku, Slovinsku, Španělsku, a mohl bych dále jmenovat,“ říká v rozhovoru pro server PrahaIN.cz předseda České unie sportu (ČUS) Jan Boháč.
Myslíte, že se v politice dostatečně mluví o sportu?
Nemluví. A shodují se na tom i samotní politici. Kdyby se o sportu více mluvilo, nemohl by v Česku takto strádat, měl by daleko vyšší prioritu a pozici ve státní politice, jako má v jiných zemích, ve Skandinávii, Polsku, Slovinsku, Španělsku, a mohl bych dále jmenovat. Česko nevyužívá benefitů, které sport společnosti přináší. Slyšel jsem od politiků, že sport nemá v Poslanecké sněmovně ani mámu, ani tátu.
Co ministerstvo sportu? Uvítal byste ho a proč?
Uvítal, a nejen já. Zástupci 79 sportovních svazů a 7.500 sportovních klubů se na několika valných hromadách ČUS opakovaně jednomyslně vyjádřili pro vznik ministerstva sportu a pověřili představitele ČUS jednáním o jeho vzniku. Především jejich jménem o ministra sportu usilujeme. Stát potřebuje ministerstvo k plnému využití všech benefitů, které společnosti sport a pohybové aktivity mohou přinést, jako je například dožití více let ve zdraví, odolnost vůči stresu a větší ekonomická výkonnost i připravenost obyvatel na krizové situace.
Zaznívaly i některé názory, že by se jen, zjednodušeně řečeno, na dveřích NSA přelepila cedulka a vzniklo by nové ministerstvo. Je vůbec něco takového možné? A jak hodnotíte dosavadní práci této agentury?
Nechceme zcela nový úřad, ten už máme v podobě Národní sportovní agentury. Přelepit ceduli je velké zjednodušení, ale příprava legislativy a kompetencí je realizovatelná věc. Možné je všechno, když je vůle. Agentura se hodně zvedla, ale sport potřebuje ministra, který bude obhajovat agendu pohybu, zdravého životního stylu a sportu přímo ve vládě. Předseda NSA je nejvýše postavený úředník, ale nemá dosah na úroveň vlády.
Může být sport přínosem i v rámci obrany státu?
Naprosto jednoznačně. Sport a pohyb zlepšuje fyzickou kondici a výkonnost, zvyšuje psychickou odolnost a má řadu dalších pozitivních dopadů na utváření charakteru a vlastností, které jsou pro působení například v armádě, ale nejen tam, naprosto nezbytné. Bohužel vidíme, že při náboru do silových složek státu se stále výrazněji projevuje nedostatečná kondice jako důsledek nedostatečných tělovýchovných a sportovních aktivit. Snižuje se úroveň aerobní vytrvalosti, nedostatečné je zvládnutí plaveckých dovedností a projevuje se také nadváha, úbytek svalové hmoty nebo nárůst tuku v těle. Tuhle situaci může větší důraz na výchovu ke sportu změnit.
Co je v současné době největším problémem sportu v Česku?
Základ problému je, že sport se doposud nestal pro stát prioritou. Spolkový sport na úrovni klubů a tělovýchovných jednot netrápí jen dlouhodobý nedostatek financí. Rychle se prohlubuje i personální krize, chybějí dobrovolníci a trenéři dětí a mládeže, ale i lidé ochotní pracovat ve vedení sportovních klubů. Podle průzkumu ČUS uvedlo 73 procent klubů, že jim chybí trenéři dětí a mládeže, v průměru téměř čtyři trenéři na jeden klub. 72 procent klubů postrádá dostatek dobrovolníků pro práci ve vedení a správě klubu.
Dlouhá léta stát spoléhal na dobrovolníky a nadšence, jenže tahle éra postupně a nevyhnutelně končí. Přibývá lidí, kteří nechtějí převzít zodpovědnost nebo si nemohou dovolit trénovat nebo vést klub zadarmo. A samozřejmě významným problémem je také zanedbaná sportovní infrastruktura.