foto: Jiří Zemen, PrahaIN.cz/Americký fotbal, ilustrační foto
ROZHOVOR: Česká asociace amerického fotbalu si v říjnu minulého roku zvolila nového předsedu. Po více než dvou dekádách vystřídal Filipa Hobzu Radim Kroulík, který nyní v rozhovoru pro server PrahaIN.cz mluví nejen o zákulisí tohoto sportu.
Filip Hobza byl v čele asociace snad šestadvacet let. Je kvůli tomu na vás vyšší tlak?
S Filipem pracujeme bok po boku asi jedenáct let. Když jsem v roce 2014 přišel do svazu pracovat, tak od té doby víceméně s Filipem ve dvou spolupracujeme. Tíha je v tom, že on to v americkém fotbale někam dotáhl, rozdíl mezi americkým fotbalem v Česku v devadesátých letech a teď, to je, jak se říká, prales versus sport, který je na úrovni podobně velkých sportů, které tady byly ještě před revolucí. Nesmíme uhnout z cesty, protože potenciál být ještě větší a populárnější pro fanoušky, hráče i média tam pořád je. Nesmí to zase spadnout dolů, abychom se vraceli do dřevěných a pralesních dob.
Kde tedy v současné chvíli americký fotbal tlačí bota?
Myslím si, že pro nás, jako sport, je strašně těžké, kolik lidí by ideálně bylo potřeba na to, aby klub byl funkční. Zažil jsem to sám v Pardubicích, kde jsem byl prezident klubu. Aby měl klub funkční mužský tým, který může být každoročně konkurenceschopný v mužské lize, a to nejen na jednu sezonu, protože na jednu sezonu se to nějak dá uplácat, ale pak se zjistí, že tenhle režim úplně není funkční. Nutností je mít funkční mládež, která bude generovat hráče, co budou hlavní kádr doplňovat. Tam nás nejvíc tlačí bota. Týmy jsou schopné organizovat činnost v rámci mužské soutěže, ať už Vysočina, Ostrava, Plzeň, to jsou velmi dobře etablované týmy a ví, jak to dělat, ale dochází jim síly a prostředky na to, aby měly funkční mládežnický program, který jim bude generovat hráče do mužů. Bohužel se nám stává, že někde vylítne tým, funkční v nejvyšší lize, ale brzy mu dojde dech, protože nemá zázemí. Často to není vidět, tým jede na euforii, že se jim daří, ale pak to brzy skončí.
Takových příkladů je asi víc.
V Pardubicích jsme to tak měli. Měli jsme velmi dobrou juniorku, dokonce jsme byli mistry republiky. Ten tým pak byl schopen v mužském týmu hrát velkou roli. Zahráli jsme si dokonce semifinále Snapbacks ligy. Přišel covid, najednou zmizela energie mít mládež a dojížděli jsme s mužským týmem. Nakonec jsme se sami rozhodli, že sestoupíme, aniž bychom výsledkově museli. Organizačně nás zkrátka doběhla malá hráčská základna a málo lidí na práci kolem.
Chybí tedy i zaměstnanci?
To je strašně důležité. Není to vidět zvenčí, ale je potřeba množství trenérů na tým, ale také množství lidí, kteří nemají nic moc společného s fotbalovou stránkou, spíš taková organizační činnost, náborová, dotační, tyhle všechny věci. Když se na to koukneme, kolik by toho ten klub potřeboval, je toho strašně moc. On to ale dělá jeden člověk ve volné chvíli v sobotu o půlnoci. Takhle to nejde. Tudíž bychom potřebovali, jako má svaz aktuálně čtyři full time pracovníky, něco podobného i do klubů.
To ale asi není z hlediska financí příliš reálné.
Není. Kdyby to bylo tak jednoduché, tak už to tak je. Víme, že asi nikdy, co se týká hráčů, nebudeme profesionálním sportem. Mít padesát placených hráčů je nereálné. Ale mít aspoň jednoho placeného člověka. Tím začít. Možná ani ne hned na full time, ale aby měl třeba poloviční úvazek. Abychom věděli, že je tady člověk, co má každý týden poměrně slušnou časovou dotaci věnovat se všemu okolo. Pokud se nám to nějakým způsobem podaří nastartovat, tak pak můžeme přemýšlet o tom, že kluby budou mít dobré základy, aby se nám nestávalo, že skončí sezona a oni řeknou, že jdou z první ligy dolů, protože to už nezvládají. To se děje. Naopak z druhé ligy nechtějí nahoru, protože se toho bojí. Všechno to vychází z toho, že základy klubů jsou velmi vratké. Kdyby v každém klubu jednoho člověka přejel autobus, tak v podstatě končí. Visí to na jednom člověku, a to nás asi teď tlačí nejvíc.
Takové věci určitě neřeší Prague Lions, kteří i v další sezoně budou hrát nejprestižnější evropskou soutěž ELF. Jakým úhlem pohledu na to nahlížíte vy? Je to pro českou ligu ztráta, nebo to berete jako skvělou propagaci Česka v Evropě?
Je potřeba říct, jakým směrem se na to chceme dívat. Škarohlídi řeknou, že je to velká ztráta, protože nemáme pražský tým v nejvyšší lize, nejlepší hráči z ligy nám tam odchází, lze na tom tedy hledat negativa. Za mě se ale mají hledat spíš pozitiva a příležitosti. Příležitost je taková, že tady máme zástupce ve velmi prestižní evropské lize, která by zároveň měla být schopná generovat hráče na vysoké úrovní, kteří by měli hrát v národním týmu, tam nám pomůžou, reprezentace bude lepší, už vloni tam bylo mnoho hráčů z Prague Lions. Další příležitostí je, že oni se mohou vracet do původních klubů. Možná ne z pozice hráčů. Ona taková teorie, že hráč přejde z Ostravy do Lions, tam se zlepší a vrátí se, moc nefunguje. Hráči jsou většinou fyzicky či mentálně trochu zlomení, ale mohou určitě přenášet zkušenosti jako trenéři či funkcionáři, zkrátka to přenášet dál. A hlavně prestiž ligy je i v českých médiích slyšet, což může zvýšit celou popularitu sportu u nás. Já se na to snažím nahlížet tímto způsobem, byť jako bývalý klubový zástupce vím, že když tři, čtyři elitní hráči odejdou do Lions, tak je to nepříjemné. Teď ale aspoň funguje systém odstupného. V minulosti, když odešel nejlepší hráč za nula, tak to bolelo a kluby to demotivovalo. To se nám podařilo trochu změnit, na naší úroveň jsou odstupné poměrně slušné.
Ještě k těm Lions, takový přístup jako vy asi nemají všichni, že?
Jsou lidi, co v tomto směru hledají jen totální hate. Říkají, že to ničí fotbal. Ale tento náhled, co se týká Evropy, má většina svazů. Když jsme měli kongres mezinárodní organizace, tudíž všechny státy, co tam jsou zastoupené, tak oni odevzdaně řekli, že se s ELFem i týmy nedá domluvit a v podstatě se čeká na to, až zbankrotují. To je v podstatě neoficiální plán většiny svazů v Evropě. My jsme si s Lions řekli, že to zkusíme jinak, protože tohle není úplně produktivní systém. Zatím je to funkční.
A co tuzemská liga? Pamatuji si, že Filip Hobza rád dával srovnání návštěvnosti s florbalem, že ho prý americký fotbal překonává.
Co se týká návštěvnosti, tak v tom velkou roli hrají hlavně kluby. Je potřeba vyzdvihnout Nitru a Znojmo, dlouhodobě pracují na tom, aby lidi chodili na jejich zápasy, to oni nám zvedají návštěvnost. To samé v Bratislavě. V lize je několik týmů, které ukazují cestu, že na stadionech lze mít 800 a víc lidí. Věřím, že postupně se tohle povede napříč celou ligu a rozdíl v tom, jestli se přijede tam nebo tam nebude. Že jednou budete na obrovském stadionu a podruhé na poli. Za ty podmínky ale kluby někdy nemohou. Že má Nitra stadion je skvělé, ale je otázkou, do jaké míry je to štěstí, že jsou ve správný čas na správném místě a ve správném městě. Třeba pro Brno je takřka neřešitelný problém sehnat stadion, to samé Plzeň. Stadiony buďto fyzicky neexistují, nebo je tam lidi, co to mají na starost, nechtějí pustit. Řešili jsme to v Pardubicích, kde se postavil nový stadion. Je jedno, jakou částku jim nabídnete, prostě vás tam nepustí. S tímhle bojujeme, ale co se týká popularity, tak věřím také v televizní obsah, který má potenciál, že se na to mohou dívat lidi mimo komunitu. Ačkoli nás jeden televizní zápas stojí sta tisíce, tak je to pořád investice, věříme, že se nám vyplatí. A zároveň je to obsah, na který jsme schopni vázat partnery, spojení je jednoznačné, oni nám dají za reklamu v televizi mnohem víc, než kdybychom řekli, že chceme podpořit kluby v rozvoji, což je fajn, ale partneři na to neslyší, takže prostředky na tyto činnosti zkrátka bereme jinde.