Uhranul republiku, mezi profíky přesto nešel. Pavel Drtil o tvrdé realitě v šipkách

ROZHOVOR: Amatérský šipkař Pavel Drtil, který vloni uhranul celou republiku svými skalpy nejlepších hráčů světa, v rozhovoru pro server PrahaIN.cz vysvětluje, proč se rozhodl ani nezkusit nakouknout mezi profesionály. Hovoří tak mimo jiné o temné stránce tohoto sportu, ve kterém se sice točí miliony liber, ale nic není tak jednoduché, jak vypadá.

Zkraje března vrcholil jeden z prvních majorů této sezony, UK Open. Spanilou jízdu tady předvedl patnáctý šipkař PDC Josh Rock. Dostal se až do semifinále, což je fantastický úspěch. Na televizních obrazovkách to sledovaly miliony lidí po celém světě. Češi a Slováci se možná zastavili a vzpomenuli: „Vždyť tohohle frajera vloni porazil Pavel Drtil!“. Ten amatérský šipkař, který na posledním Czech Darts Open odstartoval šipkovou mánii. Ani po téhle euforii se ale nakonec nezkusil stát šipkařem z povolání.

„Jo, díval jsem se na zápasy UK Open, hlavně na ty od poslední osmičky. Josh Rock většinu turnaje hrál moc hezky, až to semifinále mu nevyšlo,“ reaguje Pavel Drtil na aktuální dění v PDC. Vzpomínání na skalp Rocka? „Asi jsem to nějak nevnímal při sledování v televizi. Zkrátka se mnou hrál špatně, tak prohrál,“ je skromný.

Zážitek

Pavle, pojďme se ještě vrátit k Czech Darts Open, kde jsi kromě Joshe Rocka porazil také Joa Cullena. Byl to nejsilnější zážitek v životě?

Co se týče šipek, tak určitě ano. Když tam tři a půl tisíce lidí řve moje jméno a fandí, to je prostě masakr.

Tam byl i zajímavý příběh, jak jsi vlastně cestoval do Prahy bez oblečení.

Jel jsem hrát v pátek a spal jsem u kamaráda, tak jsem si vzal věci ještě na sobotu, a to by mělo stačit. Říkal jsem si, kdybych náhodou v pátek vyhrál, tak v sobotu prohraju a pojedu domů. Akorát jsem vyhrál ještě v sobotu a chtěl jsem jet pro oblečení domů, ale Pavel Korda mi nabídl ubytování na hotelu, kde spali všichni hráči. Přijal jsem to, abych ušetřil čas a jel jsem si koupit oblečení do Tesca (usmívá se).

Během tvých zápasů na Czech Darts Open kamera v publiku často zabírala jediného českého profi šipkaře Karla Sedláčka. Tvého velkého kamaráda. Sleduješ naopak i ty jeho cestu?

Sleduji všechny jeho hry. Často si píšeme a sem tam se i vidíme, i když teď už docela málo. Není moc čas. Ale už jsme si říkali, že za ním budu muset přijet i s dcerkou, něco podnikneme, blíží se hezké dny a bude co dělat i venku. Sledoval jsem jeho hru i teď, škoda, že na UK Open mu nevyšel hned první zápas, hrál prostě špatně, vůbec mu to nesedlo.

Karel na Q-School získal zpět profi kartu. Ty jsi po představení v Praze nepřemýšlel, že by ses zkusil dostat mezi profíky?

Přemýšlel. Nahoru, dolů, šlo mi to hlavou, nejdřív jo, pak ne, pak jo. Ale nakonec i z důvodu, že bych si na Q-School musel brát v práci týden dovolenou, jsem si nakonec řekl, že nepojedu. Pod představou všeho, jak by to třeba bylo, kdybych jednou profi hrál, tak vlastně nevím, jestli bych to vůbec chtěl.

Temná strana šipkařského profi sportu

Myslíš, že na to nejsi stavěný? Cestování a tak.

Myslím, že už mám takový věk, že mám radši klid a nemám rád takové to cestování po hotelech a že jsem prostě radši doma. Letiště, letadlo, hotel, hala, letiště, a nic vlastně. Nemám to moc rád. Chápu, že je to práce profíků, mně to občas nevadí, ale kdybych to měl absolvovat pořád dokola, tak nevím...

Spousta lidí možná neví, jak pro hráče na pomezí PDC je těžké shánět peníze na cestování, hotely, pak přijedou na turnaj, hned vypadnou a jsou vlastně v minusu. Můžeš to laikům v krátkosti popsat?

Právě kvůli tomu jsem se rozhodl tak, jak jsem se rozhodl. Ono to vypadá lehce, že člověk získá kartu a jde mezi profesionály, ale tak to není. Co vím, říkal mi to i Karel, tak kdo získá kartu, většinou se ho chytí nějaký manažer a ten se mu stará o letenky i ubytování, všechno mu dokonce i platí. Ale bere si třeba polovinu z výher. To je ale jen jedna stránka věci. Ten člověk musí přece z něčeho žít, a pokud nemá nějakou zavedenou firmu, která mu běží i bez něj, tak co si nevyhraje, nemá na život. To není sranda. Pokud nemá sponzory, ty mimochodem začínající šipkaři praktickou neseženou, tak je to asi hodně těžké. Já mám už mnoho závazků, tak z toho mám i trochu strach. Třeba opustit práci, protože Playerska (PDC Players Championship, pozn. red.) se odehrávají přes týden.

Budoucnost Pavla Drtila a šipek v Česku

Během toho normálně pracuješ. Kolik ale věnuješ tréninku?

Přiznám se, že od Czech Darts Open skoro netrénuji. Fakt skoro vůbec. Chvíli mě to ani nebavilo, tak v prosinci a lednu. Teď jsem nedávno jel na menší turnaj, docela mi to šlo, tak si říkám, že trochu začnu, protože v dubnu je mistrovství republiky v Příbrami, chtěl bych se účastnit. Abych tam nejel jen tak, tak bych měl potrénovat.

Ještě bych se chtěl zeptat, když jdete na pivo a ostatní tě tahají hrát šipky, jdeš? 

Skoro nikdy nejdu. Ani nechodím moc na pivo do hospod, kde šipky jsou. Když náhodou jdu, tak s kamarádem jdeme na tři, čtyři pivka a šipky neřešíme. A když někde jsem, tak si šipky určitě neberu. Nechci hrát. A když jdu hrát, tak prostě jdu hrát (usmívá se).

Šipky nabírají na popularitě, na to se ptát nebudu. Ale mluvíme o hospodách, tak se zeptám na ně. Zvyšuje se počet terčů v českých hospodách?

Já bych řekl, že přibývají. Pomalu se šíří, dělají se menší kluby, nebo se i do menších hospod dají čtyři terče, aby se tam mohly hrát regionální turnaje. Šíří se to. Jde to k lepšímu.

Může to produkovat nové talenty?

Určitě. V Česku už máme. Co jsem viděl, tak třeba mladík (Matyáš) Rejhon, je mu, myslím, osmnáct, vyhrál český pohár v Prostějově. Česko by mohlo produkovat talenty. A co vím, tak jedna dětská akademie je v Brně, druhá v Neratovicích, jde to vpřed.