Radek Štěpánek rozebral možného českého vítěze grandslamu

ROZHOVOR: Radek Štěpánek během rozhovoru s českými novináři zhodnotil tři české tenisty, kteří okupují přední příčky světového žebříčku. Hovořil také o světových hvězdách ATP a zavzpomínal na nedávný trénink s Jannikem Sinnerem, jehož popisuje jako „extrémně přemýšlivého a pohodového kluka“.

Nastoupila nová vlna českých tenistů, jak se vám líbí?

Myslím, že nejvíc o sobě dává vědět Kuba Menšík. Mně se líbí nejvíc. Samozřejmě všichni tři (Menšík, Lehečka, Macháč) se teď přeskakují místo po místu každý týden, pořád se to mění. Je vidět, že je (Menšík) měsíc co měsíc lepší. Zápasy zvládá fantasticky, může se opřít o fantastický servis a je vidět, že na své hře pracuje. Jak zvládá ty momenty v takovém věku, to je obdivuhodné. Myslím, že má naprosto jasno, kam chce jít, jak tam chce dojít a každý den na tom tvrdě pracuje.

Jirka Lehečka měl fantastický začátek roku. Když se mu trošku nedaří, tak s jeho tenisem je to vidět. Trošku mi tenisově připomíná Berďu (Tomáš Berdych), když mu to jde, je to supr, když mu to nejde, hůř se mu hledají únikové cesty.

Tomáš Macháč umí hrát na všem a všude. Hraje zase úplně jiný tenis než oni dva. Je šikovný, skvěle se hýbe, fantasticky returnuje, umí hrát i debl.

Arsenál těch kluků je obrovský a uvidíme, jak půjdou nahoru, teď jsou všichni kolem dvacítky, ale víme, že každé místo nahoru setsakramenstky bolí. Musí se inovovat. Na Kubovi Menšíkovi vidím, že inovuje nejvíc.

Vidíte u Menšíka potenciál na grandslamového vítěze?

Samozřejmě je to přání všech, hrozně rád to uvidím. Ta cesta je dlouhá a fundament jeho tenisu, to že se může opřít o ten servis, může hrát na všech površích, si myslím, že mu dává hodně plusových bodů, aby se mu to povedlo.

Sledujete, jak se tenis vyvinul? Grandslam jste vyhrál v letech 2012 a 2013, co se změnilo?

Změnilo se to tím, že se všechno zpomalilo. Kurty, míče, hraje se daleko víc odzadu, kluci hrají velké rány, větší top spiny, ale já pořád říkám, že kurt má pořád metry, co měl i před patnácti, dvaceti lety. Přijde mi, že ti, co dokáží spojit rány s trochou kreativity, nebojí se jít na síť, nebojí se zahrát servis-volej, nebojí se zahrát drop shot a být na kurtu kreativní, ti tomu vládnou. Z tohohle pohledu tyhle věci Kuba Menšík má, a proto cítím, že tu šanci má největší.

Jaký máte pocit z Novaka Djokoviče?

Ať chce, nebo ne, tak hodiny tikají. Myslím, že nejvíc ze všech tenistů to oddaluje (konec kariéry), jak může, ale příroda, on je s ní tak souzněný, ona pomáhá, ale někde to skončí. Pořád si myslím, že co se týče tenisu, mentální stránky, když doopravdy chce a je připravený, tak může porazit kohokoliv. Což ještě vloni v podstatě dokazoval. Samozřejmě dlouho nevyhrál titul, teď na svoje poměry prohrává extrémně brzy, ale jak ho znám, když si něco dá do hlavy. V jeho věku má asi největší šanci na trávě a na betonu. Uvidíme, s čím přijde na Roland Garros. Teď jsem viděl, že se rozešel s Andym (Murray, trenér), tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Já si ho ale nikdy v životě nedovolím odepsat, protože zkušenost s ním mám hodně blízkou a je to šampion.

Nemůže mu chybět motivace?

Myslím, že v jeho případě ho budou motivovat už jen ty největší turnaje. Samozřejmě je strašně těžké přijet na ně nerozehraný. Jak bude skládat turnaje před grandslamem nám ukáže, jak na tom je. Tenis zná od A do Z, a když bude chtít a bude používat veškerý svůj arzenál, tak bude furt mezi favority.

Nedávno jste si zatrénoval s Jannikem Sinnerem. Byl to fičák?

Fičák to byl. Bylo to pro mě příjemné, protože jsem byl s rodinou v Monaku a potkal jsem se Darrenem Cahillem na pláži. Říká mi: „Hele nechceš si jít zahrát?“, tak jsem mu odpověděl, že si spolu můžeme zahrát. Ale on řekl, že ne spolu, ale s Jannikem. Raketu mi půjčili, já s sebou neměl vůbec nic. Šli jsme si zahrát a bylo pro mě strašně příjemné vidět, a hlavně mi bylo jasné během pár minut, proč je ten kluk první na světě. Nemusel ani chytnout raketu do ruky, už jen jakou mají atmosféru v týmu, ale i jak o tom tenisu přemýšlí, chvíli jsme si totiž povídali. Přišel jsem tam, abych stál na druhé straně a hrál, co on potřeboval. A než jsme začali, tak mi Darren s Jannikem řekli: „Prosím tě, cokoliv uvidíš, tak řekni“. Tak říkám: „Myslím, kluci, že jste v pohodě, jako je to dobrý“. On mi pak vysvětloval, že Jannik je student tenisu, chce slyšet všechno. Měli jsme hrát čtyřicet minut, strávili jsme tam nakonec hodinu a půl. Já jsem pořád dělal, že můžu, přitom jsem už nemohl. Důvěra, kterou oni mají mezi sebou, dnes když přijdete k hráči, tak se trenéři klepou, aby jim něco neřekli, aby o něj nepřišli. A tady vidíte, jaký mají vztah postavený na důvěře a skvělé atmosféře. Extrémně o tom přemýšlí a proto si myslím, že je tam, kde je.

Dal jste mu nějaké rady?

Dal. Po Monte Carlu, když mohl začít trénovat, tak jsem se na jeden trénink přišel podívat a chvíli jsme si povídali. Říkal mi: „Dík za ty voleje, je to lepší.“ Ale nebavili jsme se dlouho.

Jaký on je?

Je takový uzavřenější a přijde mi, že nepůsobí úplně italsky. On se narodil blízko německých hranic, tak to tam je trochu cítit. Ale je to extrémně pohodový, přemýšlivý kluk. Pro mě to byla moc příjemná hodina a půl tenisu. Oni mě pak ještě pozvali na oběd, že si chtějí ještě povídat. Mám s nimi opravdu příjemný vztah.