„Green Deal je mrtvý, nebudou na něj peníze,“ tvrdí jogín a aktivista Daniel Máčovský

ROZHOVOR: „Toto rozhodnutí není cesta, která by měla něco zachránit. Spíše naopak, přišlo to zničit život na venkově, přišlo to ničit naši přírodu a krajinu,“ říká Daniel Slobodan Máčovský, jogín a aktivista, v rozhovoru pro server PrahaIN.cz o větrných parcích.

Mohl byste shrnout, čím vším jste si prošel a jak jste dospěl do dnešního stavu bojovníka proti větrným elektrárnám?

Byl jsem v tomhle životě vrcholový sportovec, farmář, ředitel banky, podnikatel, cestovatel, až jsem objevil smysl života ve filozofii himalájských jogínů – v krija józe. Vždy jsem se přitom zajímal o dění kolem sebe. Při práci jsem působil jako předseda rodičovského sdružení. Vedl jsem kroužky s dětmi, organizoval jsem plesy, dny dětí, country bály, Mikuláše… V době covidu-19 jsem vystupoval na náměstích a tvořil odboj proti manipulaci, opatřením, a strachu, který tehdy vládl. Když jsem se dozvěděl, že se za našimi obydlími chystají postavit 17 větrných elektráren s výškou 250 metrů, neváhal jsem ani vteřinu a začal studovat, co všechno tyto záměry přinášejí. Po krátkém čase se projevilo, že je tu záměr postavit akcelerační zónu se 150 obřími vrtulemi a v okruhu 20 kilometrů od naší obce se objevilo dalších osm plánů na parky větrných elektráren.

Jaké jsou podle vašeho názory dopady větrníků na životní prostředí a životy lidí?

Úplně nejhorší je infrazvuk. Disponujeme studiemi australského federálního vyšetřování, studií švédského profesora vibroakustiky, který studuje dopady větrných elektráren 25 let. Slovenský profesor vibroakustiky, Stanislav Žiaran, nám vypracoval speciální posudek. Profesorka Maria Alves Pereira, finský předseda společnosti pro environmentální zdraví, norská studie, kanadská a mnoho dalších svorně poukazují na nebezpečné šíření vytvářeného infrazvuku do vzdálenosti deseti až patnácti kilometrů. Výpovědi stovek lidí z celého světa, které máme, to jen potvrzují. Ten infrazvuk způsobuje poruchy rovnováhy, neurózy, nespavost, migrény, kardiovaskulární onemocnění a mnoho dalšího.

Mohl byste přiblížit obsah vaší nové knihy, ve které se „větrníkům“ věnujete?

Infrazvukem to opravdu nekončí. Kniha, kterou jsme nedávno dokončili, s názvem Negativní účinky větrných elektráren, pojednává o dopadech na zdraví lidí. Obsahuje 36 plných studií, 222 rešerší dalších vědeckých studií. Je v ní více než 600 literárních zdrojů a téměř 900 odkazů na další vědecké a odborné články. Poukazuje na vliv větrníků na zvířata, na půdu, mikroklima, makroklima, energetickou soustavu, pochybnou ekonomiku těchto projektů, založenou na dotacích a manipulativních výpočtech. Obsahuje právnické posudky na snížení cen nemovitostí, výpovědi realitních makléřů, jak se domy stávají neprodejnými. V knize je taktéž studie o výzkumu divoce žijících zvířat v blízkosti větrných parků, v jejichž srsti našli zvýšenou hladinu stresového hormonu kortizol, a to o 267 procent. Ten způsobuje předčasné stárnutí, záněty v těle a mnoho souvisejících problémů. Tento výzkum opakovali několikrát během let a množství kortizolu bylo stále stejně zvýšené. To svědčí o tom, že zvířata nejsou schopná si na větrníky zvyknout.

Nepřijde vám, že Evropská unie začíná v boji za Green Deal tahat za kratší konec provazu? Že odpor, který se proti němu zvedl, je významný?

Ano. Mám pocit, že na tyto projekty už nebudou peníze. Že bude potřeba řešit skutečně důležité věci. Také z hlediska zachování hospodářské produkce, i z hlediska potravin a jejich kvality apod. Vymyšlené argumenty o zelené energii, o záchraně planety a tak dále se hroutí jako domeček z karet. Svět se ubírá úplně jiným směrem. Jen investoři, politici a ti, co z toho měli slíbené zisky, ještě dobíhají na něčem, co už v podstatě neexistuje. Jen v Německu je přitom přes třicet tisíc větrníků. Zároveň tam působí 1 130 sdružení, která pomáhají obětím větrných mlýnů. Celý svět je zasypaný vrtulemi, od Brazílie přes USA a Kanadu, komplet celou západní Evropu až po Írán, Čínu a Japonsko. Produkce elektřiny z větrných elektráren celosvětově nedosahuje ani jednoho procenta z celkové spotřeby proudu. Nemluvě o extrémně náročné potřebě vyvažování výkyvů nestability této produkce, když fouká moc, nebo naopak málo. S tím jsou spojena obrovská rizika. Toto rozhodnutí není cesta, která by měla něco zachránit. Spíše naopak, přišlo to zničit život na venkově, přišlo to ničit naši přírodu a krajinu.

Jak pečujete o své duševní, duchovní i fyzické zdraví? Co je podle vás hlavní příčinou nemocí?

Hlavní příčinou nemocí je nerovnováha. Člověk musí neustále pečovat o své zdraví na úrovni rovnováhy mezi tělem a myslí či duší. Tedy mezi hmotou a mentální vyrovnaností a duchem. My jsme se velmi upnuli jen na tu hmotu. Celý systém je postaven na výkonu, produkci, zisku. A na soutěži, měřitelných hodnotách a stálém růstu. Takto ale příroda a vesmír okolo nás nefungují. Lidé jsou přetížení, žijí nenaplněný život ve strachu. Jsou z toho frustrovaní, nešťastní. A to lidské tělo dlouho nevydrží. Právě tehdy přicházejí zranění a nemoci. Nejprve jemné, jako komunikace duše s člověkem. Bolesti hlavy, migrény, záněty, alergie… Pokud stav nespokojenosti duše přetrvává, choroby a zranění se zintenzivní. Na silnější záněty a silnější bolesti. Jsou to intolerance, trávicí potíže, problémy s vylučováním. Přichází také cukrovka, vysoký krevní tlak a drobné operace. Obvykle slepé střevo, klouby, zuby apod. Když člověku ani toto nestačí, přichází obvykle rakovina, infarkt, mrtvice, celkové kolapsy. Pokud chce člověk v takových stádiích přežít, nestačí jen konvenční léčba. Potřebuje změnit svůj postoj k životu, své myšlení, konání, zvyky, hodnoty a životosprávu. Někdy i toxické prostředí, a to jak rodinné, tak pracovní. Když se mu to podaří, přežije a zachrání se. Jestli ne, uvidíme se v dalším kole.

Vy sám máte bohaté zkušenosti s médii. Jakou roli hrají v našich životech v této době?

Média jsou nejsilnější zbraní. Dokáží vyvolat celosvětový strach, epidemii nebo války. Lidé jsou příliš zvyklí na zprávy, televizi a zkreslené informace, které prostřednictvím médií dostávají. Skutečný život se ale děje jinde. Pro vědomý život v přítomnosti je potřeba se od tohoto odpojit. Nepotřebujeme každý den sledovat, kde se co událo. Je to jako droga, která člověka uvězní. Bere mu přítomnost, pokoj, harmonii a zdraví. Přetěžuje ho a krade mu životní čas, energii a člověk slábne. A ochoří.

Co pro vás znamená les a příroda?

Les a příroda jsou našimi léčiteli. Už 15minutový pobyt v přírodě startuje v těle uzdravovací procesy. Neznamená to ale, že člověk s rakovinou si zaskočí na čtvrt hodiny do lesa a bude čekat, že ho to uzdraví. Na to je potřeba udělat daleko víc. Ale příroda je všem těmto uzdravovacím procesům výrazně nápomocná. My jsme začali žít velmi nepřirozený život ve městech. Ztratili jsme kontakt s přírodou a se základními přirozenými procesy. Kdo ví, jak dnes umlít obilí, smísit těsto a upéct chléb? Kdo umí upříst nit, utkat plátno a ušít košili? Kdo umí založit oheň, postavit zeď, ukovat nůž nebo vyřezat lžíci ze dřeva? Kdo umí najít vodu, zabít zvíře, které chce sníst? Žijeme úplně nepřirozeně, odpojení od podstaty, od zdroje… Potom myslíme a konáme nepřirozeně a přicházejí choroby.

Jakou roli hrají v našich životech zvířata?

Zvířata jsou součástí přírody. Jsou to bytosti, které v ní udržují rovnováhu. My do ní příliš zasahujeme a využíváme ji nesprávným způsobem. Velkochovy, kde trpí stovky a tisíce zvířat obrovským způsobem na jednom místě jako v koncentračních táborech, jsou největší příčinou obrovského zla. Sám jsem vystudovaný inženýr zootechnik. Žil jsem v iluzi, že takto je to správně. Potom se ve mně probudil cit a prohlédl jsem, co způsobujeme zvířatům a přírodě. Už Sokrates, ale také Albert Einstein nebo John Lennon svorně tvrdili, že války budou na světě do té doby, dokud lidé budou konzumovat maso. Možná s tím mnozí nebudou souhlasit, ale všechno člověkem vytvářené utrpení se hromadí v kolektivním vědomí a zpětně působí na svůj zdroj. Je obrovský rozdíl konzumovat maso zvířete, které žilo na trávě a slunci a staral se o něj někdo s láskou. A konzumovat zvíře, které se narodilo ve velkochovu a v životě nestálo na přirozené zemi a nevidělo slunce a denní světlo. Celý svůj krátký život prožilo na antibiotikách a růstových hormonech a bylo zabito ve velkokapacitní porážce. Takové maso nese vibraci utrpení, strachu a smrti. Platí tu zásada: Jsme to, co jíme.

Věříte, že lidstvo je jedna velká rodina?

Myslel jsem si to. Ale pravděpodobně tomu tak není. Jsme jako lidé na různých úrovních, s velmi rozdílnými rolemi a posláním. Považuji náš prostor za výukové prostředí duality. Učíme se, co je dobré a co zlé. Jaké je to být v teple a v zimě nebo vyhrát a prohrát. Nebo jaké je něco najít a ztratit. Učíme se hledat, nacházet a udržovat rovnováhu. K tomu všemu jsme velmi manipulovaní toxickým prostředím, technologiemi a už zmíněnými médii. Ti, kteří vyrostou, dozrají do stavu úplného přijetí a jednoty a postupují do vyšších úrovní. Ti, kteří se úplně ztratí v tom celém, se propadají do nižších. A ti, kterým se alespoň podaří udržet tuto lidskou úroveň, se sem vrací a opakují učivo znovu. Je to jako základní škola. Ti, kteří zvládnou učivo, jdou na střední školu. Někteří opakují ročník. Účelem podle mě není dosáhnout jednoty, ta se dosahuje někde ve vyšších stupních vzdělání.

Daniel Slobodan Máčovský (28. dubna 1974) prošel mnoha životními pozicemi, jako tenista, farmář, ředitel banky, nakonec se stal jogínem. Spolu se svou manželkou napsali knihy Cesta k prameni I. a II a organizují cesty do indických a nepálských Himalájí. Koncem ledna vydal publikaci shrnující škodlivost větrných elektráren na životní prostředí.