foto: IKEM, pro média/Před operací srdce v IKEMu
Faktickou i přenesenou sílu a pravdu populárního nápěvu z filmu Tři veteráni si uvědomíme, až nám nejdůležitější sval v těle přestane ideálně fungovat. Srdce je pro nás skutečně jediným svalem, který se ani na vteřinu nemůže v průběhu celého našeho života zastavit.
31. ledna tomu bude přesně 40 let, co byla v roce 1984 v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze provedena první úspěšná transplantace srdce u nás. Výročí připomíná na svých webových stránkách Prague City Tourism.
Tento den lze chápat v českých podmínkách jako změnu letopočtu. Jenže stejně tak jako mají lidské dějiny události, které se staly před naším letopočtem, tak stejně to mají i dějiny českého a světového transplantačního lékařství.
Charlota žila jen pět hodin
A tam musíme začít. První transplantace srdce v bývalém Československu, ale i v celém východním socialistickém bloku se uskutečnila už 9. července 1968 ve Fakultní nemocnici Bratislava. Pacientkou byla padesátiletá Charlotta Horváthová a žena měla kromě srdce silně poškozené ledviny, plíce i játra. Charlotta nakonec neopustila ani operační sál. S transplantovaným srdcem se její život zastavil po pěti hodinách od operace.
Jednou z příčin, proč první československá pacientka zemřela tak krátce po transplantaci, byl fakt, že neexistovaly ještě imunosupresivní léky, tedy ty léky, které potlačují imunologické reakce, které se brání cizímu tělesu v těle. „Tehdy ještě neexistoval lék Cyklosporin A, což je lék, který umožnil přijetí cizího srdce organismem příjemce,“ uvedl v jedné reportáži Českého rozhlasu kardiochirurg Jan Pirk.
Právě vynález Cyklosporinu A na začátku 80. let umožnil podle Pirka daleko větší rozmach transplantačních operací. Přesto ale zůstává i dnes transplantace srdce a plic nejchoulostivější, nejsložitější a nejproblematičtější operací ze všech. Například takové ledviny je možné odebírat i zemřelým sedmdesátiletým pacientům, srdce má pro transplantaci reálný význam jen zhruba do 50 let života dárce.
Bonviván Barnard ochromil svět
Vůbec první úspěšná operace srdce se uskutečnila ne příliš dlouho před tou bratislavskou. Stalo se tak 3. prosince 1967 v nemocnici Groote Schuur v jihoafrickém Kapském Městě. A tehdejším operatérem, který se stal později velkou společenskou celebritou, byl Christiaan Barnard. Srdce darovala mladá dívka Denise Darvallová, která byla sražena na silnici automobilem a ocitla se ve stavu mozkové smrti. Naproti tomu život byl zachráněn obchodníkovi se zeleninou Louisi Washkanskymu. Ten bohužel 18 dní po zákroku zemřel. Nezpůsobilo to ale svou nečinností srdce, ale zradily ho plíce.
A když půjdeme ještě dál, tak narazíme na velký historický milník, kterým byl rok 1954. Tehdy se v bostonské nemocnici poprvé podařila vůbec první mezilidská transplantace. Šlo o ledviny.
Nepředstavitelně složité problémy
Lékařský blog MUDRstart připomíná řadu extrémně složitých otázek, se kterými se v průběhu dějin transplantací musela medicína vyrovnávat. Řadu z nich si člověk ani neuvědomí, jen tak namátkou si řekněme jen zlomek z nich: Jak vyjmout srdce z těla dárce, aby nedošlo k zastavení jeho činnosti? Jak to samé srdce bez zastavení činnosti voperovat do těla pacienta? Jak zajistit život příjemce, když momentálně nemá srdce? Jak potlačit imunitu téměř na nulu, aby tělo bylo schopné přijmout srdce? Jak vůbec srdce při vyjímání z těla nepoškodit? Jak zajistit přísun kyslíku k srdci v době, kdy se nenachází ani v těle dárce ani v těle příjemce?
Jen tak pro zajímavost, to poslední se podle MUDRstart Barnardovi v Kapském Městě povedlo díky tomu, že transplantované srdce bylo připojeno na psí plíce.
Českým pacientem č. 1 byl Josef Divina
Teď se ale vraťme k operaci, jejíž čtyřicáté výročí si připomínáme. Uskutečnila se 31. ledna 1984 v pražském IKEMu a pacientem byl 44letý technik Nové huti Klementa Gottwalda v Ostravě Josef Divina. Tehdejší hlavní zpravodajská relace Televizní noviny Československé televize ukázaly pacienta nedlouho po operaci: „Těším se na celou rodinu, na děti a potom do práce,“ vzkázal světu skrz televizní kameru Divina.
Dárcem srdce byl 35letý muž a znovu šlo o první podobný úspěšný zákrok v celé Východní Evropě. Divina odjel domů na sever Moravy 16. března 1984 a skutečně jak sliboval televiznímu národu, vrátil se do práce. Poprvé nastoupil zpět do ostravské huti 27. srpna 1984.
Ani Josefa Divinu nakonec nezklamalo srdce, ale po téměř čtrnácti letech zemřel na následky selhání ledvin. To mu ale způsobil koktejl léků, které musel po transplantaci užívat.
Rekordman z Vysočiny
Ještě v roce 1984 bylo v IKEMu srdce transplantováno středoškolskému učiteli Rudolfu Sekavovi. Stal se teprve třetím úspěšným pacientem v České republice a hned se mu podařilo zlomit další transplantační rekord. Žil s transplantovaným srdcem od mladé dárkyně neuvěřitelných 35 let. Sekava zemřel v jihlavské nemocnici ve věku 83 let 10. května 2019.
V současné době se transplantace srdce provádí na třech pracovištích v České republice. Kromě IKEMu jde o Fakultní nemocnici v Motole, kde se ale specializují na dětské pacienty, pak také v brněnském Centru kardiovaskulární a transplantační chirurgie.
Dvě tisícovky srdcí bijí v jiných tělech
Za dobu 40 let transplantovali čeští lékaři téměř 2000 srdcí, jak uvedl například Deník.cz. Ročně operatéři provedou průměrně zhruba sedm desítek operací. Rekordním je v tomto směru rok 2014, kdy lékaři vyměnili 87 orgánů.
Dnes první rok s novým srdcem přežije 90 procent pacientů. Život o deset a více let si prodlouží 60 procent lidí s transplantovaným srdečním svalem.
Transplantace srdce není laciná záležitost
Podle zdrojů Všeobecné zdravotní pojišťovny je Česká republika v evropském, ale i světovém měřítku v počtu transplantací na absolutní špičce. Na milion obyvatel připadá u nás sedm transplantací srdce, v závěsu za námi jsou Španělé a Francouzi, hluboko za námi Němci a Poláci. Ti vykazují zhruba 3,5 transplantace srdce na milion obyvatel.
Zajímavé je sledovat i ceny transplantačních operací. Podle zdrojů Všeobecné zdravotní pojišťovny v roce 2022 podstoupilo transplantaci srdce 45 pojištěnců této pojišťovny. Náklady na jejich péči dosáhly 107 milionů korun.
Nejstaršímu transplantačnímu klientovi této pojišťovny bylo v roce 2022 67 let, nejmladší pacientce pouhých 5 let.
Dnes už je systém logistiky ohledně transplantací tak pečlivě připraven, že do něj vstupují i armádní či policejní složky. Jejich vrtulníky jsou schopné rychle převézt stále bijící srdce například z východního Slovenska do Prahy.
Další pokrok brzdí etika a morálka
Transplantační technologie i nadále dělají dopředu doslova mílové kroky. Co bylo ještě pár lety nemožné, se dnes jeví jako reálné. Co bylo před čtyřiceti lety extrémně složité, je dnes téměř banální.
Přesto transplantační medicína do dnešního dne nevyřešila otázku transplantací dvou lidských orgánů. Více než problém medicínský jde však v tomto případě o problém morální, etický a filozofický.
Stále není možné transplantovat mozek, mimo jiné není vyřešena základní filozofická otázka, kdo by byl dárce a kdo příjemce.
Jednou z nejmladších „disciplín” je transplantace dělohy. Podle statistik IKEMu k nim již v řádu jednotek došlo.
„Od roku 2012 připravovali prof. Jiří Froněk z IKEM a MUDr. Roman Chmel z NF Motol program respektive studii transplantace dělohy. Prof. Froněk je přednostou Kliniky transplantační chirurgie IKEM, Dr. Chmel je zastupujícím přednostou Gynekologicko-porodnické kliniky 2LF UK a FN Motol,” stojí na stránkách IKEMu.
Díky transplantované děloze se již dokonce narodily děti.