Desatero zdravého vidění

25. 06. 202222:31

foto: Pixabay/Zdravé vidění není jen fyzicky o očích, ale i o zdravém šťastném a spokojeném životě.

Zdravé neboli přirozené vidění znamená, že jsme schopní používat naše oči a vidět bez nutnosti nosit brýle nebo možnost omezit nošení brýlí.

Tato otázka ke mně přišla před několika lety, když jsem sama již asi 6 let měla problémy s viděním nablízko vzhledem k tomu, že mi bylo víc než 40 let. Tenkrát, na základě informací, které se ke mně dostaly, jsem zlepšování svého zraku řešila především přes fyzické cvičení.

Tedy tak, jak to má většina lidí zažité a co očekává, když přichází na přednášky, semináře nebo individuální konzultace.

Můj problém se zrakem se mi takto, pomocí cvičení, povedl vyřešit, ale pravdou je, že jsem tenkrát velmi intenzivně pracovala i na svém vnitřním prožívání. Jen jsem to tenkrát ještě úplně nespojovala dohromady. Ne, že bych tam to propojení už tenkrát nevnímala, ale pořád mi to ještě nedávalo ten hlubší smysl, který tam vidím a o kterém mluvím na svých přednáškách dnes.

Oči jsou neustále v napětí, přetažené a nezvládají dělat svou práci.

S každým dalším seminářem, s každým dalším jednotlivým klientem jsem vnímala a pozorovala, že fyzické cvičení je sice velmi užitečné, ale bez uvolnění psychického to prostě v řadě případů nefunguje vůbec nebo jen v omezené míře. A já si jednoho dne všimla, že moje semináře o zdravém vidění už nejsou tolik o očích fyzicky, ale o principech zdravého a šťastného života celkově.

Ano, to fyzické rozhýbání očí, uvolnění očních svalů a očních relaxací je stále velmi důležité, ale stejně důležité je i uvolnění vnitřní, tedy to psychické. A nejen uvolnění, ale náš přístup k životu, náš pohled na svět, to, jak se v životě cítíme, jak ho vnímáme, jak ho žijeme.

Nebo jak v něm jenom přežíváme, pohlceni negativními okolnostmi, problémy a našim vnitřním trápením, ve kterém se utápíme. A na základě tohoto poznání a tohoto propojení vzniklo i mé „Desatero zdravého vidění”, které právě z tohoto pohledu shrnuje základní principy, které nám pomohou nejen lépe vidět, ale především cítit se v našem životě mnohem lépe a svobodněji. Protože zdravé vidění prostě není jen fyzicky o očích, ale i o zdravém šťastném a spokojeném životě.

Principy (nejen) přirozeného vidění jsou založené na jednom podstatném a důležitém slově, a tím je uvolnění. Toto slovo je opravdu základem, klidně bych řekla i „mantrou” celého našeho bytí. Napětí a stres nás drží v tom, že náš svět kolem se zdá těžký, smutný až tragický, musí se nějak přežít, musíme pořád o něco nebo s něčím bojovat, snažit se, dosahovat, podávat výkony a přinášet lepší a lepší výsledky.

Pro zdraví očí je potřeba splnit dvě podmínky – aktivitu a zároveň uvolnění.

Srovnáváme se s ostatními, a když je někdo v něčem lepší, tak je to pro nás zase jen další šťouchanec k tomu, že máme ještě přidat a zlepšovat se. A tak žijeme v koloběhu neustálého stresu z toho všeho snažení se a dosahování. Žijeme v napětí a ve střehu.

Pokud mluvíme o vidění, o zaostřování, mluvíme především o očních svalech. Oči a oční svaly – fyziologicky – vznikly v době, kdy se vyvinul člověk a jejich primární funkce byla sledovat krajinu, prohlížet si ji, zkoumat ji, registrovat prostředí kolem.

Byly tedy vytvořeny tak, aby většinu času trávily v uvolnění a jen v okamžiku, kdy tady byla potřeba zaostřit na něco konkrétního, aby udělaly potřebnou práci, tedy nastavily vzdálenost mezi čočkou a sítnicí tak, abychom zaostřili. To, co se děje dneska (myšleno několik posledních století), je to, že oči stále víc a víc přetěžujeme tím, že se snažíme zaostřovat stále a na všechno. Oči jsou neustále v napětí, přetažené a nezvládají dělat svou práci. Proto tedy to základní, co potřebujeme pro naše oči udělat, je uvolnění.

A možná se teď ozve námitka – když ale nosím brýle, tak se přece oči nenamáhají a odpočívají. Ano, je pravda, že v okamžiku, kdy máme na očích brýle, oční svaly napracují. Je to tak, že vlastně dostaly „berličku”, která dělá práci za ně. Problém je v tom, že pokud je nosíme příliš často, nedáváme očním svalům žádnou šanci, aby samostatně pracovaly. To je potom druhý extrém. A stále mluvíme o svalech. Tedy sval, který se prakticky nepoužívá, ochabuje.

Brýle jako takové jsou velmi zajímavý vynález. Stejně jako mnoho jiných nám pomáhají fungovat ve chvíli, kdy náš systém nezvládá činnosti, ke které byl vytvořený. Ale je potřeba tyto berličky brát opravdu jenom jako krátkodobou pomoc na nezbytně nutnou dobu. Pokud se na ně začneme spoléhat a používat je nepřetržitě, systém tyto svoje části přestane zásobovat energií potřebnou k činnosti a ta se tak stává víc a víc nefunkční.

Vraťme se zase zpátky k tomu, jak byly naše oči vytvořeny v době, kdy ukončily svůj fyziologický vývoj. Člověk žil v přírodě, v noci spal a odpočíval, měl přirozenou tmu. Přes den se pohyboval venku, v prostředí, které bylo velmi různorodé a on se v něm potřeboval vyznat a všimnout si i případného nebezpečí. Potřeboval tedy mít oči stále v pohybu, aby sledovaly, co se kolem děje a aby byly v módu plného, tedy i periferního vidění.

Tedy aby bylo zapojené celé oko. Tím byly oční svaly převážně v uvolněném stavu, ale zároveň v neustálé aktivitě a pohybu. Tedy byla v nich aktivita, pohyb a zároveň uvolnění. A přesně to je stav, do kterého potřebujeme naše oči dostávat i dneska co nejčastěji, aby nám mohly sloužit dlouhodobě.

Zdravé vidění není jen fyzicky o očích, ale i o zdravém šťastném a spokojeném životě.

Je potřeba splnit obě podmínky – aktivita a zároveň uvolnění. Jak se k tomu co nejvíce přiblížit je obsaženo v Desateru zdravého vidění, které je i základem přednášek a seminářů, na kterých se můžeme potkat. S některými jednotlivými kroky desatera se seznámíme v některém i z příštích vydání časopisu.

Autorka textu: Jana Pozlovská

PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci…

autor: Nový Fénix

Facebook Twitter Google Plus