Odborníci reagují na zlobu učitelky kvůli kebabu místo školních obědů

Místo oběda ve školní jídelně kebab. O tom jsme nedávno hovořili s učitelkou ze základní školy v Praze 5, nezdravé stravování studentů se jí nelíbí. Téma jsme v té souvislosti probrali s odborníky. „Školní jídelna by měla udávat trend, poslouchat chutě dětí, trochu se pustit do modernizace, věnovat se stravování, aby bylo nejen výživné, ale také atraktivní,“ říká vedoucí stravování Nemocnice na Homolce a FN Motol Miroslav Krotký.

„Přijde pauza a na kebab kousek od školy se stojí fronty. Přijde mi strašné, že naše děti prakticky nic jiného nejedí. Fronta má přes oběd klidně tak 10 metrů. Obědy jim buď propadnou, nebo je ani nemají zaplacené. Opravdu mi to přijde smutné,“ citovali jsme učitelku základní školy v Praze.

V této souvislosti se PrahaIN.cz sešla s vedoucí nutriční terapeutkou FN Motol Marietou Balikovou a Miroslavem Krotkým, vedoucím stravování Nemocnice na Homolce a FN Motol.

„Školní stravování má bezesporu spoustu výhod a paní učitelce se nedivím, že se rozčiluje. Je to kolektivní záležitost, děti spolu stolují, což je bude provázet celý život. Jsou si rovni, nedělají se mezi nimi rozdíly. Jenže když část dětí jde do jídelny, protože od rodičů nedostane kapesné, ale část jde na kebab, tak už se tam dělají ty rozdíly, to za mě není pro školní prostředí ideální. Paní učitelku v tomto ohledu chápu,“ říká Krotký.

V tu chvíli zastavuje a zmiňuje, že zároveň chápe i děti a rodiče, neboť pokud školní jídelna neprošla inovací a strávníkům stále vaří takzvané šedé omáčky, rodičům a dětem prý nezbývá nic jiného než je poslat na kebab.

Školní jídelna by měla udávat trend, poslouchat chutě dětí

Školská stravovací zařízení mají podle Krotkého díky lásce školáků ke kebabu velkou inspiraci. Když ho mají tak rádi, proč ho nezavést ve školní jídelně? Na tohle se odborník na problematiku veřejného stravování ptá.

„Školní jídelna musí projít přerodem. Děti se chovají naprosto přirozeně, protože kebab je dnes běžnou součástí standardního jídla většinové populace Česka. Pokud je rodiče na kebab berou ve volném čase, bere se to jako běžné jídlo, tak v tom pak nevidí problém a já bych to osobně také nebral tak dogmaticky. Školní jídelna by měla udávat trend, poslouchat chutě dětí, trochu se pustit do modernizace, věnovat se stravování, aby bylo nejen výživné, ale také atraktivní,“ myslí si.

Podávat kebab dětem ve školní jídelně je prý standardně možné. Použil by kvalitní a čerstvé kuřecí maso, které by příliš nekořenil, prim by hrála čerstvá zelenina, nechyběl by tradičně dresink a pita chleba.

„To jsou dnes komponenty, které vám do školního stravování dodá jakýkoliv velkoobchod. Je to jenom o tom přehodnotit myšlení kuchařů, že se omáčka nemusí vařit pět hodin a pak se bezhlavě nalévat na talíře, místo toho budou pět hodin připravovat housku, kterou si předvyplní. Nevidím v tom problém ani systémově, to jídlo se určitě dá hezky udělat, aby to splnilo veškeré požadavky, včetně požadavků na spotřební koš,“ zmiňuje Krotký.

Problémem je koření, ale...

Jak je to tedy s vhodností kebabu pro děti? Vedoucí nutriční terapeutka FN Motol Marieta Baliková hovoří o tom, že maso je velice kořeněné a obsahuje hodně soli.

„Součástí je ovšem zelenina, což osobně kvituji. Dresinky často bývají z jogurtů, což je v pořádku, problémem je tedy hlavně koření. Ještě k masu, stánkaři ho berou zatavené a určitě se nejedná o symbol zdraví. Pro děti to vhodné není, ale jde také o věk, protože pokud si například středoškolák dá jednou za měsíc kebab, určitě se mu nic nestane,“ říká Baliková.

To specialistka na zdravotní prevenci a výživu Margita Slimáková je v tomto ohledu mnohem kritičtější. Ostatně je dlouhodobou kritičkou podobných pokrmů, jak nám sdělila.

„Kebab, který se běžně prodává ve stáncích, je typickým příkladem vysoce průmyslově připraveného produktu, tedy produktů, které jen kritizuji. Maso bývá většinou z mraženého polotovaru, často z méně kvalitních částí, spojených směsí soli, fosfátů a dalších aditiv, která udržují strukturu a chuť. Přidávají se omáčky s rafinovanými oleji, cukrem a stabilizátory, zelenina bývá minimální,“ popisuje.

„Z nutričního hlediska takové jídlo může nasytit, ale nedodává tělu potřebné živiny, chybí dostatek kvalitních bílkovin, vláknina, zdravé tuky i vitamíny. Pokud po něm děti sahají často, spíše než o oběd jde o kalorickou bombu bez opravdové výživové hodnoty,“ přidává.

Stejně jako Krotký a Baliková z FN Motol ale také Slimáková zmiňuje, že problém není jen v kebabech: „Pokud by školy samy nenabízely nezdravosti ve svých bufetech a automatech a zároveň nabízely chutné, skutečné jídlo z čerstvých surovin, děti by si mnohem častěji vybraly to lepší.“

„Souhlasím, že školní stravování by se dalo hodně zatraktivnit. Jde o to, aby se nad tím lidem zamysleli,“ doplňuje Baliková z Motola, podle ní je zároveň důležité, aby děti hlavně nějaký oběd vůbec měly: „Měl by tvořit 35 procent naší denní dávky, měl by být vydatný. Je tedy blbé, když si nakoupí energetické nápoje a koblihy, což se také stává.“

Spousta dětí na oběd ve škole nechodí, říká Špotáková

Stravování dětí trápí také dvojnásobnou olympijskou vítězku v hodu oštěpem Barboru Špotákovou. Zmiňovala to už v říjnu na konferenci Českého olympijského výboru, pro server PrahaIN.cz nyní říká, že u vrstevníků svých dětí opravdu vnímá, že mnoho z nich na obědy ve škole nechodí.

„Dnes je tady hodně takový ten americký styl rychlého občerstvení, což si děti nesou z těch rodin. Jsou rodiny, které to dle mého řeší až moc, to je takové to superbio, pak tady jsou ty, co to neřeší vůbec, dětem dají peníze a je jim jedno, co si koupí. Je to trochu smutné,“ popisuje.

Zcela souhlasí, že školní jídelny by se měly zatraktivnit. V jejích školních letech prý možnosti koupit si kebab u stánku či další chutná jídla nebyly, tak nezbylo nic jiného než si ve škole něco dát, případně se najíst až doma.

„Dnes těch příležitostí dát si něco chutného mimo jídelnu je hodně. Určitě by to ve škole byla potřeba zatraktivnit, moje děti občas pochválí a jindy zase řeknou, že je to opravdu hrozné. U nich je to ale až extrém, mají třeba zeleninový nákyp a druhé jídlo je květák, někdy nad těmi volbami kroutím hlavou, z extrému do extrému. Osobně nevím, jak s tím něco udělat, přijde mi to spíš jen takové žvanění, mám takový pocit zmaru, ale asi je potřeba o tom aspoň trochu mluvit,“ říká vítězka her v Pekingu a Londýně.

Jak tedy ve školních jídelnách udělat změnu? Sluší se říct, že mnoho stravovacích zařízení se zmodernizovalo a nabízí dětem velmi chutná jídla. Na druhou stranu se najde spousta těch, kde se toho od dob komunismu příliš nezměnilo. 

„Jako první věc bychom se měli ptát dětí, co chtějí jíst. Podle mě je to jenom o komunikaci. Existují určitě oblíbená jídla ze školní jídelny, já sám takové mám a dodnes si je dám s velkou chutí, zároveň jsou jídla, které bych už nikdy nechtěl vidět. Základ je takový, aby to jídlo snědly. Proč tedy děláme něco, co nemají rády? Proč někdo připravuje rýžový nákup, když padesát procent dětí ho nebude jíst? Přesto se to na jídelních lístcích objevuje pořád dokola,“ uzavírá Krotký.