Čeká nás očkování proti opičím neštovicím?

Evropou se začínají šířit opičí neštovice. Výskyt tohoto onemocnění hlásí již 11 zemí starého kontinentu. V neděli bylo podezření z nákazy potvrzeno v rakouské Vídni, Belgie se pak stala prvním státem na světě, který pro nakažené nařídil povinnou 21denní karanténu.

První případ opičích neštovic Evropa zaznamenala 7. května, a to ve Velké Británii. Britové aktuálně doporučují izolaci i pro kontakty. Zároveň však uklidňují, že riziko nákazy pro širší veřejnost je extrémně malé.

V těchto dnech se již opičí neštovice stačily rozšířit, kromě již zmíněných států, také do Nizozemska, Švédska, Německa, Švýcarska, Itálie, Španělska, Portugalska a Francie.

Nákaza se však vyskytla také ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii a Izraeli. Opičí neštovice patří do stejné skupiny jako černé (pravé) neštovice a mezi jejich příznaky patří výrazná hrbolatá vyrážka, horečka a bolesti svalů a hlavy.

Účinnost nejistá

Podle virologa Jiřího Černého z České zemědělské univerzity by člověka před nákazou mohlo teoreticky ochránit očkování proti pravým neštovicím. To však skončilo v roce 1980, kdy se tuto chorobu podařilo celosvětově vymýtit. Dle názoru Černého lidé narozeni před tímto rokem očkováni jsou, otázkou však je, jak účinné bude očkování po tak dlouhé době.

Nyní se očkuje pouze proti planým neštovicím. Tato vakcína však na opičí variantu nemá žádný vliv, neboť se nejedná o příbuzný virus. Evropská agentura pro kontrolu infekčních nemocí aktuálně zvažuje, že by proti pravým neštovicím začala znovu očkovat alespoň rizikové skupiny lidí.

Očkování bylo a zřejmě ještě bude stěžejním faktorem v boji proti covidové pandemii. Stalo se také tématem, které u nás do značné míry rozdělovalo společnost. V blízké budoucnosti není vyloučeno, že se stane diskutovaným bodem očkování proti opičím neštovicím. Připomeňme si, proti jakým druhům onemocnění se v Česku vlastně očkujeme.

Povinná očkování

Mezi pravidelná očkování dětí od 9. týdne do 11. roku věku podle vyhlášky o očkování proti infekčním nemocem patří očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemmophilus influenzae B, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B. Dále potom proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. U rizikových dětí ale také proti tuberkulóze.

Očkování probíhají u praktického lékaře pro děti a dorost, a to podle očkovacího kalendáře v termínech stanovených vyhláškou.

Mezi nepovinná očkování od 9. týdne do 14. roku věku patří proti lidským papilomavirům, planým neštovicím, pneumokokové infekci, rotavirové infekci. Vůbec poprvé se v českých zemích začalo očkovat v roce 1821, a to proti pravým neštovicím.

Pomyslný kruh se tedy uzavírá. Právě tento druh očkování by totiž, jak už bylo uvedeno, mohl fungovat jako ochranu před opičími neštovicemi. Ty jsou údajně méně smrtelné než pravé neštovice. Smrtnost je zde přibližně 3,6 procenta. Podle odborníků dochází k přenosu z člověka na člověka zejména prostřednictvím kapének. Mezi další způsoby přenosu patří přímý kontakt s tělními tekutinami či infekčními lézemi či nepřímý kontakt s materiálem lézí, například prostřednictvím kontaminovaného oblečení nebo prádla.