-->

Ordinace pro lidi bez domova, v Praze jen dvě. Navštívili jsme

14. 03. 202210:01
Ordinace pro lidi bez domova, v Praze jen dvě. Navštívili jsme
foto: Zdeněk Strnad, PrahaIN.cz/Jitka Modlitbová (vlevo) a Monika Vagrová (vpravo) z pražské ordinace Armády spásy

Armáda spásy otevřela v Holešovicích novou ordinaci pro lidi bez domova. Kdybychom nebyli srdcaři, nemáme šanci to zvládnout, říká ředitelka. Lidí bez domova je v Praze asi 13 000. Zatímco celkově má hlavní město průměr necelé dva tisíce obyvatel na jednu ordinaci praktického lékaře, pro lidi bez domova je ordinace malý zázrak. V Praze jsou totiž jen dvě, a na jednu připadá tedy trojnásobný počet klientů, než v běžné populaci.

„Poptávka po zdravotní péči převyšuje mezi lidmi bez domova nabídku asi tak o tisíc procent,” říká s nadsázkou Jitka Modlitbová pro PrahaIN.cz. „Nicméně těch 13 000 lidí bez domova jsou předcovidová čísla. Teď to bude zřejmě více, a s válkou na Ukrajině přibydou další.”

Čím se liší lékařská péče pro lidi bez domova od běžných ordinací?

Lidé bez domova často nemají peníze na doplatky, které jsou dnes u naprosté většiny léků běžné – to se nám daří řešit i díky tomu, že ordinace je součástí našeho centra, které zajišťuje veškerou péči.  Nejen lékařskou, ale také třeba noclehy nebo sociální pomoc. V některých případech tak můžeme doplatky za klienty hradit.

A co lékařské příčiny?

Bez domova chodí lidé často pozdě a s pokročilými diagnózami, se kterými je pak již v některých případech obtížné něco dělat. Jinak je jejich zdravotní profil zhruba stejný jako u běžné populace – někteří jsou možná i otužilejší, protože život na ulici bez přístřeší je neuvěřitelně fyzicky náročná záležitost. Nároky, které to klade na lékaře i na personál.

Jak moc vás ovlivnila koronavirová doba? Jak je vlastně možnosti u lidí bez domova dodržovat izolaci?

My jsme od začátku kladli na dodržování hygienických nařízení velmi přísný důraz – bylo nám jasné, že se to při skladbě našich klientů může velmi lehce zvrtnout. Každý musel mít roušku nebo respirátor, dodržovaly se rozestupy, všude byla dezinfekce, a upřímně řečeno, neměli jsme problém naše lidi přesvědčit, že je to v jejich zájmu. A co se izolace týče: máme tu obrovskou výhodu, že Praha poskytuje lidem bez domova místo na doléčení, kde může právě taková izolace probíhat. Bez toho by se covidová čísla u lidí bez domova možná pohybovala v úplně jiných mezích.

Jaký je o péči ordinace zájem?

Obrovský. Poptávka převyšuje nabídku tak o tisíc procent. Jezdí sem lidé bez domova, kteří nejsou našimi běžnými klienty. Několik let nebyli u lékaře, cizinci, kteří nemají zdravotní pojištění… Zájem je obrovský. Otevřeli jsme v lednu, prakticky v nejnáročnějším období – i klienti jsou z toho nervózní, protože jsou ve velmi akutním ohrožení. Přišlo to ve správný čas, protože nám to pomohlo zvládnout nápor v nejkritičtějším období – ovšem sáhli jsme si přitom opravdu na dno. Nebýt obětavých sestřiček a lékařek, neměli bychom šanci to zvládnout. Cením si toho o to víc, že o místa lékařů v ordinacích pro lidi bez domova není zrovna rvačka. Klienti jsou specifičtí, peněz určitě není tolik jako v soukromé sféře.



Říkáte, že klienti jsou specifičtí – jakým způsobem?

Jak jsem již uvedla, péče je zhruba stejná. Složitější je ale komunikace s nimi. Musíte je přesvědčit, že je důležité chodit na kontroly, užívat léky podle předpisu… problémy mají stejné jako běžní lidé.

Jak máte nastavené vztahy s městem? Podporuje vás dostatečně?

Město Armádu spásy podporuje dlouhodobě – jsme součástí sítě sociálních služeb, čili město má i zájem nás podporovat. A co se ordinace týče: my jsme v minulých letech byli dlouhodobým úspěšným žadatelem o grant na podporu zdravotní péče, a o podporu žádáme i nyní. Jedna věc je ordinaci otevřít, druhá je ji dlouhodobě provozovat. Musím ovšem dodat, že se navzájem velmi respektujeme. My jsme rádi, že nám město přispívá, a město je rádo za rozšíření péče – paní radní Johnová, která je za sociální politiku zodpovědná, naše úsilí velmi kvituje.

A co se státu týče: od 1. ledna do posledního srpna jsme zapojeni do projektu Ordinace pro osoby bez přístřeší, který realizuje v rámci podpory z evropských fondů Ministerstvo zdravotnictví, ale není ještě dořešeno návazné systémové financování. To je ale téma nejen pro nás, ale pro Armádu spásy jako celek. Poukazování na problematiku zdravotní péče lidí bez domova vnímáme jako problém celého Česka, nejen hlavního města.

Pokud byste získali další prostředky, otevřeli byste další ordinaci? Předpokládám, že vzhledem k převisu poptávky by asi nouze o klienty nebyla.

Další ordinaci bychom klidně otevřeli, ale k tomu potřebujete 3P – prostory, peníze, personál. A to třetí je úplně nejtěžší. Sehnat kvalifikovaného zdravotníka, který by byl ochoten a schopen spolupracovat s naší klientelou (která je opravdu náročná a specifická), je obtížné. My tady máme samé srdcařky, obě sestřičky i dvě doktorky. S jednou z doktorek pracujeme dlouhodobě – otevírala tuto ordinaci, a zároveň se angažuje v oblasti street medicíny. To je mimochodem dost náročné nejen z praktického, ale i administrativního hlediska, protože poskytování zdravotních služeb na ulici není v zákoně dobře ošetřeno. No a nová paní doktorka nastoupila nedávno, a zapracovala se velmi rychle a velmi dobře. Je to pro nás velká radost a velké potěšení. Je opravdu složité najít správné lidi, ale o to větší radost je, když se to povede.

Když jsme se bavili o streetworku a poskytování služeb na ulici – v čem je tam problém?

Vy na ulici nemůžete předepsat léky, nemůžete napsat žádanku na vyšetření. Co můžete udělat je doporučit klientovi, kam si má s daným problémem zajít. A taky můžete pomoci s akutním problémem, samozřejmě do určitého rozsahu, nebo můžete zavolat sanitku. Spolupracujeme se spolkem Medici na ulici – to je studentský spolek z lékařské fakulty, a jeho členové a členky každý týden vyráží do terénu. Přijde mi super, že se tak mladí lidé účastní téhle práce dobrovolně – je to skvělá životní zkušenost, zároveň si tak vyzkoušíte věci, které se učíte ve škole.



Mluvili jsme o číslech před covidem, teď nás čeká další nápor z hlediska krize na Ukrajině. Jak to na vás dopadne?

To si netroufnu vůbec odhadnout. Že poptávka bude vyšší, to je více než jasné – na druhou stranu v ideálním světě, který funguje přesně tak, jak jsou napsány zákony o poskytování zdravotních služeb, není ordinace pro lidi bez domova vlastně vůbec potřeba. Každý praktik přijme pacienta, který se k němu přijde registrovat. V ideálním světě neodmítají lékaři lidi bez domova. Jenže my nežijeme v ideálním světě, a naši klienti u běžných praktiků narážejí na předsudky. A nejedná se jen o praktiky, ale také o následnou péči: „Jen ať mě nikam neposílají,” bojí se často klienti – nechtějí, aby se na ně ostatní lidé v nemocnicích nebo u specialistů dívali mezi prsty. Mělo by to prostě fungovat tak, že každý, kdo potřebuje zdravotní péči, ji prostě dostane – a nejedná se jen o praktiky, ale i o kožaře, zubaře, gynekology, psychiatry. Část naší klientely je opravdu problematická, ale drtivá většina jsou „jen“ sociálně slabí lidé, kteří vypadají naprosto normálně, a není na nich poznat, že jsou bez domova. Pomoc potřebuje každý člověk se zdravotním problémem.

Máte nějaký zlatý sen, cíl, který byste ráda v této oblasti zrealizovala?

Myslíte kromě toho, aby lidé přestali mít předsudky? Když budu realista, přála bych si, aby takových ordinací, jako je ta naše, bylo více. Aby každý dostal ošetření, které potřebuje. A mým snem je otevřít kliniku pro lidi bez domova, kde budou právě všechny potřebné specializované ordinace, a kde se našim klientům bude dostávat důstojného zacházení.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných