„Kdyby lidé po hypnóze vykrádali banky, byl bych mnohem bohatší,“ žertuje nad pověrami hypnoterapeut Šimon Pečenka

NA VLASTNÍ KŮŽI Znáte ten pocit, když chcete udělat něco, o co dlouhou dobu usilujete. Někdy stačí jen sebrat odvahu a bouchnout do stolu. Udělali jsem to a zašli jsme na hypnózu. Co nás čeká za chvíli a co po hypnóze? Na to nám odpověděl pražský hypnoterapeut Šimon Pečenka.

Existuje vůbec nějaká definice, která by v kostce shrnula, co to vlastně hypnoterapie a hypnóza je?

Hypnoterapie léčí psychosomatické potíže, tedy všechno, co „způsobuje“ hlava. Využívá se k tomu léčebného prostředku, takzvané hypnózy. Během tohoto procesu odvede hypnotizér léčeného do stavu hypnotického uvolnění, kdy pacientovo podvědomí pracuje lépe než kdykoliv jindy.

Všechno, co „způsobuje“ hlava? Je tedy hypnóza vhodná na fobie, strachy, úzkosti?

Ano a nejen to. Hypnózou se dají léčit i poruchy příjmu potravy, stresy, deprese, ale i problémy v komunikaci. Hypnoticky lze úspěšně řešit problémy s nespavostí, což je nyní velmi rozšířený zdravotní problém. S velkým úspěchem bojuje hypnóza s poruchami soustředění, ale třeba i s jazykovými vadami, pokud je jejich podstata v psychických problémech. S pomocí hypnózy lze zvládnout boj s nadbytečnými kilogramy, kouřením a různými druhy závislostí. Tady je to ale trochu složitější, protože v tomto případě pomůže hypnóza jen v případě, že léčený člověk je stoprocentně přesvědčen, že se chce svých neduhů a závislostí opravdu zbavit. Pokud tomu tak není, je hypnóza neúčinná, protože vaše vědomí je vždy silnější, než jakákoliv sugesce.

Shodneme se asi na tom, že hypnóza je opředena řadou pověr, legend a mýtů. Setkáváte se s nimi i v ordinaci?

Samozřejmě a velmi často. Někdy je to k pousmání, ale někdy člověka mrzí, jak málo lidé o hypnóze vědí. Přitom provází lidstvo už přes šest tisíc let, první zmínky o ní nacházíme v době 4000 let před naším letopočtem. A věřte, že za tu dobu jsou hypnoterapeutické postupy dokonale prověřeny. Je nutné říci, že hypnoterapie nemá nic společného s ezoterikou a okultismem, i když já osobně proti nim vůbec nic nemám.

Jaké jsou ty největší nepravdy, které kolují v souvislosti s hypnózou?

Jednoznačně je to představa, že se z hypnózy neprobudím. Jenže to nejde, protože vy v hypnóze nespíte. Tuto představu nám neustále vnucují a předkládají filmoví tvůrci celého světa. Jenže to je jen filmová licence. Při hypnóze na sebe prozradím věci, které prozradit nechci. Tak je to je další pověra. Jenže vy při hypnóze nemluvíte, tedy alespoň drtivá většina lidí. Zhruba pět procent lidí je schopno takzvaného somnambulismu a ti jsou schopni odpovídat velmi stručně, rozhodně ale není v jejich silách sdělit, kde je zakopaný aztécký poklad či nepohodlná tetička. Další rozšířenou fámou je to, že si lidé myslí, že pak budou dělat věci, které dělat nechtějí, například, že se rozhodnou vyloupit banku. Kdyby to fungovalo, tak asi budu dnes žít jiný bohatší život (smích). Nejhorší co se může stát je to, že se nestane vůbec nic.

Zmiňovali jsme skutečnost, že hypnózu lidé znají už přes šest tisíc let. Je dnes doba, která ji přeje nebo je tomu naopak?

Asi jak kde. Například v Německu je brána jako oficiální léčebný postup a nikdo nad ní neohrnuje nos. Dokonce jí hradí zdravotní pojišťovna a stejně je tomu tak i ve Francii. U nás je s tím trochu potíž. I přesto, že ji aplikuje řada psychiatrů a psychologů, je to stále takový otloukánek. Problém začíná už v živnostenském zákoně, kde byste povolání hypnotizér hledali marně. A hypnoterapie podle tohoto zákona de facto neexistuje.

A co Češi? Vyhledávají hypnoterapii houfně nebo jsou to jen výjimečné případy?

Velmi často se stává, že jsme takzvanou poslední instancí. Klient dorazí a řekne: „Byl jsem už úplně všude a když mně nepomůžete vy, tak pak už jen patolog.“ Na druhou stranu z vlastní zkušenosti vím, že existují lidé, kteří dvacet let bojují s nějakým psychickým problémem, vyzkoušeli velkou řadu medikací a zdravotních postupů a svěří se vám do péče. A najednou po třech sezeních je problém, který ničil někomu život dvacet let, rázem pryč. Tak to jsou okamžiky zadostiučinění a v tu chvíli víte, že to má smysl.

Zabrousím do ryze osobních vod. Jak jste se k hypnóze dostal vy?

Dlouhá léta mě živí hlas a umělecká profese. To je u provozování hypnoterapie na jednu stranu obrovská výhoda, umět dobře zvládat a pracovat se svým hlasem. Zhruba před čtyřmi lety, kdy jsem pracoval v jedné televizní společnosti, jsem se dostal k natáčení reportáže o hypnóze. A jelikož jsem byl v té době opravdu velmi unavený, chtěl jsem to vyzkoušet na vlastní kůži. Už po prvním sezení jsem se cítil mnohem líp, a tak jsem hypnoterapii doslova propadl. Shodou okolností brzy přišle covid a řada lockdownů a zákazů a ubyla práce. Tak jsem se pustil do rozšiřování znalostí a vrhl jsem se na hypnoterapeutický kurz.

Hypnóza na vlastní kůži

A stejně jako Šimon Pečenka chtěl před časem vyzkoušet hypnózu na vlastní kůži, tak pro stejný zážitek jsme se rozhodli i já. Na začátku sezení je nutné stanovit si téma a důvod hypnózy, respektive to, co chceme odstranit. Rozhodl jsem se pro nadbytečné kilogramy, které zdravotně zatěžují organismus a znepříjemňují moje oblíbené turistické výlety a výpravy.

Ležím na pohodlné posteli, našel jsem si polohu, která mně maximálně vyhovuje a můžeme začít. Zní tlumená, jednotvárná a monotonní hudba, která by měla umocnit účinky terapie. Zavírám oči. Ze začátku mám problémy s tím, abych se soustředil na hypnotizérova slova a zároveň nepřemýšlel nad starostmi mými i běžného světa. Nechat kolem sebe plynout čas, slova a svět je mnohem složitější, než se zdá. Ale asi se to daří, protože po chvíli cítím a představuji si světelný kruh nad hlavou, který mě přitahuje. Zároveň si uvědomuji tíhu vlastního těla a mám chvílemi pocit, že se obrazně a fyzicky vtahuji sám do sebe. Zaráží mě, že nedokážu, nebo se mně to alespoň v jednu chvíli zdá, zvednout ani prst své ruky. Jenže brzy je hodina hypnózy pryč a odpočítáváním od desíti do nuly se vracím do „reality“.

Podle slov Šimona Pečenky jsem reagoval velmi zdařile. Aby se výsledek hypnózy však projevil, je potřeba uskutečnit ještě dvě setkání. Nicméně, nutno poznamenat, že už teď si připadám nezvykle dobře a šťastně. A je to pocit, který si v sobě a věřím, že i kolem sebe udržím pro tentokrát alespoň šest hodin.

Po týdnu

Setkáváme se znovu po sedmi dnech. Do hypnotického rozpoležení vstupuji o poznání rychleji a bezstarostněji. Nedělá mně už tak velký problém, abych si vypnul hlavu a soustředil se jen na slova, která mě vedou k uvolnění. Snažím se nepřemýšlet a vypnout a nevědomky na sobě pozoruji, že to jde opravdu mnohem snadněji a mám dojem, že se v hypnóze dostávám i mnohem hlouběji. O tom mě konec konců na konci přesvědčí i sám hypnotizér. Největším překvapením pro mě je skutečnost, že ke konci cítím a mám skutečně reálnou živou představu, že se mně sami od sebe prodlužují nohy. Dává mi to však pocit obrovského odpočinku a uvolnění. 

Co se týká mého vztahu k jídlu, docházím k překvapení, že si tělo skutečně začíná říkat, co bych si měl dát k jídlu a co ne. Naskakují mně chutě na potraviny, které jsem běžně nedostával, ale nebráním se jím a poslouchám tělo. Není pro mě už takový souboj se sladkostmi. Ne, že bych na ně chut nedostal, ale tělo se dokáže ubránit, aniž bych se musel přemáhat. Jsem spokojený a mám lepší náladu. A to je to, co si na hypnóze cením.