Každý si může dělat, co chce, ale lidé moc šťastní nejsou, říká lékař

ROZHOVOR: Rostoucí počty depresí a úzkostí jsou daní za to, že žijeme v moderní civilizaci. Hovoří o tom odborné sociologické analýzy. „Současná společnost je nejblahobytnější, jaká kdy byla. Lidé ale moc šťastní nejsou,“ řekl serveru PrahaIN.cz lékař Vít Šlechta.

Odborníci už delší dobu varují před nárůstem psychických problémů u školních dětí a mladých lidí. Hovoří o tom i Národní monitoring duševního zdraví dětí, který v roce 2023 provedl Národní ústav duševního zdraví. V čem jako lékař spatřujete hlavní příčiny těchto stavů?

Sleduji odborné sociologické analýzy týkající se dané problematiky. Mohu proto potvrdit, že skutečně roste množství případů úzkostných poruch u dospívajících a mladých lidí. Při studiu výše zmíněných odborných prací si každý člověk vytvoří jistý názor. Osobně jsem dospěl k tomu, že se shoduji se sociology, kteří tvrdí, že naše společnost preferuje jistotu a bezpečí, mnohdy skutečně až na hranici nemožné reality, protože život je ve své podstatě nebezpečný. To pak vede ke stavu úzkosti v okamžiku, kdy tato stoprocentní jistota možná není. Je to vlastně daň za bezpečnou civilizaci, která preferuje jistotu jako základní hodnotu.

Je to také daň za bezpečí a blahobyt?

Ano. Žijeme v moderní době. Na rozdíl od předchozích generací už nejsme zvyklí říkat, že děti umírají. Ale ještě před třemi sty lety z osmi dětí v rodině tři zemřely, to byla norma. Možná jich zemřelo i více. Dnes samozřejmě děti nesmí umírat. Takže se maximálně zvyšuje bezpečnost. Občas jdou bezpečnostní opatření až na samotnou hranici schopnosti pokračovat ve výchovných a životních procesech. Současně také přibývá úzkostí u dospělých lidí. Ti je pak přenášejí na své děti a děti na učitele. A učitelé to samé pak samozřejmě přenášejí zpátky na děti při úsilí, aby se žádnému z nich nic nestalo. Je to jakýsi uzavřený kruh.

Mnoho lidí odmítá model založit rodinu, mít děti, pracovat a utrácet. Pokládají si otázku, proč by to měli dělat. Jaký je váš pohled?

Jeden irácký spisovatel v rozhovoru prohlásil, že dnešní kultura je založena na zábavě. Pokud chce člověk projít osobním růstem, musí nejdříve dosáhnout určitého vzdělání. Pokud chceme jít dál, musíme se vzdělávat. Mohu samozřejmě také doporučit duchovní a duševní rozvoj, ale pozor, je to na úkor osobní svobody. A to je pro některé lidi nepohodlné. Proto si vytvoří svou bublinu, ve které následně žijí. A potom si mohou nihilisticky stěžovat. Anebo člověk skutečně může v životě dosáhnout značného osobního rozvoje. Máme velké možnosti. Můžeme třeba jako dobrovolníci pomáhat v Africe. Nebo se soustředit na vzdělání, studovat třeba historii, medicínu, jadernou fyziku a podobně. Můžeme si vybrat a svobodně se rozvíjet, najít si pro sebe určitý směr a ten smysl pak uvidíme. Pokud ale někdo nemá zájem a nechce, tak se prostě unudí k smrti, protože nebude mít proč žít. K tomu samozřejmě patří i nechuť některých lidí mít děti a rodinu. Nerozumím tomuto pocitu, protože jsem vždy po rodině a dětech toužil. Pokud to někdo odmítá, tak to třeba zdůvodňuje nějakými environmentálními důvody. Považuji to za jeho volbu, respektuji jeho svobodné rozhodnutí, ale neztotožňuji se s ním.

Hraje ve vývoji stavu společnosti svou roli i víra v Boha?

Samozřejmě. Je prokázáno, že věřící lidé jsou stabilizovanější a v životě více ukotvení. Ale víru nelze lidem přikázat. Jde o věc vysoce osobního a intimního charakteru. Víra je věcí svobody jednotlivce, a pokud ji někdo využije, je to jeho plus. Je ale krásné, že k víře nemůžeme nikoho přinutit.

Naše společnost někdy vysílá rozporuplné signály. Dalo by se přesněji charakterizovat, v jakém je vlastně stavu?

To je velmi zajímavá otázka. Současná společnost je nejspokojenější a nejblahobytnější, jaká kdy byla. Každý člověk si může dělat, co chce, podle vlastního uvážení, ale v podstatě lidé moc šťastní nejsou. Ale to není nic nového. Podobné diskuse už kdysi v 19. století vedli například ruští spisovatelé. Dnes se to opakuje. Domnívám se ale, že kdyby někdo žil třeba v Africe, kde je v některých zemích hlad, tak tyto otázky řešit nebude.