Čekání u lékaře může být zábavné. Zejména na očním

REPORTÁŽ: Nemocnice jsou tradičně spojovány spíše s nepříjemnými pocity. Jejich návštěvy většinou nejsou příliš oblíbené, čekání bývá dlouhé a strach ze špatných výsledků nepříjemný. Posezení v čekárně může být ale občas i poměrně zábavným sledem událostí, jak jsme se sami přesvědčili.

Do ordinace očního lékaře jsme se vydali na preventivní kontrolu. Čekalo nás nejprve vyšetření krátkozrakosti, tedy tradiční čtení písmenek z tabule, rozkapání očí pro zvětšení zornic a následná kontrola očního pozadí.

Nevýhodou, ale v našem případě vlastně i trochu výhodou, tohoto vyšetření je, že po úvodní kontrole a aplikaci speciálních kapek, je třeba v čekárně strávit nějaký čas se zavřenýma očima. V našem případě šlo asi o 40 minut. Za tuto dobu jsme stihli zažít mnoho životních příběhů a rozhodně jsme se nenudili.

Sejít se v čekárně není vždy jedodnuché

Nejprve upoutala naši pozornost žena, která se snažila s někým sejít. Do telefonu polopaticky vysvětlovala, kde se nachází a jak ji má člověk na druhé straně hovoru najít. Celá čekárna tak napjatě čekala, jestli se žena se svým protějškem nakonec sejde. „Máš být na očním, v druhé čekárně!“ opakovala naštvaně několikrát do telefonu. Nakonec se dohoda podařila.

K lékaři přišla i seniorka, která se hned ve dveřích chlubila, že zítra oslavuje osmdesáté narozeniny. K tomuto jubileu jí několik zaměstnanců popřálo vše nejlepší, a vzhledem k místu, kde jsme se zrovna nacházeli, také samozřejmě zdravíčko.

Sestry jsou podpora a generál v jednom

Hold musíme vzdát samozřejmě sestrám. Po oddělení se jich pohybovalo poměrně dost a musíme uznat, že jejich povolání není rozhodně jednoduché. Pacientům slouží jako psychická i fyzická podpora, radí kam jít, provádějí některá vyšetření, vyřizují kartotéku a navíc volají další na řadě.

Zároveň v nich musí být i špetka generálství. To bylo patrné vždy, když do ordinace vstoupil další pacient. Ještě se za ním ani nezavřely dveře a už se ozývalo: „Věci doleva, vy doprava!“ popřípadě: „Tady si sedněte a čekejte.“

Sestry se postaraly i o zábavu

Líbila se nám i situace, kdy sestra napomenula jednoho z dalších čekajících pacientů. Stejně jako my měl rozkapané oči, které měly být zavřené. Nejspíš ale přesto koukal, což sestře při cestě kolem neušlo a nezapomněla pána upozornit. „Oči zavřít!“ ozvalo se.

O zábavu se pak jedna ze sester postarala, když z plných plic zakřičela na celou chodbu jméno pacienta. Ten přitom stál přímo před ní a úlekem úplně nadskočil. Stejně jako zbytek osazenstva čekárny. „No, alespoň jste mě dobře slyšel,“ smála se pak sestra, než vzala pacienta dál.

Pak už jsme byli zavoláni k vyšetření. Skoro to až zamrzelo, protože čekání bylo vlastně poměrně zábavné. Obzvláště naslepo, s rozkapanýma očima. Nemůžeme říci, že návštěvu lékaře doporučujeme. Přeci jen to není zas tak příjemný zážitek. Ale když už k lékaři člověk musí, je příjemné, že v čekárně občas není nouze o zábavné a zajímavé příběhy.