Umět jazyk je extrémně důležité, má jasno nejlepší český badmintonista

ROZHOVOR: Nejlepší český badmintonista Jan Louda se společně s reprezentací chystá na mistrovství Evropy smíšených družstev v Baku. V rozhovoru pro server PrahaIN.cz vzpomíná na olympijskou zkušenost, komentuje novou sezonu, ale také rozebírá, jak je u sportovců důležitá jazyková vybavenost.

Honzo, máš za sebou olympiádu a často se říká, že z takových zkušeností sportovec čerpá hodně dlouho. Není to klišé?

Určitě to není klišé. Je to opravdu velká zkušenost. Když jsem tam byl, tak jsem si říkal, že to vlastně nebude zas tak rozdílné a bude to podobné jako na řadě světových šampionátů a dalších velkých turnajů. Ale nebylo. Ta atmosféra mě pohltila. Od prvního dne bylo v aréně vyprodáno a zkrátka jsem cítil takového ducha olympiády. Byla to tedy úplně jiná zkušenost, ze které mohu čerpat.

Vyprodáno v aréně je jedna věc. Tisíce, možná statisíce lidí vás ale sledovaly u televizních obrazovek. Cítíš, že se český badminton díky hojné účasti našich badmintonistů v Paříži nějak posunul? Respektive zájem o něj.

Věřím, že ano. Ale samozřejmě jde hlavně o to, jak s tím bude pracovat svaz a jak to bude prezentovat. My hráči se o to samozřejmě snažíme na sociálních sítích a dalších platformách, ale nejdůležitější je hlavně svaz a jednotlivé kluby, to oni dělají nábory dětí a marketingové věci. Nemohu tedy úplně posoudit, jak se zájem o badminton po olympiádě zvedl. I když věřím, že určitě ano.

S českou repre před sebou máte mistrovství Evropy smíšených družstev. To je zase něco jiného, necítíš tam větší tlak, když tam nejsi vyloženě za sebe?

Vnímám to jinak. Přesně, jak říkáš, člověk tam nejde bojovat jen za sebe, je to prakticky týmový sport. Bojujeme jako tým. Tyto akce mám obecně rád, líbí se mí vzájemné podporování týmu a že tam nejsme každý sám za sebe jako na většině akcí. Ale pod tlakem se necítím.

Předseda svazu nicméně vyhlásil útok na medaili. Jsi v klidu?

Ale ano, jsem v klidu. Řekl bych, že tam nejedeme úplně jako favoriti. Už jenom to, že jsme se kvalifikovali mezi osm týmů, je historickou událostí. Jsem rád, že to, že jsme v top osm v Evropě, je už vnímáno v badmintonové komunitě. To je super, že se můžeme řadit mezi velmoci jako Dánsko či Francie. Bude to extrémně náročné. Zvlášť proti Francii, tam těch šancí zcela upřímně asi nebude mnoho. Ale proti Nizozemsku a Německu jsou šance reálné, jde o to, jak je využijeme.

Zeptám se na trenéra. Česká reprezentace má aktuálně kouče z Malajsie

Je to určitě něco jiného. On má ale zkušenosti s evropským badmintonem a trénováním, protože oproti tomu asijskému je to odlišné. Je tam specifický přístup. Komunikace s ním je bezproblémová. On vnímá, že tady nemůže nastolit ten známý asijský dril a musí tady být taková zlatá střední cesta, jak se říká. Tréninky jsou hodně fyzicky náročné, jsou trochu delší, ale zároveň dobře ví, že nás nemůže zlikvidovat jako v Asii, kde je na jednu pozici připraveno x dalších hráčů. Spolupráce zatím probíhá velmi dobře.

Navážu na to, protože s trenérem komunikujete anglicky. Cizí jazyky u sportovců se teď stále častěji řeší třeba v souvislosti s bleskovými přestupy českých fotbalistů Kinského a Juráska do Anglie. Jak jsi na tom ty?

Já jsem k tomu veden odmala rodiči, mají totiž cestování kancelář, tak jsme v mém dětství hodně jezdili do zahraničí. Mamka umí perfektně anglicky, německy a já jsem odmala angličtinu trénoval. A od brzkého věku jsem začal jezdit na mezinárodní turnaje, tam člověk cítí potřebu, aby mohl komunikovat, že ten jazyk musí umět. Za mě je to extrémně důležitá věc. A když člověk neumí ani ten základní jazyk, angličtinu, tak mu to podle mě dokáže zkomplikovat cestu.

A další?

V Česku s tím nemají ani mladší hráči problém, minimálně se domluví. Tady s tím opravdu nevnímám žádný problém. U seniorů už vůbec, protože musíme komunikovat s trenérem, předtím jsme měli ještě španělského trenéra, takže jsme se domlouvali anglicky. To vlastně člověk mluví pomalu víc anglicky než česky. Umět jazyk je opravdu extrémně důležité.