foto: Jan Svoboda, PrahaIN.cz/Sportoviště, ilustrační foto
Důsledkem moderního životního stylu a vnějších tlaků naplňovat očekávání společnosti člověk snadno ztratí kontakt se svými duchovními zdroji. Meditace a různá relaxační cvičení jsou jistě skvělými prostředky ke zklidnění, lepší koncentraci a zvládání stresu, ne všichni jsou ovšem schopni je ovládnout na takové úrovni, aby se pro ně stali skutečně funkční.
Pohyb má moc sjednotit dualitu duše a těla v jednotnou sílu a zasadit ji do přítomného okamžiku. Může být tedy cestou k tomu, abychom osvobodili svou mysl od negativních schémat, lépe se soustředili a nalezli odpovědi. Největší přínos má jakékoliv cvičení ve chvíli, kdy se vykonává pohyb čistě pro pohyb a radost z něj.
Myšlenky na to, jakou rychlostí běžíme, kolik kilometrů ujdeme či jak u toho vypadáme, jsou naším nepřítelem. Nezáleží na tom, jakou fyzickou činnost zvolíme, ale jakmile si plně uvědomíme své tělo, začneme vnímat své okolí a zapojíme do hry všechny smysly, přepneme svou mysl z centra logického uvažování do sféry kreativity, která sídlí v pravé mozkové hemisféře.
Pravá hemisféra myslí v obrazech a učí se kineticky prostřednictví pohybu a je pro ni podstatný přítomný okamžik. Informace proudí dovnitř jako souběžné toky energie, přichází současně ze všech smyslových orgánů a vytváří obraz toho, jak přítomný okamžik vypadá. Velmi často se pak v takových chvílích, kdy už se nesoustředíme sami na sebe a své ego, dostaví odpovědi na otázky, které nás velmi tíží. Nalezneme schopnost dívat se na život z větší perspektivy.
Pohyb má moc sjednotit dualitu duše a těla v jednotnou sílu a zasadit ji do přítomného okamžiku.
|
Naše tělo samo ví, jak se má správně hýbat, přesto už svou přirozenost pod nánosy špatných návyků potlačilo. Naučíme-li se opět naslouchat základním instinktům, pohyb pro nás bude osvobozením a zároveň se v něm budeme nejvíce zlepšovat.
Mé tělo je dům se světly
Stejně jako hudebníci se snaží vždy co nejlépe naladit svůj nástroj, i my všichni bychom měli stále prohlubovat uvědomění vlastního tělesna. Doktor Eric Franklin v jedné ze svých knih píše, že být doma ve svém těle znamená cítit se pohodlně a pohybovat se s lehkostí. Pokud jsme doma jen částečně, je to, jakoby by byly rozsvícené jen některé místnosti, zatímco v ostatních by byla tma.
Jak to tedy udělat, abychom si byli vědomi vlastního těla? Franklin vyzývá své posluchače k imaginaci, aby představili si své tělo jako dům, ve kterém zažehnou všechna světla a učiní tak každý jeden pokoj lépe viditelný. Pocit rozpínajících se hřejivých paprsků pak prostoupí celým tělem a rozproudí v něm energii.
Uzemnění
Pro lepší porozumění kvality pohybu pomáhá používat svůj vnitřní zrak, naučit se skenovat svou tělesnou schránku a cítit její objem, rozsah a působení v prostoru. Zákony fyziky říkají, že gravitační síla Země na nás působí stejnou silou, která se rovná naší váze. Pocítit vlastní váhu rozhodně neznamená kolabovat k zemi, ale naopak získat délku, uvolnit veškeré svaly a nechat je volně spočinout na kostře.
Stejně jako hudebníci se snaží vždy co nejlépe naladit svůj nástroj, i my všichni bychom měli stále prohlubovat uvědomění vlastního tělesna.
|
Zkuste zvednout ruce nad hlavu a cítit váhu paží, jak spočívá na ramenou. Váhu ramen a paží, jak spočívá na hrudním koši. Hrudní koš, ramena a paže na pánvi. Pánev, hrudní koš, ramena a paže na kolenou a nakonec součet celé váhy na chodidlech. Touto cestou dojdeme k jakémusi uzemnění a začneme se hýbat s co možná nejmenším odporem protichůdných sil.
Uvolnění s molekulami
Velmi zajímavá je také idea dívat se na lidské tělo jako na molekulární masu. Molekuly se nachází v každé části těla a pohybují se či vibrují, i když stojíme klidně. V tomto momentu už ztuhlost více neexistuje, neboť molekulární vibrace se šíří celým naším tělem za každé situace.
Tato abstraktní představa projde nervovým nastavením a dá signál muskulatuře, aby změnila své současné nastavení. Lze tak uvolnit svalové přepětí a vnímat tělo jako celek nehledě na druh pohybu.
Pohyb také propojí mysl s tělem
Taktéž fyzická aktivita vykonávaná v přírodě pomáhá k uvědomování si vlastního těla, jelikož přináší mnoho benefitů v podobě široké škály smyslových vjemů, kterým se nám zde přirozeně dostává, a tím rozvíjí senzorické cítění.
Zejména v letních měsících si dopřávejte co nejvíce času stráveného v lese, parku nebo třeba i na zahradě. Poslouchejte, dotýkejte se, uvědomte si vítr čechrající vaše vlasy, teplé doteky slunce na kůži, dovolme přírodě, aby ve vás opět probudila základní instinkty.
Pokud se cítíme vyčerpaní a nemotivovaní, je daleko lepší volbou jít na procházku, nežli si dát nějakou sladkost, po které jsme kvůli velkému přílivu rychlých cukrů posléze více unaveni a zhorší se nám koncentrace. Naopak díky pohybu se v našem těle vytváří endorfin – hormon štěstí a redukuje se hladina serotoninu – stresového hormonu a mozek je připraven na další práci.
Jakmile propojíme svou mysl s tělem, zakusíme nového vědomí a budeme schopni vykonávat jakýkoliv pohyb s větší lehkostí, efektivitou a snad i radostí. Dostaneme se do stavu jakési pohybové meditace. Vědomé cvičení nám pomůže překonat odpor mysli a přesvědčení, že něco nezvládneme. Naučíme se cítit uspokojení z plnění drobných úkolů. Nabydeme pocitu fyzické i duševní síly a svobody.
Autorka textu: Veronika Kolomazníková
PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci…
Psali jsme
ROZHOVOR Barbara Miller patří k vzácnému druhu vědců, kteří mají vzdělání jak v exaktních vědách, tak ve „standardní“, ale i „alternativní“…
Psali jsme
Psychosomatika je způsob myšlení, kdy uvažujeme o duši a těle jako o celku. Tento způsob myšlení je vlastní například tradiční čínské, nebo…