foto: Z. Ledvina, se svolením/Zdeněk Ledvina
ROZHOVOR: Jaký je esport v akademickém prostředí? Proč se na toto odvětví dá nahlížet stejně jako na profesionální sporty typu fotbal, hokej, atletika? I na tohle odpovídá v rozhovoru pro server PrahaIN.cz místopředseda České asociace esportu Zdeněk Ledvina. Ten mimo jiné působí na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS) a pomáhá rozjíždět nové gymnázium se zaměřením na esport.
„V České asociaci esportu mám na starosti akademický esport a vzdělávání trenérů,“ přibližuje Zdeněk Ledvina svoji roli na úvod interview. Bývalý MMA zápasník si myslí, že v Česku pracujeme s trenéry esportu celkem rychle a dynamicky, na příchod nového odvětví jsme prý dokázali rychle reagovat.
„Asociace má nyní ucelený systém vzdělávání trenérů. Stejně jako ve standardních sportech: atletika, judo, fotbal... To je svým způsobem unikátní, protože ne všechny státy světa, dnes jich je ve světové asociaci asi 160, to mají. Jsme tedy na silné špici,“ vypráví člověk, který kvůli esportu procestoval takřka celý svět.
„Byl jsem v Japonsku, Koreji, Americe, ale i tady po Evropě, tyto státy se tomu věnují. A je vidět, že v akademickém prostředí ještě máme co dohánět. A nemyslím to v negativním slova smyslu, ale jsou prostě státy, kde jsou tomu víc otevření. Je pro ně přirozenější jít cestou moderních technologií, pak jsou státy, dám příklad na Litvě a Estonsku, jejichž vlády vidí v herním průmyslu obrovský potenciál a cestu jim trochu umetají. V Česku narážíme na to, zase dám příklad, kdy lokální olympijské výbory našich okolních zemí už pracují s esportem, v České republice jsou zatím jen první seznamovací schůzky, prostě to tady ze strany Českého olympijského výboru není tak vnímáno. Bohudík státy kolem nás na to reagují mnohem rychleji, snad to přijde i k nám.
Zdeňku, zeptám se vás konkrétně na působení trenéra v esportu. Řekl bych, že spousta lidí si to nedokáže představit.
Je strašně důležité si uvědomit a podívat se na sportovní hraní her jako na ekvivalent standardního sportu. Mluvím o fotbale, atletice, skutečně ti hráči i týmy musí absolvovat přípravu k zápasu. To znamená, že mají cyklování celého roku, jsou tam pomyslné vrcholy, turnaje, kvalifikace, tomu musí podřídit roční přípravu. Hráči nabírají nejen kvanta hodin hraní, ale zároveň analyzují soupeře a k tomu se musí rozvíjet fyzicky i mentálně. V Česku, stejně jako ve světě, mají nejúspěšnější profesionální týmy takové zázemí, že mají fyzioterapeuty, kondiční trenéry, výživové poradce, mentální kouče, je toho víc.
Na FTVS jste vedoucím oddělení esportu, tam to funguje jak?
Oficiálně se jmenujeme Centrum pro esport. Důvod, proč vzniklo, je jednak, že covid urychlil spoustu věcí směrem k online prostředí a zároveň jsme byli jako fakulta osloveni Českou asociací esportu, jestli bychom jim nepomohli se etablovat v českém sportovním prostředí. Dali jsme si cíl a podmínku k podepsání memoranda, že chceme kultivovat české esportovní prostředí, což v tomto ohledu znamená nastavit si systém vzdělávání, aby trenéři měli znalosti i v tom smyslu, že někdy méně je více, že když budete sedět patnáct hodin u počítače neznamená, že budete lepší hráč. A tím, že esport je už nyní olympijským, tak FTVS je k tomu nejblíž, testujeme tam i olympioniky z jiných sportů, absolventi jsou olympijskými vítězi, možná se to nezdá, ale propojuje se to a má to k sobě blízko.
Neodpustím si doplnit, že jako fakulta bereme esport jako prostředek, který využíváme k tomu, abychom rozhýbali ty, kteří se standardně nehýbou. Máme například kurz pro pedagogy tak, aby učitelé věděli, že pokud jejich studenti hrají nějakou konkrétní hru, nemusí to zákonitě znamenat, že je to špatné. Ale chceme, aby věděli, že jsou možnosti, jak se v gamingovém prostředí pohybovat a pracovat v něm. Vyzobáváme si z těch her konkrétní situace, které přenášíme do reálného života. Uvedu příklad, známá hra Fortnite, kterou hrají děti od 10 let, my tam využíváme některé standardní situace z hry a přenášíme je do tělesné výchovy. Dětem se ukáže video, co dělají ve hře, a jde se to zkusit v rámci tělocviku. I takhle se s tím dá pracovat.
Může to být za deset, dvacet let standard? Dnes nad tím ještě spousta lidí bude kroutit hlavou.
Sám za sebe vidím tu dynamičnost, a byl jsem i ve světě, tak si troufám tvrdit, že budoucnost není jen ve hrách, ale spíš v moderních technologiích, které se propisují do výuky standardně. Jsou to studentská portfolia, kdy jsou studenti trackováni na základě toho, jak si v online prostředí čtou, vyplňují některé cesty a tak dále. Je tam pak možnost v průběhu studia predikovat, jestli má student v něčem mezery, je to zkrátka trend, který k nám naštěstí přichází a pracuje s ním také nově vznikající Gymnázium a Sportovní gymnázium se zaměřením na esporty v Praze. Jsme si vědomi toho, funguje to takhle ve Velké Británii, že když vy máte něco rád, jste ve stavu flow, tak se vám lépe chápou další souvislosti. Máte třeba hudební výchovu a využíváte moderní technologie, třeba v té hudebce nebude zpívat Skákal pes přes oves, ale spíš skládat muziku pro obsah na sociální sítě či Youtube kanál, v tu chvíli lépe pochopíte tón C a další, než když budete jen koukat do knížky se starými písničkami. V tomto duchu je nastavené to gymnázium, které se bude v září otevírat.
Gymnázium se zaměřením na esporty? Jak to vzniklo?
Jako FTVS jsme byli osloveni nově vznikajícím gymnáziem, je to soukromý subjekt, což mu umožňuje dynamicky začlenit nové věci do své portfolia. Fakultou jsem byl propůjčen, abych jim tam pomohl nastavit některé odborné pilíře, na kterých to stojí. Kromě standardní výuky češtiny, matematiky, kde se ovšem využívají moderní technologie, jsou tam odborné předměty, které jsou rozděleny na tři sekce. Sportovní příprava, kdy se využívá zázemí FTVS, zaměřeno na sporty jako bouldering, MMA, street workout, parkour, ale i standardní míčové sporty. Zásadní je, možná to znáte, že ve chvíli, kdy skončíte gymnázium a nejdete na vysokou školu, tak to na trhu práce bývá problém. Tohle gymnázium nabízí, že od třetího ročníku je možné si ve vybraných sportech udělat licenci trenéra. Pak je tam další sekce: esport a moderní technologie. A tím, že fakulta těží, že má esportovou učebnu a studio, tak tam budou například předměty navázané na moderní technologie a e-port jako takový. Třetí sekcí je prevence a regenerace. To je silná stránka FTVS, budou tam předměty jako spánková hygiena, mentální hygiena, základy zdravého stravování. Když žáci přijdou na gymnázium do prvního ročníku, projdou si vstupními testy, kdy z toho vzejde jejich profil, jak na tom dotyčný žák je, co se týká studijních předpokladů, ale zároveň i skladby těla, jestli má nějaké svaly oslabené, zkrácené. Předmět základy zdravého stravování je bude učit, že když přijdou do krámu a vezmou si Tatranku či Red Bull, tak aby věděli, že v té Tatrance nejsou žádné bílkoviny, a pokud se ten den nehýbali, tak by si ji neměli dávat
Můžete to porovnat, jelikož máte zkušenosti s MMA. Je esport náročnější na psychiku?
Tím, že jsem pomáhal rozjíždět MMA i esport v Česku, tak, a teď mě prosím neberte za slovo, budu říkat sport nebo odvětví, vím, že velkou částí společnosti jsou tato odvětví vnímána negativně. Dotyční pak musí dokazovat společnosti, že jsou možná jiní, ale možná i lepší. To může být náročné. Esport je náročnější v tom, že je to pořád něco nového, prostředí je zároveň toxické a oproti jiným sportům, kde jsou samozřejmě mladí lidé, ale ve většině případů jsou vytažení do profi sportu někdy od osmnácti výše. U esportu to bývá klidně v patnácti, šestnácti letech, to bývají už na vrcholu. Pomyslný zenit končí ve chvíli, kdy jiní sportovci teprve začínají s kariérou. Esportovci logicky nemohou být v tak vysokém věku připravení na tlak něčeho, s čím jako společnost nemáme takovou zkušenost. Vnímám, že je důležité, abychom se o tom bavili a edukovali i rodiny hráčů jako celek.