„Farmabyznys udělá pacienta i z úplně zdravého člověka,” tvrdí lékař Jan Hnízdil

ROZHOVOR: Doktor Jan Hnízdil je veřejnosti znám jako kritik zdravotnického systému a některých médií. Momentálně absolvuje přednáškové turné po sousedním Slovensku, kde se prý cítí jako doma. „Lidé mě zastavují na ulici a děkují, že jim moje názory na covid pomohly, že se nedali. Rozdělení státu jsem nevzal na vědomí. Rád se tam vracím,“ sdělil na adresu východních sousedů.

Pane doktore, do jaké míry se dokáže dosud zdravý člověk postarat o své zdraví úplně sám? A za jakých okolností v něm klíčí zárodek nemoci, a musí tak hledat pomoc zvenčí?

Zdraví je schopnost zvládat nároky každodenního života. Když má člověk vůli je zvládat, je zdravý. Když mu vůle dojde, je mu nevolno. Když už je zvládat nemůže, je ne-mocný. Nemoc je tedy informace, že už nemůže, něco dělá špatně, žije v podmínkách, které jeho zdraví ničí. Čím dřív tuto informaci pochopí a zpracují, tím větší šance na uzdravení. Většina zdravotních potíží totiž nezačíná objektivním nálezem, ale poruchou funkce. Pokud je člověk ve stresu, stoupne mu krevní tlak, rozbuší se srdce. Když se ze stresu vymaní, tlak klesne, srdce se uklidní, člověk se uzdraví. Funkční potíže jsou vratné. Pokud je ale ve stresu dlouhodobě, tlak neklesne, srdce dál pracuje na vysoký výkon, cévy na to reagují ztluštěním, aterosklerózou, srdce infarktem. To už jsou nevratné organické změny, které se většinou bez vnější pomoci, bez léků neobejdou.

Proč se lidé dostávají do spirály nemocí, kdy už se mnozí z nás neobejdou bez krabičky pravidelně užívaných syntetických léků? Zejména starší lidé…

Lidé jsou ze všech stran ujišťováni, že se o sebe nemusejí starat, že věda už má na všechno účinný lék. Tak se podle toho chovají. Lékaři na tom nejsou o moc lépe. Na fakultě nás učili, na jakou nemoc jaký lék nasadit. Naučili nás rozumět nemocem, ale nerozumíme lidem. Většinu profesního života se věnuji psychosomatice. To není žádný revoluční objev. Je to vlastně návrat k tradici, moudrosti a zkušenosti rodinných lékařů. Takový doktor znal rodinu, děti, rodiče, prarodiče, Věděl, jak to v té rodině chodí, a když někdo onemocněl, dokázal velice rychle zasadit jeho potíže do souvislostí života rodiny a v nich je i léčit. Představte si, že by lidé hromadně porozuměli svým nemocem (což není nic těžkého), změnili svoje chování a začali se hromadně uzdravovat. To by se léta budovaná konstrukce postavená z velkých nemocnic, ministerstev, pojišťoven, farmafirem úplně zhroutila. To nelze dopustit. Lidi je potřeba neustále udržovat ve strachu, v nemoci. 

 

Jsem tzv. Husákovo dítě a dobře si pamatuji, kolik bylin jsme nanosili do školy k výrobě léků. Proč je farmaceutický průmysl už nepoptává?

Jsem také Husákovo dítě, do školy jsem také nosil byliny. Můj děda pěstoval mák, kytice makovic jsme sušili na půdě a za zimních večerů vyklepávali. Prázdné makovice jsme posílali v papírových pytlích do Slovakofarmy Hlohovec, kde z nich vyráběli léky. Byla to pro nás zábava i přivýdělek. Dneska děti sbírají spíš lajky na Facebooku, byliny se vykupují jen okrajově, vydělat se na tom moc nedá. Monopol převzaly nadnárodní farmaceutické firmy. Dokážou vyrobit neuvěřitelně rychle neuvěřitelné množství chemických léků. Mají obrovské možnosti propagandy, a jak jsme se dozvěděli v případě vakcín proti covidu, za nežádoucí účinky neručí. Dokonce umějí vyrobit pacienta z úplně zdravého člověka. Stačí ho vyděsit. Třeba tím, že mu sdělíte, že má vysoký cholesterol a ten ho ohrožuje na životě. Člověk se přestane kontrolovat a je možné s ním manipulovat. Začne chodit na kontroly, brát léky. Ty mu začnou dělat zdravotní potíže, kvůli kterým začne obcházet další lékaře, brát další léky. Stane se doživotním sponzorem farma byznysu.

Na druhou stranu v lékárnách roste podíl bylinných preparátů. Užíváte vy sám nějaké léky nebo byliny, houby či léčivé přípravky z nich?

Já se snažím do lékárny nechodit. Ani pro byliny. Manželka Lucie je zkušená bylinkářka a včelařka, odchovaná již zesnulou vdovou po hajném ve šluknovském výběžku. Máme tam starou chalupu a kus pozemku. Vysázel jsem na něm desítky ovocných stromů. Pěstujeme zeleninu, byliny – mátu, meduňku, sléz, šalvěj, diviznu. Co nevypěstujeme, dá nám volná příroda – lípu, kostival, tymián, mářinku, heřmánek, puškvorec, houby. Dary přírody pak sušíme, nakládáme, děláme bylinné čaje, likéry. K tomu včely, stáčení medu, propolis, víčkovice. Léčivý účinek začíná už pěstováním nebo sběrem, chozením do lesa. To žádná lékárna nemůže nahradit.

Pane doktore, máte myslím bezprecedentní zkušenost s médii. Jaký rozdíl je mezi sdělovacími prostředky z hlediska motivace a jak se to projevuje na stylu jejich práce? Proč Evropská unie neustále pronásleduje sociální sítě? Nebo Francie? Ta jde hned po třech najednou…

Mainstreamová média jsou ovládaná nadnárodními koncerny, slouží jejich zájmům. Od covidu jim nevěřím. To nebyla epidemie viru, ale médii šířená epidemie strachu. Cílem bylo lidi vyděsit, zmanipulovat, zotročit, přimět k digitální závislosti, protřídit. Od počátku jsem varoval před riziky nesmyslných vládních proticovidových nařízení, nežádoucími účinky tzv. vakcín. Zdůrazňoval potřebu aktivní péče o zdraví, dovolil si mít vlastní názor. Obratem jsem byl označen za dezinformátora a vymazán ze sociálních sítí. Válka s covidem pak přestala děsit a mediální prostor ovládla válka na Ukrajině.  Ve slově virus, stačilo škrtnout „vi“ a globálním zlem se stal Rus. Šíření strachu a nenávisti prostřednictvím médií pokračuje. Kdo si dovolí hovořit o míru a naléhavosti diplomatických jednání, je dezolát. Média místo toho, aby lidem dávala ověřitelné informace a ti si na jejich základě mohli vytvořit vlastní názor, sdělují lidem jedině správný a jedině povolený názor.

Většina lidí tuší, že tato civilizace tímto způsobem už dál fungovat nemůže. Změna je nevyhnutelná. Může být vědomá a pokojná, nebo nevědomá a násilná.  Politici nemají pozitivní vizi budoucnosti. Potřebují odvést pozornost od vlastní neschopnosti. Válka proti covidu nebo válka na Ukrajině jsou pro ně náhradním řešením. Všechny problémy pak můžou svést na covid nebo na Putina. Za všechny problémy si přitom můžeme sami. Tím, že se necháváme manipulovat strachem z viru, nenávistí vůči Rusku… Odpověď na otázku, jak být zdravý v nemocné společnosti, což je ostatně název mojí poslední knížky, zní jasně: Začít u sebe! Kdo by o to ale stál? Jednodušší je polykat prášky nebo sliby politiků, nebýt aktivní občan, ale pasivní ovčan. 

Přednášíte momentálně na Slovensku, jak vnímáte prohlubování vzájemných československých vztahů?

Porozumění a respekt k mým názorům vzrůstá geometrickou řadou se vzdáleností od Prahy. Doma není nikdo prorokem. Minulý týden jsem přednášel v Prešově a Košicích, koncem února mě čeká Trnava a Bratislava, v dubnu Trenčín a Banská Bystrica. Lidé mě zastavují na ulici a děkují, že jim moje názory na covid pomohly, že se nedali. Slovensko pro mě není cizina. Rozdělení státu jsem nevzal na vědomí. Rád se tam vracím. Prezident John. F. Kennedy pronesl v Berlíně, v roce 1963, na protest proti stavění železné opony: „Ich bin ein Berliner.” Besedy na Slovensku, na protest proti nenávistné protislovenské rétorice vlády premiéra Fialy, zahajuji slovy: „Ja som Slovák.”  

Jan Hnízdil (14. srpna 1958) je doktorem medicíny, zaměřuje se na celostní medicínu, rehabilitační lékařství, zdravotní poradenství a je jednou z klíčových postav psychosomatické medicíny. Je autorem či spoluautorem dvou desítek knih. Před dvěma lety opustil Českou lékařskou komoru a provozuje zdravotní poradenství. Vedle nemocniční medicíny razí myšlenku závislosti zdraví na psychickém stavu člověka a jeho tzv. životním příběhu. To nejlépe popisuje asi v knize Mým marodům: Jak vyrobit pacienta. Před deseti lety mu český spolek skeptiků Sysifos udělil anticenu Bludný balvan za „diskreditaci psychosomatické medicíny v očích odborné i laické veřejnosti“. Hnízdil je kritikem moderní západní medicíny, zejména působení vlád v době pandemie covid-19. Tvrdí, že zdravotnický systém je organicky provázán s farmaceutickým průmyslem.