Felinoterapie: léčivá síla koček

Felinoterapie je v naší zemi velmi málo známa, pojďme se s touto krásnou léčbou těla i duše krátce seznámit. Při této léčbě využíváme mnoho našich smyslů, ale také naše podvědomí, proto je felinoterapie vhodná zejména pro jakkoliv hendikepované, hyperaktivní děti, starší lidi, ale také pro překonání jakýchkoli životních bolestí a dnes tak převažujícímu stresu. Frekvence kočičího předení se pohybuje v rozmezí 25–150 hertzů.

Kočičí přítomnost či poslech kočičího předení začne v lidském těle produkovat serotonin – hormon štěstí. Dochází tak k uvolnění, snížení úzkosti, nervozity a má blahodárný účinek při usínání.

Pro děti a starší lidi je felinoterapie zároveň procvičování tak důležité jemné motoriky, může být používána, jak běžně, tak i při rehabilitaci po onemocněních či úrazech. Dále učíme děti empatii, lásce a sounáležitosti. Kočka je ideálním „terapeutem“ pro osoby s omezenou hybností.

Vibrace předení pomáhají léčit infekce a otoky, léčí svaly, šlachy a poranění vazů. Vibrace také pomáhají léčit měkké tkáně. Nedávná studie prokázala, že majitelé koček mají o 40 % menší riziko infarktu.

Kočka předením nedává najevo jen pocity pohody, ale využívá předení k odstranění stresu a bolesti při porodu nebo když cítí bolest někoho jiného. Jistě jste se již setkali s tím, že pokud vás něco bolí nebo vám není dobře, kočka přichází právě na ono bolestivé místo. Je také dokázáno, že kočka vycítí a lokalizuje nemoc dříve, než se projeví. Již staří Egypťané kočky uctívali a věřili, že mají moc chránit člověka.

Kočka léčí svou přítomností, přímým dotykem – hlazením, mazlením a již popisovaným předením.

Pokud pozorujete kočku, jak si hraje a dovádí, je to opravdu léčivý proces. Nejen, že se uvolníte, ale také se upřímně od srdce zasmějete.

K felinoterapii je vhodná jakákoliv zdravá kočka, já osobně pracuji s plemenem Ragdoll – v překladu „hadrová panenka“. Ragdoll se v náručí klienta krásně uvolní, nechá se hladit, dovolí mazlit se s ním a opravdu krásně přede.

Povídka o váhavé kočičce Čičaj byla moudrá kočka. Povelům rozuměla dokonale, ale poslechla je jen někdy. Říkali, že dokonce umí číst i myšlenky. Měla několik zvláštností. Ačkoli obvykle byla docela ráda středem pozornosti, při jídle chtěla být sama. Když jí byla podána plná mistička, chvíli otálela, váhala, až se dárce pokrmu vzdálí. Její pohled při tom byl trpělivě znuděný. Co si asi tak myslela? Třeba tohle:   „Chcete mi koukat do mističky? Já mám přece v genech lov a uměla bych si sama opatřit potravu. Kdybyste tu v domě měli pár myší, to byste viděli, co dovedu. Ale to ne, vy byste se jen chtěli dívat, jak se krmím tím, co jste mi uštědřili. Nemusíte být stále svědky mého ochočení. Tak mi nekoukejte do talíře a odpalte.“  Její váhavost hraničící s odmítáním mi něco připomínala. Co to bylo? Vzpomněla jsem si. Takhle na mne hleděla má dcerka, když jsem jí nabízela vybrané lahůdky z duchovní literatury, které mne zvlášť oslovily. Tohle zdráhání mne trochu mrzelo, ale jen dokud jsem si je neosvětlila. Bylo v tom trochu pýchy a trochu potřeby sama si „ulovit", co mi bude vyhovovat. Jako u té kočky. Čičajka už není na tomto světě a s ní i někteří z těch, kdo ji měli rádi. A jako vždy živé zůstává to, čemu jsme se mohli přiučit. Například: Když člověk s láskou sdílí to, čím byl sám osloven, není to nikdy zbytečné ani marné. Ne všechna semena padnou na úrodnou půdu, některá vítr zavane na skálu a jiná padnou do vody. Některá však vyklíčí a vyroste z nich krásná květina nebo klas obilí. Zaplať Pánu Bohu za ně.  Autorka textu: Melánie Rybárová

 

Autorka textu: Renáta Turková

PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci…