Mladiství na detoxu: metamfetamin a experimenty s více návykovými látkami

V lednu loňského roku, uprostřed největší covidové vlny, se do Všeobecné fakultní nemocnice přesunulo lůžkové oddělení Dětského a dorostového detoxikačního centra s akutní péčí o pacienty intoxikované návykovými látkami.

Byl to samozřejmě problém i předtím, covidová doba ale všechno ještě znásobila: „Mnohdy je i u našich mladistvých pacientů slyšet, že narušení školní docházky, sociální izolace spojená s pandemií a další faktory související s pandemií, jako například strach šířený masmédii apodobně, měly vliv na jejich užívání návykových látek.“ Na dotazy PrahaIN.cz odpovídali na otázky pracovníci detoxifikačního centra – adiktolog Mgr. Jiří Zemina, staniční sestra Dana Bízková a vedoucí psychiatr MUDr. Marek Hajný.

Detofikace je je proces zvládání odvykacího stavu, který probíhá buď během hospitalizace pacienta, nebo ambulantní formou. Přítomnost detoxifikace je jedním ze základních znaků při vysazení návykové látky.  

Jaké máte kapacity? A stačí vám, nebo by bylo potřeba více?

Naše oddělení má 12 lůžek. Jedná se o koedukované oddělení, tedy jak chlapci, tak dívky jsou společně na oddělení v oddělených pokojích. Kapacita je pro nás, jako pro zařízení, dostatečná, nicméně v celorepublikové působnosti může být problematické umístění v Praze.  Protože co se vzdálenosti týče, tak například mladiství, kteří by potřebovali být u nás hospitalizováni, se k nám z odlehlých částí republiky málokdy dostanou.

Například školská výchovná zařízení, která nám často posílají své klienty, musejí s jedním mladistvým jet mnohdy stovky kilometrů sem a za 10 dní znovu zpátky. Některé psychiatrické nemocnice a léčebny nabízejí detoxifikaci v rámci svých oddělení, ale jejich kapacita je menší než naše. Druhá významná proměnná je, že tato zařízení nejsou s detoxifikací mladistvých často spojována tak, jako naše zařízení, jelikož v názvu máme dětské a dorostové detoxifikační centrum, proto nejčastěji z celé republiky kontaktují nás.

Za významné vnímám potřebu vytvoření specializovaných center pro mladistvé uživatele návykových látek jak ambulantních, která se díky reformě psychiatrie pozvolna rozbíhají například ve formě CDZ či Multidisciplinárních týmu pro adolescenty, tak pobytové specializované programy pro mladistvé uživatele, kterých je v republice nedostatek.

Které látky se v Česku mezi mladými lidmi nejčastěji zneužívají? Národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil při rozhovoru pro PrahaIN.cz zmínil, že nejčastěji zneužívanou drogou mezi mládeží je stále alkohol – nejsou ani výjimky děti pod 15 let, které se pravidelně opíjejí.

Ano, to je pravda. Tato skutečnost vyplývá dlouhodobě ze získaných dat ve velkých dotazníkových studiích, přeci jen alkohol a tabák jsou nejdostupnější návykové látky všeobecně. U nás na oddělení je nejčastěji dítě hospitalizované kvůli užívání metamfetaminu či experimentování s více návykovými látkami, následuje užívání konopí, alkohol a nejméně zastoupené je užívání nikotinu a ICT technologií, leč i takovéto případy, v řádu jednotek, jsme již měli. Naše detoxifikační centrum je nadstandardní právě v tom, že mladistvým kuřákům cigaret nabízíme náhradní substituční nikotinovou terapii ve formě žvýkaček nebo náplastí, se kterou musí souhlasit jejich zákonní zástupci.

Jaké jsou mezi mladými lidmi nejzneužívanější nelegální drogy v České republice? Dlouhou dobu byl na prvním místě pervitin, naopak u konopí se stává někdy to, že jej mladí považují za „drogu rodičů", která je pro ně out…

K nám se nejčastěji dostanou uživatelé pervitinu a kombinací dalších různých psychoaktivních látek. Uživatelé konopí se k nám také často dostanou, a to zejména proto, že ve výchovných ústavech dělají mladistvým testy na přítomnost drog, a pokud jsou pozitivní například na THC, tak nás kontaktují a přiváží dotyčného na detoxifikační pobyt k nám.

Děti z rodin se k nám také dostávají s problematikou užívání konopí, většinou na nátlak rodičů a okolí, a to když již jde o dlouhodobé každodenní užívání, což u mladistvých může mít velké zdravotní a sociální dopady, které se většinou projeví na školní docházce a prospěchu. Pokud se však zamyslíme nad všemi drogami, je jasné že nejvíce užívanou látkou je nikotin a alkohol, ale s tímto problémem k nám nepřichází tolik pacientů, jako v případě metamfetaminu a marihuany.

V Praze byla situace vždy trochu jiná, než ve zbytku České republiky. Je tomu podle vás tak? Čím se pražská drogová scéna liší od ostatních regionů v Česku?

Samozřejmě Praha, jakožto místo bohaté na turismus a průmysl noční zábavy, který je spojený mnohdy s užíváním návykových látek, je odlišné od například malé vesnice v horských oblastech. Co se týče našeho provozu, tak vnímám hlavní rozdíl v tom, že naši pacienti z Prahy nebo jejího okolí či velkých měst mají v anamnéze širší zkušenosti s více látkami, což lze přičítat právě sociodemografickým vlivům. V Praze a velkých městech je snadnější obstarat větší paletu návykových látek.

Ještě krátce ke konopí: okolo něj se vede asi nejintenzivnější debata. Na jedné straně je v Bruntále odsouzen vydavatel magazínu Legalizace za to, že o konopí píše, na druhé straně najdeme v Praze místa, kde si koupíte nejen hromadu vodních dýmek, semínek a konopných potravin, ale také třeba semínka nebo přímo šišky konopí. Je to opravdu tak, že Praha má i v tomto odlišné postavení?

Zmíněné šišky konopí, které jsou ke koupi buď ve specializovaných obchodech nebo automatech, mají regulovaný obsah THC, jde o tzv. Technické konopí. Jejich prodej je tedy legální. Místa, kde je lze koupit, nejsou pouze v Praze, ale najdete je i v jiných velkých městech. Toto je však velká otázka, která by měla být diskutována na poli zákonodárců, odborníků a institucí, které se touto problematikou zabývají. V celosvětovém měřítku je legalizace či dekriminalizace návykových látek často diskutované téma.

Například v USA za poslední roky již několik států změnilo svou legislativu a můžete si pořídit ve specializovaných obchodech různé druhy konopí a konopných výrobků s obsahem THC.

Jak se k vám nejčastěji pacienti dostanou? Chodí sami, nebo je přivedou rodiče, přátelé? 

Nejčastěji se k nám dostávají pacienti z výchovných institucí – střediska výchovné péče, diagnostické a výchovné ústavy. Zákonní zástupci nás také často kontaktují, protože zjistili u svého dítěte nějakou formu užívání návykové látky a chtějí konzultovat, co mají s dítětem dělat. V některých případech odkazujeme rodiče nejprve na adiktologické ambulance. Ty jsou v některých krajích velmi zahlcené, v jiných krajích je adiktologická péče naprosto nedostupná a chybí odborné pokrytí těmito službami. Nejméně časté je pak, že dítě samo o pomoc zažádá, ať už doma či v ústavu. Nejčastěji jde o diagnózy z okruhu F10 až F19, menší část pak tvoří děti již s duální poruchou.

Jak dlouho u vás průměrně mladý člověk pobyde? A co je vlastně náplní pobytu? Ano, víme, že je to „zbavování závislostí", ale zajímalo by mě to konkrétně. Pevný režim? Léčba? Detoxifikace na začátku?

Z pravidla je pobyt na 10 dní. Spíše než „zbavování závislosti” je priorita detoxifikačního centra „vyčistit tělo” od návykové látky v bezpečném prostředí. Při detoxifikačním pobytu může docházet například k manifestaci přidružených psychických i somatických obtíží, které je potřeba medicínsky řešit, nebo dítě odkázat na další odborné pracoviště. Na našem oddělení se snažíme našim pacientům nabídnout široké spektrum aktivit.

V našem týmu jsou zastoupené různé profese, které dohromady tvoří multidisciplinární tým, a tedy je možné nabízet poradenství a pomoc v mnoha odvětvích. Součástí týmu jsou lékař, psycholog, psychiatrické sestry, adiktolog, speciální pedagog, terapeut volného času, sociální pracovnice a další.

Hlavní léčebná část je vedena psychoterapeuticky, kdy pacienti mají několikrát týdně skupinovou psychoterapii, edukační skupiny, individuální adiktologickou terapii, edukace v oblasti sociální sféry, zdravého životního stylu nebo finanční gramotnosti, pohybovou terapii, samozřejmě v potřebných případech využíváme i farmakologickou terapii. Pacienti školou povinní mají každý všední den výuku.

Za zmínku určitě stojí uvést skupiny s naším nemocničním kaplanem Dr. Krohem, který dělá storytelling spojený s muzikoterapií, speciální skupiny o kouření s Dr. Kulhánkem, kde se pacienti dozví, jak si pomoci, jaké jsou možnosti léčby apod. Dále canisterapii nebo arteterapii.

Kdo může nastoupit léčbu, a kdo ne? Kde je ta hranice? (Když si odmyslíme tu asi jasnou podmínku, že v době nástupu nesmí být „pod vlivem").

Je tomu právě přesně naopak, mnohdy přicházejí pacienti pod vlivem, což není kontraindikace. Proto vlastně pacienti přicházejí – že potřebují detoxifikovat. Hranicí pro nás je věk. Přijímáme pacienty od 14 let do nedovršených 19 let, tedy přesněji do 18 let a 364 dní, poté již by měli být na dospělém detoxifikačním oddělení, kam samozřejmě mohou od dovršení 18 let.

Důležitou podmínkou je také celkový psychosomatický stav pacienta, pokud jde například o silnou ebrietu či nespecifickou intoxikaci návykovou látkou, kdy ani sám pacient neví, co užil, a je ve stavu, který potřebuje intenzivní péči. Takového pacienta pak odkazujeme na příslušné dětské JIP oddělení.

Právě intoxikace alkoholem a benzodiazepinovými léčivy je velmi riziková z možného útlumu až zástavy dechu, případně i možné aspirace zvratků. Pro takové případy je vhodnější intenzivní dohled na specializovaném oddělení, kterým my zde nedisponujeme.

Pokud se k nám dostane pacient, který je primárně indikovaný pro adolescentní psychiatrickou lůžkovou péči, tak u nás pacientovi poskytneme detoxifikaci a navážeme ho na příslušné oddělení dětské a dorostové psychiatrie.  

Sledujete také úspěšnost léčby? Kolik lidí se vám vrací, kolik znovu do závislostí spadne?

Zde jde sledovat mnoho ukazatelů, které sledují různá zařízení různě. Za úspěšnou léčbu můžeme považovat každého pacienta, který dokončí 10denní pobyt, v tomto případě se pohybujeme v pásmu nad 95 procentní úspěšností. Samozřejmě se snažíme, aby naši pacienti během pobytu byli dále navázáni do dalších, ať už ambulantních či pobytových adiktologických služeb.

Z důvodu ochrany práv pacienta pak již nezjišťujeme, zda pacient řádně někam dochází. V některých případech se nám pacienti sami ozvou, aby nám řekli, jak se jim daří abstinovat apod. Samozřejmě i tak se nám opakovaně vracejí pacienti v různých časových obdobích. Závislost či spíše škodlivé užívání a experimentování u mladistvých je onemocnění, které je recidivující a někdy je zapotřebí více hospitalizací, než se pacient rozhodne se těmito problémy něco dělat a najde motivaci ke změně.

Tento proces je i u dospělých pacientů velice individuální, některým pacientům stačí jedna hospitalizace a udrží abstinenci a začnou pracovat na zvyšování kvality života, někteří ale potřebují více času a více hospitalizací. U mladistvých je velkou specifikací samozřejmě jejich vývojové stádium.

Puberta je sama o sobě velice náročné období pro každého jedince, natož u jedinců, kteří například mají problematický vývoj, či jejich jeden či oba rodiče jsou uživatelé návykových látek. Není ojedinělé, že přicházejí děti, které v minulosti zažily různá traumata, např. domácí násilí či sexuální zneužívání.

Taková traumata děti často samozřejmě nedokážou zpracovat, a proto je někdy droga jakousi cestou od vnitřní bolesti a nepříjemných pocitů. Můžeme vnímat také, že užívání návykových látek může být forma sebemedikace. To je proces, při kterém jedinec trpí nějakou formou psychických obtíží, které jsou naprosto legitimní, a zjistí, že například návyková látka mu subjektivně pomáhá s těmito obtížemi.

To s sebou nese samozřejmě další komplikace do budoucna, může se následně rozvinout tzv. duální porucha, tedy rozvinout se závislost a další psychické onemocnění např. deprese, onemocnění schizofrenního okruhu apod.  

Jak spolupracujete s magistrátem hlavního města? Podporuje vás?

Bez pomoci MHMP bychom naše služby nemohli poskytovat tak kvalitně, jako je poskytujeme. Pro zlepšování kvality péče žádáme o dotace u MHMP, které využíváme například pro nákup vybavení, které bychom si z běžných rozpočtů nebyli schopní pořídit –  hudební nástroje, pomůcky pro výrobu různých předmětů při ergoterapii či kreativní terapii.

Samozřejmě tak i pro zkvalitňování odborné péče, protože MHMP nám finančně pomáhá i na personál, proto jsme pak schopni poskytovat služby více kvalitně, například díky MHMP můžeme našim pracovníkům poskytovat další vzdělávání či jako velký benefit kvalitní a pravidelnou supervizi týmu, která je naprosto nezbytná a klíčová pro kvalitní týmovou práci s našimi pacienty.