foto: PrahaIN.cz/Zubní ordinace, ilustrační foto
O nedostatku zubařů a o tom, že řada lidí nemá svého zubního lékaře, naše redakce psala již několikrát. Takoví pacienti často vyhledávají pomoc na pohotovostech, kde sice od bolesti pomohou, z dlouhodobého hlediska ale pacientův chrup trpí. Výjimkou pak nejsou ani lidé, kteří se poprvé registrují u zubaře až po čtyřiceti letech svého života.
Právě s takovým pacientem se setkala zubní lékařka, se kterou naše redakce hovořila. Ačkoliv nové pacienty nepřijímá již několik let, občas udělá výjimku. Většinou jde o známé rodinných příslušníků nebo dobrých přátel. „Už jsem ale na maximu svých kapacit. Když samozřejmě někdo potřebuje ošetřit nebo rychle ulevit od bolesti, tak pomohu, ale nově registruji opravdu jen výjimečně. Jsou to jednotky pacientů za celý rok,“ popisuje.
Výjimku udělala i teď, kdy šlo o rodinného příslušníka. „Byl to přítel mé sestry, jsou spolu už déle než rok, jasně, že jsem ho znala, o zubech jsme se ale nikdy nebavili. Samozřejmě jsem i viděla, v jakém je má stavu, nic jsem ale neříkala. Když mi sestra volala, že její přítel přes noc otekl a má bolesti, ujala jsem se ho,“ líčí.
Ve 47 letech první zubař
Když se detailně podívala na jeho chrup, byla překvapená, v jak špatném stavu je. „Zaregistrovala jsem ho a pomalu jsme začali dávat zuby zase do pořádku. Styděl se za ně,“ zmiňuje. Když se ho ptala, u jakého lékaře je registrován, byla doslova šokována, že nikde a nikdy ani nebyl. „Je mu 47 let. Chápete, že ve 47 letech ještě nikdy neměl zubaře? Když měl bolest, vždycky mu pomohli na pohotovosti. Jemu stačilo, že ho zub nebolí a dál už to neřešil. Když se jednou objednal na soukromou kliniku, z částky, za kterou by mu dali ústní dutinu dohromady, se mu protočily panenky a raději odešel,“ popisuje lékařka.
„Měl zubní kámen, několik kazů, včetně těch mezizubních, po extrahovaných zubech na pohotovosti mu také zůstalo několik kořenů, které by tam ale správně vůbec být neměly,“ uvedla lékařka. Na to, jakou péči svým zubům věnoval, to ale prý mohlo být ještě horší.
„Pohotovosti vyřeší akutní bolesti, neposkytnou ale definitivní ošetření. Hlavně také neřeší běžné zákroky,“ zmiňuje lékařka.
Naše redakce telefonicky obvolala několik lékařů s dotazem, zda pacienti, kteří nemají desítky let svého zubního lékaře a své problémy řeší na pohotovosti, jsou výjimkou. Pro nás překvapivě většina odpověděla, že jde o běžný jev.
15 až 20 procent lidí si zuby nečistí
Na podobnou situaci upozorňuje také prezident České stomatologické komory Roman Šmucler.
„My pacienty, kteří „nemají svého stomatologa“ a chodí jen na pohotovosti nebo ke stomatologům na pohotovostní návštěvy v pracovní době, známe do jednoho přes rodná čísla. Pojišťovny je evidují po obcích, ale nemohu jejich čísla dát. Možná by je daly pojišťovny. Vůbec to není o tom, že nejsou stomatologové, konečně řada z nich je i registrovaných, ale chodí jen na pohotovost. Celá řada lidí se v Česku bojí a jde jen, když je zle (plod hodně dětských prohlídek za socialismu) a spousta z nich se za svoje zuby stydí. Moc dobře ví, že si je nečistí. Někdo je přemlouvá. Já osobně nikoli, mám jich u sebe několik týdně. Řeším s nimi urgentní stavy. Vyřešíme, ale o prohlídku nebo celkovou rekonstrukci nemají zájem. Tak to prostě je, v zemi, kde si zhruba 15 až 20 procent lidí prakticky nečistí zuby a zhruba 20 procent má silný strach ze stomatologa daný „obdivovaným“ socialistickým systémem. Občas někoho přemluvím, ale na termín nedojde. Všem kolem ale říká: „Nemohu najít stomatologa“. Popravdě, když nepřijde pěti stomatologům v okrese na hodinovou návštěvu, tak ho fakt špatně hledá. Do jisté míry za to nemohou, ale to je stejné s mnoha obézními či alkoholiky,“ uvedl pro PrahaIN.cz Roman Šmucler.