-->

Ten, co posadil na zadek Sověty. Génius z výčepu Ladislav Přáda

04. 04. 202220:20
Ten, co posadil na zadek Sověty. Génius z výčepu Ladislav Přáda
foto: Koláž Jiří Zemen PrahaIN.cz. Foto: Dukla Praha/Ladislav Přáda, legenda Dukly Praha

Odmala kopal do míče, bylo to nadějný lvíče, pak objevil, co je výčep... Geniální fotbalová dylina Lavický, co se na Vyšehradě snaží nakopnout zpátky zničenou kariéru, bohužel není jen příběhem z dnešních časů. Fotbalových supertalentů utopených v chlastu pobíhalo po pražských hřištích povícero, ale asi nejvíce se odstrašující vyšehradské story blíží příběh Ladislava Přády. Kdyby jeho tělo už před lety nezničilo nezřízené pití, mohl fantom z Dukly dneska slavit devadesátku.

Největší legenda fotbalové Dukly? Asi byste, tak jako statistici, řekli Josef Masopust. Největší hračička, co na Julisce bavil diváky (teda těch pár stovek, co dorazilo)? Celkem bez debat Láďa Vízek. Obě kategorie měl ale potenciál ovládnout borec, který bohužel celý život kraloval hlavně svými ploty vypitých piv za večer.

 Jeho doménou byl pohyb s míčem. Kličky, sólíčka, pocem - kam deš, v tom Přáda přiváděl diváky do extáze a obránce do amoku.

Díky tomu je také hrdinou jedné z nejfantastičtějších legend českých fotbalových dějin. V roce 1954 jako nováček s Duklou (která se tehdy jmenovala ÚDA Praha, ale o pár měsíců později už dostane slavné jméno) jel na družbu socialistických fotbalistů přímo do Moskvy. V zápase proti místnímu Dynamu proti něm stál téměř celý sovětský nároďák, v čele se slavných brankářem Lvem Jašinem.

Jenže v průběhu zápasu se měla odehrát scéna, která ze sovětských reprezentantů udělala malé školáky. Přáda si vzal míč, prošel s ním celou obranou a nakonec po několika becích posadil na zadek i samotného Jašina. A jak tak stál s míčem před prázdnou brankou, nenapadlo jej nic lepšího, než zaklepat na tyčku, jestli může dál a až poté míč ležerně zasunul do sítě.

Televize tehdy ještě nevysílá, patrně ani v rádiu živá reportáž z Lužnik nebyla, ale po návratu výpravy příběh o zesměšnění Goliáše začne mezi fanoušky porobeného národa okamžitě žít svým životem. Nováčkovi v dresu vojenského týmu to okamžitě vytvoří statut legendy, kterou diváci milují.

Fotbalový novinář Jiří Macků báji o sólu zakončeném potupou Sovětů zpochybňuje. Přádův bratr Jiří ale ve své knize z roku 2014 tvrdil, že minimálně fotbalová část akce skutečně proběhla tak, jak praví legenda. Přáda si položil na zadek celou sovětskou obranu včetně slavného brankáře Jašina a balón uklízel do prázdné. Spor je pouze o to, zda akce jak z FIFY na playstationu skončila zaklepáním na tyč brány.

Bylo to v době nejhnusnějšího stalinismu kdy hokejové hvězdy za hospodské řeči rubaly uran a legendární Pepi Bican taky málem skončil v base, když se z něj ministr obrany a Gottwaldův zeť Alexej Čepička rozhodl udělat exemplární případ „buržoazní primadony“. V takové době zkusit totální výsměch přímo v Moskvě, to zní hodně šíleně. U kohokoliv jiného by tak asi fanoušci brali historku s rezervou, ale tohle byl Přáda, ten takové kousky prováděl i doma běžně.

Následující dva roky vyprodává stadiony, s vojenským týmem získá titul, v lize sází jeden gól za druhým, vládne i v reprezentaci a v Praze, stále ještě pamatující slavné časy Bicana s Kopeckým, je za krále.

Po dvou letech ale jeho kariéra v armádním klubu, který byl výkladní skříní režimu, skončí po opileckém extempore. V uniformě totálně namol na Štvanici začal legitimovat přítomné bruslaře. Popravdě- nebyl to první alkoholický incident tohoto příslušníka Československé lidové armády.

Rodák z Broumova u Plzně měl bohužel k pití predispozice už v genech. Jeho otec kvůli stejné zálibě početnou rodinu opustil a sám talentovaný fotbalista raději utekl z toxického prostředí k babičce do severočeských Trnovan. Odtud dostal nabídku do Liberce, kde v rámci svérázné komunistické reformy fotbalu zrovna místní klub Slavoj přeřadili do nejvyšší soutěže. Už z Liberce se poprvé dostal do reprezentace, o rok později přestoupil do Dukly, kde trenér Kolský zrovna stavěl velké mužstvo.

A útočník s až neuvěřitelnou kontrolou míče (podle pamětníků se většinou skutečně nedal zastavit jinak než faulem) se stal na dva roky hlavní hvězdou. Slavné časy Masopusta nebo Pluskala měly teprve přijít.

Tehdy měl pozdější nejlepší fotbalista Evropy, který rovněž pocházel z Ústecka a s Přádou se znali od mládeže, zcela jiné úkoly. „Dostávali jsme ho na starost, abychom věděli, kde je mimo trénink. Přesto se stalo, že zmizel v baru. Pomalu se to násobilo a násobilo. Je to škoda,“ vzpomínal po letech Josef Masopust.

Kde se Přáda objevil, tam končila nuda. Jak na fotbale, tak v hospodě. Někdy to i efektně spojil, traduje se i historka, jak už mnoho let po kariéře seděl na Spartě v první řadě, o přestávce dopil pivo, nadhodil si prázdný kelímek, začal s ním žonglovat a nadšení diváci na tribuně za ním mu počítali „nožičky“.

Fanoušci a jejich pozvánky na panáka, které nikdy nedokázal odmítnout, byly prý na počátku šikmé plochy, ze které se supertalentovaný forvard zřítil. Legendy hovoří o jeho příchodech z hospody rovnou na trénink, schovávání flašek a výplatách propitých za jednu noc.

Výborný harmonikář, zpěvák a vypravěč Přáda se po pár dalších pokusech o návrat na hřiště (které mají sestupnou trajektorii Brno- Hradec Králové- Příbram- Kutná Hora- Velký Borek) stal pitoreskní figurkou pražského hospodského folklóru, při debatách o fotbale prý ale dokázal přednášet nevídaně zasvěcené názory.

Ale jeho osobní život byl tak smutný, jako životy hospodských bavičů bývají. Věčně bez peněz, nějaký čas žil i jako bezdomovec, až v posledních letech života našel trochu klidu. Zničené tělo ale nevydrželo víc než třiašedesát let. Zemřel v prosinci 1995.

Za reprezentaci odehrál 11 zápasů, v nich vstřelil pět branek. Pro srovnání- nejlepší střelec samostatné české reprezentace Jan Koller potřeboval na svých 55 gólů 99 zápasů a druhý Milan Baroš na 41 zásahů 93 startů.

V lize Přáda nastřílel během pouhých 63 zápasů 48 branek. „Technicky vyspělý hráč, žonglér s míčem, jemnou sérii nevyzpytatelných kliček zakončoval překvapivou tvrdou střelou. Jeden z nejtalentovanějších útočníků poválečné éry,“ zhodnotil ho fotbalový historik Zdeněk Šálek.

Po pražských ligových trávnících běhala spousta borců, kteří s míčem uměli zázraky a taky se rádi napili. Ladislav Vízek, Jan Berger… Přáda ale bohužel ze všech nejvíc splňuje definici prochlastaného talentu.

Ale na druhou stranu - o kom jiném se vypráví, že posadil přímo v Moskvě na zadek celou sovětskou elitu?

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných