foto: Pixabay.com license/U zubaře...
Říká se, že jen co vstoupíte do čekárny u zubaře, už platíte. Mladí lékaři odmítají smlouvy s pojišťovnami, protože prý proplácí jen zastaralé výkony a materiály. Služby jsou ale drahé a pacient má mnohdy problém si péči uhradit. Najít zubaře, který pacienta ošetří zdarma a na pojišťovnu, je v dnešní době problém. Další úskalí nastává, pokud člověk potřebuje rovnátka.
Pacient má na výběr z několika druhů rovnátek. Nejčastější variantou jsou fixní kovová, ta jsou vyrobena z nerezové oceli a kovové zámečky jsou připevněny k zubům drátkem. Stále oblíbenější jsou takzvaná neviditelná rovnátka. Pacient dostane sadu průhledných plastových alignerů, které si sám po několika týdnech mění. Výhodou je jejich diskrétnost, ale také jednodušší péče o chrup, při jídle a čištění se sundávají. Odpadá tak složité čištění v případě fixních rovnátek.
Cena, to je, oč tu kráčí
Nevýhodou je jejich vysoká cena, ta převyšuje i statisícové částky. Spoléhat na pojišťovnu v případě rovnátek nemá smysl, a to ani v případě těch fixních. Mladistvým většina pojišťoven sice přispěje, vzhledem ke konečné částce jde ale jen o symbolickou sumu.
My jsme se zaměřili na neviditelná rovnátka, jejichž cena začíná na zhruba sedmdesáti tisících, výjimkou ale nejsou hodnoty okolo 150 tisíc korun. Naše redakce hovořila s několika ortodontisty, stomatology, ale také se dvěma pacienty, kteří měli o neviditelná rovnátka zájem. Jeden muž pro sebe a žena pro svoji dceru.
„Když jsem ale viděl ty ceny, tak jsem rezignoval, rovnátka nebudou. Objel jsem několik klinik po celé republice, nejlevněji mě to vyšlo na Moravě, a to kolem 80 tisíc, musel bych tam ale pravidelně dojíždět. V Praze jsem se pod sto tisíc nedostal,“ sdělil redakci. Druhá žena sháněla rovnátka pro šestnáctiletou dceru, pro kterou prý fixní kovová rovnátka nepřipadala v úvahu. „Platila jsem 70 tisíc,“ krčí rameny s tím, že pojišťovna přispěla 1.500 korun. Od několika lidí jsme také slyšeli, že si pro rovnátka raději zajedou do Polska. „Vnučka potřebuje rovnátka, ale když jsme zjistili, na kolik v Čechách vyjdou, rozhodli jsme se je pořídit v Polsku, kde jsou výrazně levnější, prozradila nám žena, která bydlí zhruba 50 kilometrů od polských hranic.
Ortodontisté neviditelná rovnátka doporučují. Když si je klient může dovolit, dosahují dobrých výsledků. Upozorňují ale také na fakt, že jde o „dobrý byznys“.
40 tisíc v kapse za jednoho pacienta
„Jsou transparentní, pacienty neobtěžují, mohou se v klidu najíst a nekazí se jim zuby pod kovovými rovnátky,“ popisuje námi oslovená ortodontistka. Když se ptáme na nevýhody, zmiňuje bolest při výměně alignerů, než si pacient na novou velikost zvykne, a také častou nutnost čistit zuby. Vzhledem k tomu, že rovnátka musí být nasazená minimálně 22 hodin, je po každém jídle potřeba zuby vyčistit a dlahy znovu nasadit. „Některé klientky si také pochvalují, že zhubly, protože si každé sousto rozmyslí,“ směje se.
Na slova o „dobrém byznysu“ reaguje i pražská stomatoložka, kterou před časem oslovila firma na výrobu neviditelných rovnátek. Šlo a zahraniční společnost, která nabízela příjemný finanční benefit. Cena rovnátek byla fixní, prý šlo o necelých 35 tisíc. Zaujala ji ale doporučené marže, tak firmu kontaktovala. Prý jen ze zvědavosti.
„Slečna na telefonu mi řekla, že u každé sady rovnátek je moje doporučená marže 40 tisíc korun. Vzhledem k relativně nízké pořizovací ceně samotných alignerů, si ji prý ale klidně můžu zvednout, jak uznám za vhodné. Běžné jsou prý i částky okolo 60 tisíc,“ sdělila redakci.
Časová náročnost u jednoho pacienta, který by měl o neviditelná rovnátka zájem, je prý zhruba jedna hodina. „Sama bych mu musela udělat otisky, rentgen a fotografie. Firma by pak poslala do několika dnů alignery a já bych měla v kapse 40 tisíc korun,“ říká dále. Nabídku ale nevyužila.
Po vydání článku zaslala své vyjádření Česká ortodontická společnost.
„V České republice může vykonávat ortodontickou terapii jen stomatolog, specialista v ortodoncii, který absolvoval 3letou postgraduální přípravu na plný úvazek, na akreditovaném pracovišti univerzitního typu. Toto studium je zakončeno atestační zkouškou. To znamená, že praktický stomatolog, bez absolvování toho typu studia, nesmí ortodontickou péči v ČR nabízet a ani provádět. Jestliže stomatoložka, která je uváděná ve článku, by přijala výzvu dealera neznámé společnosti a fólie by pacientovi aplikovala, pak by jednala protiprávně a byla by dle platných zákonů postižitelná. Dealer si může nabízet co chce, ale právní odpovědnost, dopad takového činu, je plně na stomatologovi. Pokud dealer chtěl přesvědčit lékařku nějakou naprosto vymyšlenou částkou, tak je jen její problémem, že dál tuto nereálnou informaci šíří a případně léčbu provádí. Firmy, které se výrobou fólií zaobírají, mají velmi odlišné ceny produktu, každá z nich navíc poskytuje jiný systém slev, který je založený na tom, jak úspěšnou a dlouhodobou spolupráci s daným lékařem má. Další, a velmi zásadní otázkou jsou minutové náklady stomatologické kliniky či praxe, které se od sebe poměrně značně liší (mohou být i kolem 100 korun za minutu) a velikost města v tom hraje významnou roli. To je také důvodem, proč v Praze fóliové aparáty stojí více než na malých městech. Částky, které jsou uvedeny v článku, jsou velmi nepřesné a zavádějící. Složité případy mohou zabrat tolik času, že jejich léčba je naopak pro ortodontistu oproti fixním aparátům nevýhodná. Co je však nejdůležitější, je, že léčba fóliemi není jen uvedené „fólie přijdou a mám 40 tisíc v kapse“, ale daný ortodontista musí provést analýzu pacienta, vypracovat léčebný plán, stanovit složitě pohyby zubů v 3D programu, následně nalepit pacientovi atachmenty a provádět kontroly léčby. To vše uvedenou částku zásadně snižuje. Samozřejmě diskuze je zde vedena o normálních zdravotních pracovištích, ordinacích ortodontistů a ne marketinkových komerčních projektech, kde není jasné kdo je lékař-specialista, kdo asistentka a kde lékař pacienta v podstatě nevidí. Je nutné, aby samotní pacienti si prověřili, zda osoba, která jim informaci sděluje je vyškolený ortodontista či nikoliv. Důležité je také podotknout, že není nutné mít léčba prováděnou fóliovými aparáty, ale může mít i aparáty fixní, které jsou, zvláště u dětí, částečně hrazeny zdravotními pojišťovnami a pohybují se mezi 25-40 tisíci za 2 letou terapii,“ sdělil redakci za výbor České ortodontické společnosti Ivo Marek.