-->

Sedmá medaile, hala stále nikde. Velký příběh Martiny Sáblíkové

10. 02. 202215:01
Sedmá medaile, hala stále nikde. Velký příběh Martiny Sáblíkové
foto: Český olympijský tým/Martina Sábliková při zahájení Olympijských her

U MUZEA ČTYŘI Emil Zátopek, Věra Čáslavská, Martina Sáblíková. Po sedmé olympijské medaili musíme rychlobruslařku z Vysočiny zařadit mezi nejslavnější české olympioniky všech dob. A k tomu můžeme připomenout její příběh „od Muzea“. Tato patriotka z Vysočiny se totiž díky své slávě stala nechtěnou chodící kronikou velikášství české politiky od Paroubka až po Babiše.

Ve Vancouveru 2010 dvě zlaté a jedna bronzová. V Soči 2014 zlatá a stříbrná a v Pchjongčchangu 2018 stříbrná. A dnes unikátní medailový zápis rychlobruslařky z Vysočiny rozšířila bronzová medaile z pětikilometrové trati v Pekingu. 

Podstatu jejího sportu tak vystihuje název knihy o Martině Sáblíkové „Sama proti času“. Nejlepším je v tomto sportu ten, kdo dokáže nasadit tempomat a držet všechna kola v pravidelném rytmu. Právě v tom byla Martina vždy nejspolehlivější. A proto v posledních patnácti letech posbírala více medailí než kdokoliv jiný. A proto i před pětatřicítkou stále drží krok s výrazně mladší konkurencí.

Moc nechybělo, aby sedmou medaili přidala už na tříkilometrové trati. Těsné čtvrté místo bylo smolné, ale do její nejsilnější trati současně dávalo naději.

Los Sáblíkovou umístil do čtvrtého ze šesti rozjezdů. Proti výrazně slabší Japonce a navíc před všemi ostatními favoritkami, které tak znaly její čas.

A byl to čas, kterému se říká „hozená rukavice“. Od počátku držela rychlá kola a dokonce atakovala svůj osobní rekord na nízko položené dráze (v rychlobruslení se rozlišují časy ve vysoké a nízké nadmořské výšce). Ten si přitom v Heerenvenu zajela už v roce 2007. Časomíru protnula v čase 6,50,09. Suverénně vedla a čekala, jak zareagují soupeřky.

Kanaďanka Weidemannová do toho kopla a od poloviny závodu času Sáblíkové ujížděla. Při zvonění do posledního kola vedla o více než dvě vteřiny a svůj náskok si pohlídala.

V posledním rozjezdu stála Nizozemka Schoutenová a Italka Lollobrigidaová. Zatímco Holanďanka od počátku všem odskočila, Italka po rychlém rozjezdu začala ztrácet. Apeninské překvapení letošní olympiády připravilo Sáblíkovou medaili už na trojce, ale na pětikilometrové trati už to nestačilo.

Za Schoutenovou v neuvěřitelném čase 6,43,51 a Kanaďankou Weidemannovou skončila rychlobruslařská veteránka na bronzovém stupni. A byl to bronz visící hodně vysoko, ke kterému musela Martina předvést výkon na hraně svých možností.

Do Pekingu přiletěla už týden před začátkem olympiády jako jedna z prvních. „Vesnice je naprosto úžasná. Je to tady velké, čisté, vše funguje. Lidi jsou milí a umí anglicky. Dýchá to tady olympiádou,“ popsala své dojmy.

Ještě dodala: „Jsem hrozně ráda, že tady mohu být. Pochvalovala si led v hale i posilovnu a rozcvičovací prostory, kterým prý nemá co vytknout.

A za to zejména na Twitteru schytala slušnou čočku. Vygradované debaty o pořádání olympiády v zemi, která by na to podle některých neměla být právo, dostaly i řadu sportovců do velmi choulostivých situací.

„Všichni na celém světě vědí, co je Čína zač,“ ulevil si i v médiích Filip Neusser, předseda Národní sportovní agentury. Ten to spojil s kritikou vedení Českého olympijského výboru, s jehož předsedou Kejvalem je v dlouhodobé rivalitě.

Nelze ale očekávat, že by zrovna Martinu Sáblíkovou politické řečnění rozhodilo. Málokdo má takovou zkušenost s českými politiky jako ona.

Paroubkova krasobruslařka...

Martina Sáblíková si halu zaslouží, dělá skvělou reklamu České republice. Slova Andreje Babiše z května 2019 ukazují, co má vysočinská patriotka nejvíce společného s Prahou. Množství politiků, kteří jí slibovali po jejích slavných medailích hory doly. Respektive hory odtěžené zeminy z míst, kde by vyrostla rychlobruslařská hala, ve které by Martina mohla trénovat.

Postupem času se tedy ukázalo, že doba výstavby takového projektu v Česku dalece přesahuje čas jedné sportovní kariéry, takže Martina se po novém ovále sveze možná po padesátce. To ale nebrání, aby se před téměř každými volbami neobjevila nová hezká animace budoucí haly, která se teď už skutečně, ale skutečně podaří realizovat.

Kariéra Martina Sáblíkové tak není jenom přehlídkou medailí, ale také kuriózní procházkou dějinami české politiky na nejvyšší úrovni.

V roce 2006, když jela na olympiádu poprvé a v Turíně skončila na pětce v osmnácti letech těsně čtvrtá byl premiérem Jiří Paroubek. Tehdy se rozdávalo na všechno možné, protože v květnu 2006 měly být volby a právě rozpočet na tento volební se zapsal do dějin jako doposud nejmastnější „porcování medvěda“, jak se přezdívá poslaneckému handlování o veřejný příspěvek na investice v jejich obvodě.

V atmosféře definované heslem premiéra Špidly „zdroje jsou“ poprvé zazněly i úvahy o hale pro rychlobruslaře, první vyvolenou destinací byl Velký Osek, obec u Kolína, pohodlně dostupná po dálnici. Tam se tématu chopil ambiciozní starosta, který chtěl doposud neznámý středočeský městys učinit destinací Světových pohárů.

K zájmu o Sáblíkovou přispěla k tomu i televizní reportáž před olympiádou, ukazující rychlobruslařské mistrovství republiky na zamrzlém rybníce, na kterém trenér Martiny Petr Novák osobně krokoval poloměry zatáček a doufal, že to v noci nezasněží. Mnozí nechápali, jak se z těchto podmínek mohla zrodit medailová naděje, o které expert německé ZDF prohlašoval „Tohle je dívka pro budoucnost, kandidátka olympijské medaile“.

O rok později se dívka pro budoucnost poprvé stala mistryní světa a také sportovkyní roku. Premiérem už nebyl Jiří Paroubek, ale Mirek Topolánek. I ten v březnu 2007 slíbil novou rychlobruslařskou halu, ovšem nikoliv ve Velkém Oseku, ale v Brně.

„Martino, držím vám palce stejně jako Katce Neumannové, které to nakonec vyšlo. Pokud se vám to podaří, tak u nás tento sport posunete o velký kus dopředu. Hodně štěstí,“ přál závodnici do Calgary před finále Světového poháru.

V roce 2010 začala Martina Sáblíková naplňovat odhady expertů o olympijské medaili. Ve Vancouveru získala ne jednu, ale tři. A z toho dvě zlaté, kromě své nejsilnější pětikilometrové trati taky na trojce. A navrch třetí místo na 1 500 metrů, které se nečekalo už vůbec. Nejlepší performance, jakou kdy jakýkoliv český sportovec na zimní olympiádě předvedl.

Předsedou úřednické vlády byl v té době Jan Fischer, který její zlato na olympiádě sledoval osobně. Ve volbách, které se konaly tři měsíce po olympiádě, neboť sněmovní cyklus je stejně čtyřletý jako ten olympijský, však nekandidoval, a tak neměl potřebu slibovat žádnou halu.

Zato tu opět byl Jiří Paroubek s plány stát se po nich premiérem. A vzhledem k předvolebním preferencím na to měl velmi slušné šance.

Presumptivní premiér, jak si prý předseda ČSSD toho roku nechával říkat, si po olympiádě pozval Sáblíkovou i s trenérem Novákem do Lidového domu a slíbil, že pokud ČSSD volby vyhraje, nechá jí postavit halu- tentokrát opět ve Velkém Oseku. Novináře ale na setkání zaujalo spíše to, že si Jiří Paroubek spletl sporty a o největší hvězdě té doby hovořil jako o krasobruslařce.

Jenže po volbách se místo něj stal premiérem Petr Nečas z ODS, který se o sport příliš nezajímal a navíc v době ekonomické recese, kdy ministr financí Miroslav Kalousek kudy chodil tudy nabádal k šetření byla stavba za stovky miliard z kapes daňových poplatníků extrémně nepopulární. Martině tedy ani další tituly mistryně světa k nové hale nepomohly.

V politice jsou to samé kotrmelce...

Mezitím definitivně skončil příběh haly ve Velkém Oseku, který tlačil místní megalomanský starosta Jiří Otta. Podle původních vizí měla hala stát v roce 2008, a Martina Sáblíková i trenér Novák se kvůli tomu do obce přestěhovali.

V roce 2009 hala stále nestála, ale starosta ujišťoval, že už má amerického investora, který zajistí potřebné prostředky. To se v dalších měsících opakovalo ještě několikrát, než na podzim 2010 příběh definitivně skončil.

„V české politice jsou samé kotrmelce,“ komentoval to odevzdaně trenér Novák.

O kotrmelcích v politice se posléze nejvíce ze všech přesvědčil premiér Nečas, po jehož spektakulárním konci za asistence policejního komanda se volby konaly ještě před další olympiádou.

V Soči Martina obhájila zlato na pětce, na trojce přidala stříbro a získala už svou pátou medaili.

A zase byla hvězdou, zase šla mezi politiky z ruky do ruky. Novou vládu sestavili Bohuslav Sobotka a Andrej Babiš a sport dostal společně se školstvím pod patronát Marcel Chládek. Dnes už trochu zapomenutá postava bývalého fotbalového rozhodčího se ráda nechávala vidět ve společnosti sportovců, kterým sliboval všechno možné. Země hospodářskou krizi překonala a opět začínala éra velkého rozhazování veřejných peněz.

Premiér Sobotka po návratu ze Soči Martině veřejně slíbil, že teď už to s tou halou vyjde, a tentokrát ji umístil do Nového města na Moravě, kde starostoval jeho spojenec z ČSSD Michal Šmarda.

Plánovaná hala pro Martinu Sáblíkovou, stejně jako snowboardová sjezdovka pro druhou olympijskou vítězku ze Soči Evu Samkovou, ale mezi poslanci při projednávání rozpočtu neprošly, protože ministr Chládek nedokázal vyjednat podporu.

Po olympiádě naslibují všichni všechno...

Myšlenka na halu v Novém Městě na Moravě se vracela i v dalších letech, jenže kauza Pelta- Kratochvílová, jejíž podstatou byly právě čachry se sportovními dotacemi v podání ministerské náměstkyně a vlivného sportovního šíbra, vyhodila všechny plány do vzduchu.

Stříbro z korejského Pchjongčchangu tak bylo první medailí, za kterou Martina Sáblíková nedostala budoucí příslib rychlobruslařské arény.

Myšlenka se vrátila až v roce 2019, kdy už byl premiérem Andrej Babiš a pod úřadem vlády vytvořil Národní sportovní agenturu, kterou řídil olympijský vítěz z Nagana Milan Hnilička. V ambiciózním Národním investičním plánu, který premiér představil, se počítalo i s rychlobruslařským snem.

Ani tento plán však nedospěl ani ke slavnostními výkopu. „Po olympiádě naslibují vždycky všichni všechno, nejen halu, ale potom to zase všechno usne a nic se neděje,“ vzpomínal s dvouletým odstupem trenér Novák.

Čtvrtá medailová olympiáda k Sáblíkové nepochybně znovu připoutá pozornost. Ale málokdo má v přijímání poct i naslouchání politickým slibům takovou průpravu.

Hvězda, které může být úplně jedno, co si kdo myslí o tom, co řekne.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných