Čmeláky lze chovat i na balkoně. Odborník popisuje jejich skutečný význam

ROZHOVOR: Nebýt čmeláků, zdražily by lesní plody, zejména borůvky, protože by jich bylo mnohem méně. Ze stejného důvodu si sadaři pořizují takzvané čmelíny. Jako opylovači totiž čmeláci zvyšují výnosy. Jakub Černý, který se chovem čmeláků zabývá profesionálně, v rozhovoru pro PrahaIN.cz říká, že si lidé tyto hmyzí pomocníky natolik zamilovali, že je chovají jako mazlíčky. Podobně jako včely mají podle jeho slov i čmeláci terapeutické účinky na lidskou psychiku.

Kdy jste se začal obšírněji zabývat chovem čmeláků?

Začalo to hned poté, co jsme se se ženou přestěhovali z Prahy do rodinného domu. Tak nějak mě čmeláci vždycky lákali a říkal jsem si, že včely chová každý, ale chovat čmeláky, to je něco jiného. Pak jsem zjistil, že už se to běžně dělá a že je to poměrně jednoduché. Dokonce tak jednoduché, že jsem je mohl chovat už v Praze na balkoně. Začal jsem tedy s prvním čmelínem a do měsíce jsem měl už čtyři. Potom to dál rostlo, dnes jich mám dvanáct.

Můžete čtenářům přiblížit život čmeláka v průběhu roku?

Čmeláci mají poměrně krátký život. Samečci se štěstím dožijí jednoho měsíce, dělnice maximálně tří. Trochu delší život mají jen matky, tedy královny zakládající hnízda. Ty jsou jediné, které přežijí zimu. Na jaře se probudí a zakládají nové kolonie. Jakmile kolonie v létě odchová nové matky, zakladatelka už obvykle bývá mrtvá. Život matky je poměrně těžký. Po narození vyletí ven, spáří se a pak se vydatně nakrmí, až téměř nemůže létat, a zahrabe se do země. Takto může přečkat klidně i sedm měsíců a déle.

Když ji na jaře probudí dostatečné prohřátí země, budí se. Nejdříve se po dlouhém spánku opět nakrmí a pak si najde místo pro hnízdo. Ze začátku je na všechno sama: létá pro potravu, buduje voskové dílo a zahřívá svá vajíčka a larvy. Po zhruba 25 dnech se vylíhnou první dělnice, velké jako mouchy, a matka pak po pár dnech zůstane trvale v hnízdě, potravu už nosí dělnice. A takto buduje a klade, než umře – v lepším případě stářím, v horším ji mohou zabít i vzbouřené dělnice.

Jaké jsou druhy čmeláků a jak se liší jejich život? Předpokládám, že se nějak specializují…

V Česku se vyskytovalo celkem 30 druhů čmeláků, do čehož se počítají i pačmeláci, což je druh čmeláka, který nemá dělnice, a proto musí přebírat dělnice hostitelského druhu, aby chovaly jeho potomky. Některé z těchto druhů už ale vymřely, případně jsou na pokraji vyhynutí. Druhy se liší hlavně vzhledem, velikostí kolonie, délkou života, dobou, kdy se budí jejich matky a potravními preferencemi.

Často si přečtete, že čmeláci jsou velmi odolní vůči chladu a dokážou létat, i když mrzne. To obecně víceméně platí pro všechny druhy, ale mnoho z nich ve skutečnosti v takových teplotách nelétá, nebo jen s velkými obtížemi. Vylétají až tehdy, když je venku třeba nad 10 až 15 stupňů Celsia, podobně jako běžná včela medonosná.

Jaký je význam čmeláků? Když vykvetou brusnice, borůvky a jiné lesní byliny a rostliny, v lese to vyloženě hučí. Kdyby nebyli čmeláci, ubylo by třeba borůvek?

Čmelák má oproti všem ostatním opylovačům jeden podstatný rozdíl. Tím je variabilita velikosti těla. Zatímco matka má často přes dva centimetry, dělnice mohou být malé jako moucha domácí. Na velikosti těla ale závisí i délka jejich jazyka. Ta určuje, z jakých květů jsou schopni získat potravu. Právě tahle variabilita způsobuje, že jedinci různých velikostí navštěvují a jsou schopni opylovat různé druhy květů. Díky tomu patří čmeláci k velkým podporovatelům biodiverzity rostlin.

Jejich schopnost opylovat se ale využívá i v zemědělství. Právě borůvky jsou příkladem plodiny, u které nasazení čmeláků výrazně zvyšuje výnosy. Čmeláci dnes patří k běžným a poměrně levným způsobům, jak sadaři zvyšují úrodu. A zdaleka nejde jen o borůvky. Čmeláci zemní, kteří se na tento účel používají nejčastěji, jsou navíc velmi efektivní při jarním opylování. Na rozdíl od včel totiž létají prakticky v každém počasí.

Může se stát, že když je v dubnu nepříznivé počasí, včely vyletí třeba jen na dva dny, zatímco čmeláci létají po většinu měsíce. Je to tím, že mají doslova zabudované topení. Vibracemi svalů si dokážou zahřát hruď a pak létají klidně i v mrazu.

Jaké jsou ještě výhody chovu čmeláků? Proč by někdo měl do nákupu čmelínů vlastně investovat?

Když pomineme zmíněné sadaře, čmeláky hodně využívají pro zlepšení úrody i běžní zahrádkáři. Pro spoustu lidí jsou to ale hlavně domácí mazlíčci. Mnozí do toho jdou ze začátku kvůli opylování nebo jako pomoc přírodě, ale pak se od nich už nedokážou odtrhnout. Řekl bych, že jejich pozorování má velmi příznivé terapeutické účinky na psychiku. Zároveň se lidé učí o životě čmeláků a zjišťují spoustu věcí, které dřív nevěděli.

Často si pak uvědomí třeba i to, že po čmelácích chtějí, aby jim opylovali ovoce, ale později zjistí, že ve chvíli, kdy čmeláci vychovávají nové matky a ovoce už odkvetlo, pro ně není dost potravy. A právě tehdy pochopí, proč je čmeláků tak málo.

Kdo si vybavení pro chov čmeláků nejčastěji pořizuje?

V drtivé většině jsou to úplně běžní lidé. Pokud jde o zemědělce, ti si spíš kupují oddělky a rozvinutá hnízda z laboratoří. Podporu sadů ale lze dělat i bez toho, s pomocí přírodních čmeláků, jejich vhodnou podporou přímo na stanovišti. To ale zatím ví a využívá jen málokdo. Jinak se nedá říct, že by u mě nějaká profese převažovala. Jediné, čeho jsem si v posledním roce všiml, byl poměrně častý nákup čmelínů dentálními ordinacemi. Asi mi v tomhle něco uniká.

Jaké vám hlásí reakce lidé, kteří se rozhodli chovat čmeláky?

Čmelíny, které vyrábím, si testuji sám spolu s celou komunitou chovatelů a jednoznačným cílem je, aby co největší procento hnízd dopadlo úspěšně. Reakce lidí jsou pak nadšené a velmi často si následně rozšiřují počet čmelínů. Je ale i poměrně hodně lidí, kteří se potřebují spálit. Často je jim líto čmeláčků, kteří se perou s nadzvedáváním dvířek chránících je před parazity. A pak to dopadne tak, že místo hnízda ve čmelínu pozorují desítky housenek zavíječe. Ale i tihle se přes to často přenesou, poučí se a příští rok už to dopadne lépe.

Jaké nebezpečí čmelákům v přírodě hrozí?

Je až neuvěřitelné, kolik mají čmeláci v přírodě parazitů a jak se přesto dokážou množit a přežívat. Probuzené matky často loví sýkory, občas je na květu slupne ještěrka, systematicky je loví rehci a vlhy. Často se čmeláka pokusí ulovit i jiní ptáci, protože v chladu mnoho jiného hmyzu nelétá. Pak sice zjistí, že čmeláka ulovit nedokážou, ale poškodí mu křídla a on už nikam nedoletí. Při zakládání hnízd dokonce svádějí smrtící souboje čmeláci mezi sebou. Pak je často napadají pačmeláci, kteří jsou ovšem technicky také čmeláci.

V hnízdě je pak mnoho drobných parazitů. V kokonech parazituje moucha brachycoma, vajíčka a larvy může občas požírat drobný brouček antherophagus, který se přichytí na čmeláka na květu a ten si ho pak odnese do hnízda. Hnízdo je takové malé zoo, obsahuje mnoho dalších živočichů, z nichž většina se živí odpadem v hnízdě.

Největším nepřítelem čmeláků je ale zavíječ čmeláčí – můra, která naklade do hnízda až sto vajíček, z nichž se vylíhnou žravé housenky. Ty postupně zapředou celé hnízdo do vláken, přes která je dělnice nedokážou ohrozit, a nakonec zkonzumují celé hnízdo.

V posledních letech se ale začal šířit i parazit, který byl dříve znám spíš u samotářských včel, drobná, asi dvoumilimetrová vosička melittobia. Ta je skutečně extrémně zákeřná: provrtá se do kokonu čmeláka a zkonzumuje jeho obsah. Z jednoho kokonu se pak vylíhne zhruba 200 nových vosiček, které následně napadnou další kokony, a hnízdo tím fakticky skončí. Dělnice sice dál chovají nové larvy, jenže jakmile se zakuklí, jsou okamžitě napadeny. Nerodí se tak noví čmeláci, ale jen tisíce malých „mušek“, které se pak šíří do okolí.

To je poměrně nový jev, protože mnoho dlouholetých chovatelů se s tímto parazitem dříve nesetkalo. Čmeláky ale ohrožuje i počasí. Dnes se často stává, že extrémně teplý únor nebo březen způsobí předčasné probuzení matek. Pak přijde chladný duben a matky to nedají. V létě je zase v námi ovlivněné krajině nedostatek potravy, takže hnízda kolabují hlady. A nesmíme zapomenout ani na pesticidy. 

Jste spokojen se současnou úrovní ochrany životního prostředí?

Absolutně ne, ochrana životního prostředí je u nás stále spíše druhořadá záležitost. Někde se obnoví louka, ale mezitím v okolí zmizí dalších deset – pod výstavbou nebo intenzivním zemědělstvím. Možná ale překvapivě mi tolik nevadí lidé, kterým příroda nevoní a ani ji chránit nechtějí. Spíš mě trápí, když už někdo přírodě pomáhat chce, má vůli a věnuje tomu čas, ale funguje podle nějakého populárního návodu. Ne vždy platí, že když je něco populární, je to zároveň správné. Mnohdy se tak dějí věci, které přírodě v podstatě vůbec nepomáhají, nebo jen minimálně, jindy jí dokonce vyloženě škodí. Krásným příkladem je často populární zalesňování luk nebo výsevy medonosných směsí plných cizokrajných a invazivních rostlin, které nejenže domácím opylovačům nepomáhají, ale při rozšíření ohrožují i naši flóru. Jak správně říká staré pořekadlo: dvakrát měř, jednou řež!

Jakub Černý (25. června 1982) je absolventem Eko gymnázia. Dlouhá léta se věnoval online marketingu, než ho zcela pohltili čmeláci, kterým se dnes věnuje na plný úvazek. Kromě e-shopu s potřebami pro chov se jim věnuje i ve volném čase. Má povolení k laboratornímu chovu a šíření vzácných druhů. S různými organizacemi spolupracuje na úpravách ekosystémů. Kromě toho se zajímá také o astronomii, pěstování kaktusů a subtropických rostlin.