-->

S doktorem Vševědem o sportu: Hašek byl moc radikální. Teď jít hrát do Ruska?

08. 11. 202205:44
S doktorem Vševědem o sportu: Hašek byl moc radikální. Teď jít hrát do Ruska?
foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz /RNDr. Jiří Martínek, Ph.D.

ROZHOVOR (II. ČÁST) Jiří Martínek je historický geograf a vysokoškolský učitel. Po gymnáziu vystudoval učitelství pro střední školy s aprobacemi historie a geografie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po získání magisterského titulu začal pracovat v Historickém ústavu AV ČR, kde působí dodnes. Získal také titul doktora přírodních věd. Vyučuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Napsal řadu knih, naposledy spolupracoval (jako recenzent) na knize Miroslav Šifty Víc než jeden zápas.

Jiří Martínek je velkým sportovním, především pak fotbalovým fanouškem. Jak prozradil v závěru první části rozhovoru, sport rovněž zasahuje do jeho vědecké práce.  

Zaslechl jsem, že váš největší fotbalový zážitek byl v Kyjevě.

Ano, na ukrajinské lize.

Krásný stadion, který v roce 2014 hostil finále Ligy mistrů.

Byl jsem tam na podzim v roce 2012, tedy krátce po finále Eura. Ale to byl stadion poloprázdný. Je pro osmdesát tisíc lidí, takže když na ligu přijde dvacet tisíc, tak to zkrátka vypadá prázdně.

A když se zaměříme na všechny sporty, jaký sportovní zážitek byste zařadil na vrchol?

Zažil jsem leccos. Fotbalová, hokejová liga. Jako dítě jsem byl na cyklistickém Závodu míru, to byl taky hezký zážitek. Ale třeba nějaká velmi specifická záležitost, že bych vyrazil na Wimbledon, nebo do Ameriky na hokej, to jsem zatím neprovedl. Uvažuji, že bych vyrazil do Německa na Bundesligu, ale zatím jsem se k tomu neodhodlal. 

Hokejový nároďák jsem párkrát viděl. Když bylo první mistrovství v Praze, tak jsem pracně chytil vstupenky na skupinu o udržení (smích), ale člověk tu O2 arenu chtěl vidět.

Byla vlastně úplně nová.

Ano, právě. Na další šampionát se sháněly vstupenky už lépe. O tom jsem také přemýšlel. Po změně systému se vědělo lépe, kdo s kým bude hrát. Chtěl jsem vyrazit třeba na Lotyše.

Lotyše?

Ano, jsou to moji oblíbenci. Já fandím malým zemím, Lotyšsko či Finsko. Nemám rád velmoci, zvláště pak, jak se ty dvě největší v hokeji chovají, to člověka odradí. 

Když už jsme u hokeje, byl jste osobně na zápase NHL v Praze. Hodně se řešila účast ruských hráčů, Dominik Hašek byl výrazně proti. Nepřišlo vám to moc radikální?

Asi až moc radikální. Kdyby tam byl někdo, kdo vyloženě válku podporuje.

Třeba Ovečkin.

Ano, přesně. Ten se vyloženě tváří, že je Putinův kamarád. Nebo nějací jiní borci, co si malují zetko, tak to bych chápal. Ale ti hráči, co jeli do Prahy, zas nebyly takové hvězdy a válku nikterak nepropagovali. Oficiálně ve válečném stavu nejsme. Není to Velká Británie v roce 1940, tam by to fungovalo trochu jinak. 

Nakonec to proběhlo bez problému, občas dokážeme být radikálnější, než je potřeba. Občas je potřeba řešit věci v zákulisí a v klidu. 

Jiří Martínek v O2 areně. Zdroj: Archiv Jiřího Martínka.

Ale co když odejdou Češi do KHL?

Pokud tam jde někdo z těch, co tam smlouvu měli a potřebují ji dodržet, přičemž hokejová federace na tom trvá, byť můj názor by byl jiný, je to jejich práce a především povinnost. Pokud má Jordán podepsáno, já mu to nezávidím, ale každý se potřebuje něčím živit. 

Pokud tam jde někdo nově, tak je situace úplně jiná.

Třeba Samuel Buček, který nedávno přestoupil do Třince.

To už je, řekněme, přes čáru. Po únoru víme, co se tam děje a je to na úrovni toho, když někdo šel za války do Německa. Taky se na to většina nedívala dobře, někdo tam ovšem za prací šel. 

Ale váš největší favorit je fotbal. Sledujete pravidelně, nebo spíše nárazově?

Nárazově, třeba většinu zápasů našeho nároďáku jsem v poslední době viděl. Když jsem doma, tak si to pustím. Ale není to zas, že bych kvůli tomu měnil program, když dělám něco jiného. 

Jedenadvacítka má nalosovanou skupinu na ME.

Pěkně těžká skupina a ještě daleko. Dva zápasy v Batumi, jeden v Kutaisi, jsou to ale historicky zajímavá města. Ovšem pokud nelétáte, tak se tam nedostanete, tohle vyšlo špatně. 

Já jsem o návštěvě jiné zemi kvůli národní reprezentaci uvažoval jednou v životě. Když bylo Mistrovství světa v ledním hokeji 2014 v Bělorusku. Do Běloruska se špatně dostává. A tím, že přednáším zeměpis Evropy, tak jsem tuto zemi chtěl navštívit a přemýšlel jsem o té variantě s mistrovstvím. Nakonec jsem se tam dostal o rok dříve jinak, přes konferenci. 

Lidem jsem pak na internetu poradil, která běloruská piva nepít a naopak.

Jak se stavíte k pokřikům „Jude Slavie“ a „Smrt Spartě“?

To je moc. Mně se třeba líbí, jak se fandilo deset let zpátky na hokejové Spartě, že se z týmu dělá sranda ve slušné úrovni. Řvalo se na Pardubičáky: „My ten perník stejně nežerem“. Na Třinec se zase řvalo podle počtu gólů: „Pětinec, Šestinec.“ To je chytré fandění, to se mi líbí. 

Mám i krásný příklad z fotbalového prostředí, když se tenkrát protestovalo proti Peltovi. Fanoušci se prý doslechli, že přišla nová posila z Finska - Peltaven. To je chytré fandění. To se mi líbí. Naopak násilí by do toho nemělo patřit a odsuzuji to. Přát někomu smrt? Kde to jsme? 

Připomenout nějakou volovinu je v pořádku. Pamatuji, když se řvalo na libereckého brankáře Maiera - šedesát. Protože obdržel gól ze šedesáti metrů. Klasické vyběhnutí a obránce Bohemky Kamenický ho tenkrát přeloboval. Jeho jediná ligová branka, nikdy se netrefil ze soupeřovy půlky (smích). To je však v pořádku, není to žádná násilnost, ale pouze sranda. 

Fanouškovskou kulturu máte v merku. Přeci jen jste spolupracoval na knize Víc než jen zápas, která mapuje největší zápasy v Anglii, tedy i rivalitu mezi United a City, Newcastlem a Sunderlandem.

U toho sportu se často točí lidé, jejichž IQ není úplně ve vysokých číslech. Ve společnosti je vždy nějaká skupina, která se potřebuje vymezit proti něčemu jinému. Do jisté míry i v násilnostech. Za první republiky to fungovalo v úrovni politických stran. Každá měla svoji mládež, která se rvala s jinými stranami. Ve dvacátém století se to pak přesunulo ze společenského života do toho sportovního. Ostatně řada klubů původně vznikla z jiných společenských důvodů. Například ve Skotsku katolíci versus protestanti, kde si vyřizují účty dodnes.

Není mi to úplně k chuti. No zkrátka na Tribunu Sever bych nevlezl. Ostatně já bych asi nevlezl ani na Slavii (smích). Já vždy říkám na začátku přednášky, předem se omlouvám studentům, které za semestr průběžně urazím, tedy Brňáky, ženy, slávisty a další skupiny...(smích). Ale jinak jako normální fanoušek klubu proti ničemu nic nemám. 

A co pyrotechnika?

Ta mi těžce vadí, nechápu to. Maximálně pod dozorem, když se na konci vyhraje titul, tak nějaký ohňostroj, ale házení pyrotechniky do hřiště, to mi hlava nebere. 

Pokud se to neháže do hřiště, tak to nikomu neubližuje.

Takhle, možná pod dozorem, když se na začátku udělá nějaký oheň, tak to asi ano. Ale boucháni petard, to ne. Obecně tyhle věci má mít v ruce někdo, kdo tomu rozumí. Každý rok vidíme na Silvestra úrazy. Na fotbal maximálně nějak pod dozorem, jak už jsem říkal. 

Jiří Martínek, zdroj: Jiří Zemen, PrahaIN.cz

Já často slýchám, že na fotbal se bojí rodiny s dětmi. To už je přehnaný argument, ne?

Záleží, jak se to vezme. Já s děckama chodil velmi často, ale vybírali jsme zápasy, co nebyly rizikové. Jsou kluby, které to mají pořešené, že rodiny s dětmi jsou stranou a oddělené, aby tam nedošlo k žádnému incidentu. Na druhou stranu, kdo se někam chce dostat, dostane se všude. 

Za mých studentských let bylo ideální, že jsem chodil fandit na Duklu Praha, která mi samozřejmě dodnes zůstala v srdci. Tam měl člověk jistotu, že se mu toho moc nestane. A dočká se ve frontě na klobásu ještě během přestávky, uvidí tak zápas. V té druhé lize jsou kotle hostů takové, že je často tvoří dva hráči, kteři jsou momentálně zranění a nesedí na střídačce (smích).

Chodili jsme i na Viktorku Žižkov...

Žižkov by měl hned postoupit zpět do druhé ligy.

Snad jo, měl by. Ze třetí do druhé ligy nemá téměř kdo postoupit. Hrají to vesnice a městečka o tisíci lidech. Anebo béčka prvoligových týmů. Ve druhé lize se mi do jisté míry ty béčka Slavie, Olomouce, neřekl bych, že úplně nelíbí, ale dělá to druhé lize problém. Týmy se pak kvůli postupu musí složitě dohadovat a často na to finančně nemají. Často propadají i týmy z velkých měst, protože se třeba město rozhodne pro jiný sport. Co hraje třeba Polaban?

Pár let zpět hrál divizi, teď netuším, možná kraj?

Dejme tomu, že jsou mezi divizí a krajem. V Nymburce se zkrátka podporuje basket na evropské úrovni a na fotbal už nejsou peníze. Fotbal se drží v Zápech, Zbuzanech... Tyhle týmy si nedokážu ve druhé lize představit. Mělo by to v uvozovkách držet štábní kulturu, aby tam nebyly týmy bez tradice a zázemí.

S tou štábní kulturou. Vidíme, že ani v první lize to není žádný med. Hradec Králové a Pardubice nemají vlastní stadion.

To je další věc. Pardubice teď drží krásné šestnácté místo a Hradec Králové je klasický ligový tým. Vždy platilo, že fotbal je v Hradci a hokej v Pardubicích. To druhé město hrálo vždy druhou ligu a fungovalo trochu jako farma druhého, ačkoli se navzájem nesnáší. Ty týmy se vedle sebe stejně dlouho ekonomicky neudrží. Shánět sponzory v regionu ( nemluvím o hráčích, ti se nakupují). Ale ani fanouškovská základna není tak velká, aby se oba celky udržely najednou. Zvlášť pokud jeden hraje v Boleslavi a jeden v Ďolíčku. Město teď bude dávat peníze do postavení prvoligového stadionu, pak zase peníze nebudou na hokej.

Zrovna v Pardubicích jsem zvědavý, kolik dostanou lidí na stadion.

To nebudou velká čísla. Tedy pokud se té ligy vůbec dočkají. Myslím, že Pardubice jsou zralé na padák. Je to v podstatě vidět, že dva týmy vedle sebe region neutáhne. To jsou ty různé pokusy jako Most nebo Ústí v lize, kde vydrží dva, tři roky, protože peníze z regionu vytáhnou Teplice.

V hokeji to je jednoznačnější. Tam se v podstatě derby, tedy týmy z jednoho města, nevyskytují. 

Za měsíc nás čeká velký sportovní svátek. Mistrovství světa 2022 v Kataru, co tomu říkáte?

Katar to uplatil, co si budeme povídat, má velké peníze. Platí si i další sporty, například jejich házená, kde měli asi dva svoje rodáky, zbytek někde nakoupili. Asie má zkrátka peníze a MS je velká finanční záležitost. Teď to padlo na Asii, myslím, že Čína by byla ještě větší pakárna. Ten arabský svět hrál vždy v Asii relativně slušně. 

Nebojíte se kulturních rozdílů, až přijedou fanoušci? Já si zkrátka nedokážu představit cestu Angličanů do Kataru za fotbalem.

Nojo, tak se párkrát poperou s policajty. Myslím, že katarská tajná služba si při udělování víz obstará mnoho informací, aby nedošlo k velkým průšvihům. Dokážu si představit, že přiletí fanoušek na letiště a bude poslán zpátky, že ho tam nebudou chtít.

Nadšený z toho samozřejmě nejsem. Ten prosincový termín je taky o ničem. Zemřela tam spousta lidí při stavbě. To by ale nikdo nemohl jezdit do Dubaje, tam je to stejné. Tam jezdí miliony lidí a taky tam umírají dělníci z chudých zemí. Opravdu z toho nejsem nadšený, ale někdy to na arabský svět vyjít muselo. Já ale třeba nejsem ani moc fanoušek toho, když fanoušci jezdí po celém světě a zaberou při mistrovství většinu vstupenek. To by měl být svátek pro ty domácí. 

Teď otázka, jestli by tam Katar ty domácí dostal.

Já myslím, že ano. 

Máte oblíbence? Asi zase někoho menšího, že?

Ano, fandím těm menším. Na mistrovství 2018 jsem fandil Chorvatům. Moc se mi líbili. Teď ale nevím, komu budu fandit. Navíc dočetl jsem se, že můj oblíbený hráč na šampionátu nebude. 

Kdo?

N'Golo Kanté.

To je velká rána pro Francii. Říká se, že jeden hráč tým nedělá, ale zrovna tohle bude velká komplikace...

Ano, to bude. Kanté je hlavní hvězda. To, co udělá vzadu, on vlastně tvoří hru, ale zároveň výborně brání. V okamžiku, kdy je potřeba, tak je tam, kde má být. Je možné, že se objeví někdo, kdo ho nahradí. Jde to i bez jedné hvězdy. Horší to je, když vám ze čtyř útočníků chybí tři a čtvrtý je nakřáplý zdravotně. Jako naši v roce 2006 - zraněný Koller, Baroš, navíc Šmicer vůbec nepřijel. 

Uvidíme, jak to s tou Francií dopadne. Nicméně já fandím někomu menšímu, kde tím fotbalem žijí. Třeba jako Uruguay, ačkoli teď nevím, jestli na MS vůbec jsou, ale asi ano.

Uruguay jsem neviděl hrát od doby Diega Forlána.

Uruguay 2010 a legendární Suárezova ruka, protože už s tím nic nenadělám a v poslední minutě prodloužení to musím zkusit (smích). Zabránit gólu všemi prostředky. 

A jednoho favorita na vítězství dokážete vyzdvihnout?

To se určuje velice těžko. Jak říká klasik: fotbal je hra, kterou hraje dvaadvacet hráčů a vždy vyhrají Němci (smích). Pokud budou v plné sestavě, tak proč ne? Trenéra mají dobrého, Neuer v bráně je jistota. Němci jsou schopni nahrazovat méně známými hráči, občas může být hvězdou někdo, koho si nevšimneme. Rok 2016 a nečekaná hvězda Jonas Hector, kterého jsme znali málokdo. 

Může ale dojít k něčemu jinému. Kádr Portugalska na Euru 2016 znal z velké části málokdo. Všichni znali Ronalda, ale za něj to odmakali jiní. 

Finále rozhodl Eder, který nebyl úplně velkou hvězdou.

Ano, přesně tak. Ale to samé Švédové, když o dva roky později vyřadili Itálii v baráži. A to i přesto, že Ibrahimovič stávkoval. To je takový ten opak hráčů, které mám rád. Já jako fanda Barcelony tenkrát nechápal jeho výměnu za Eto´a, navíc s obřím doplatkem.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných